Šťastné roky

Pokud byste na počátku dvacátého století navštívili lékaře, dostali byste standardní léčbu určenou pro lidi s vaším typem onemocnění. S technologickým pokrokem se však lékařské postupy zásadně změnily. Dnes je mnohem pravděpodobnější, že vaše léčba bude přizpůsobena nejen konkrétní diagnóze, ale i vám osobně.

Co to vlastně znamená? Následující úryvky vám přiblíží nové léčebné postupy a revoluční způsoby, jakými lékaři bojují s chronickými nemocemi, a zároveň představí každodenní návyky, které nám pomáhají udržet si dobré zdraví. Je čas zbavit se zažitých představ o zdraví a pohodě a ponořit se do nového světa moderní medicíny.

V tomto shrnutí se dozvíte, jaké techniky se vyvíjejí k léčbě rakoviny, jak může „trio“ v laboratorní zkumavce pomáhat v boji s neplodností a proč zdravotní potíže brání 70 milionům Američanů podávat v práci nejlepší výkony.

Když byl u Steva Jobse ze společnosti Apple diagnostikován nádor, hledal každou možnou cestu, jak svou nemoc léčit. Autor knihy, lékař David Agus, byl součástí týmu, který se v roce 2007 pokoušel Jobse vrátit ke zdraví pomocí špičkových genetických metod.

Sekvenováním nádorových buněk mohou vědci určit úseky DNA, které rakovina napadá a poškozuje. Lékaři pak mohou nasadit vysoce specifické léky, které cílí právě na tyto zjištěné defekty.

Rakovina je však zrádná. Poškozené buňky mohou dále mutovat a původně účinné léky přestanou zabírat. Je pak nutné provést novou analýzu, upravit léčebný plán – a celý proces se opakuje.

Agusovu týmu se nakonec Jobsův život zachránit nepodařilo. Jejich práce však znamenala začátek cesty k možnostem genetické medicíny.

Jedním z nástrojů genové editace, který tuto cestu otevírá, je CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats). V blízké budoucnosti by CRISPR mohl vědcům umožnit účinně vyřadit konkrétní gen CCR5, který se podílí na fungování lidského imunitního systému. Člověk by se tak například mohl stát imunním vůči viru HIV a chránit se před rozvojem AIDS.

Riziko spočívá v tom, že podobné genetické zásahy jsou trvalé. Úseky DNA nesoucí gen CCR5 mohou mutovat a například zvýšit pravděpodobnost, že člověk onemocní jinými chorobami, jako je virus západního Nilu. O rizicích genové editace zatím víme příliš málo na to, abychom takové nástroje rutinně používali v léčbě pacientů.

Nové poznatky a výzkum však mohou situaci změnit. A rakovina není jediným tématem, které genetické vědce fascinuje. Výzkumníci se stále více zaměřují také na biologii lidského stárnutí.

Otázka „Kolik je ti let?“ má víc než jednu odpověď. Většina z nás chápe věk jako počet let od narození, existuje však i náš biologický věk, který vypovídá o celkovém zdravotním stavu.

Představte si třicetiletého muže s růžolící tváří, který si stále musí ukazovat občanský průkaz, když si jde koupit pivo, zatímco dospěle vyhlížející jednadvacetiletý mladík si bez problémů odnese balení šesti piv, aniž by ho někdo kontroloval.

V roce 1972 zahájili vědci na Novém Zélandu tzv. dunedinskou studii, v níž sledovali zdraví tisícovky novorozenců v průběhu jejich života. Když účastníci dosáhli 38 let, podstoupili všichni podrobnou zdravotní prohlídku, aby bylo možné jejich stav vzájemně porovnat.

Vědci zohlednili řadu ukazatelů – funkci životně důležitých orgánů, hladinu cholesterolu, stav chrupu či účinnost imunitního systému – a na jejich základě vypočítali rozdíly v biologickém věku účastníků, přestože jejich „skutečný“ věk byl stejný: 38 let.

Výsledky byly překvapivé. Zatímco většina účastníků stárla poměrně běžným tempem, někteří vykazovali fyzickou sílu a odolnost odpovídající spíše osmadvacetiletým. Naopak jiní jevili známky vyčerpání typické pro lidi kolem šedesátky. U některých dokonce došlo k tomu, že během jednoho kalendářního roku zestárli o tři biologické roky.

Výzkum biologického věku je dnes stále přesnější a vědci už dokážou odhadnout i biologický věk jednotlivých orgánů. Například badatelé z Bostonské univerzity vytvořili online kalkulačku, která na základě několika otázek určí biologický věk vašeho srdce.

Zpráva z roku 2015 založená na těchto datech ukázala, že tři ze čtyř Američanů mají srdce alespoň o pět biologických let starší, než je jejich chronologický věk. Na druhé straně existují lidé s překvapivě „mladým“ srdcem – a právě ti vědce zajímají nejvíce.

Genetika může pomoci odhalit, které části lidské DNA jsou zodpovědné za to, že si naše tělo déle uchovává biologickou mladost. Zatím však výzkum na tuto fascinující otázku stále hledá odpovědi.