Skvělí v práci

Autor Morten T. Hansen se rozhodl zjistit, jak pracují ti úplně nejlepší. Jaké mají návyky a jaké používají techniky? V roce 2011 se proto on a jeho tým výzkumníků pustili do rozsáhlého zkoumání tohoto tématu. Analyzovali více než 200 akademických studií a vedli rozhovory a dotazníková šetření s tisíci profesionálů – jak se zaměstnanci, tak s jejich nadřízenými.

Na základě těchto dat tým identifikoval sedm praktik „pracuj chytře“, které podle všeho vysvětlují způsoby práce a způsob uvažování nejvýkonnějších lidí. Aby tuto hypotézu otestovali, provedli průzkum mezi 5 000 lidmi a zjistili, že těchto sedm faktorů vysvětluje ohromujících 66 procent rozdílů ve výkonu. Ukázalo se také, že čím více z těchto faktorů lidé uplatňovali, tím lepší hodnocení výkonu dosahovali.

Konkrétně to fungovalo takto: podle toho, jak každý z 5 000 účastníků odpověděl na otázky v dotazníku, získal skóre odrážející míru, v jaké sedm faktorů v praxi používá. Toto skóre pak bylo převedeno na celkové hodnocení pracovního výkonu. Pokud tedy někdo využíval jen zhruba 20 procent principů zahrnutých v těchto sedmi faktorech, odpovídalo tomu i jeho celkové hodnocení výkonu – přibližně 20 procent, a tak dále.

Působí to složitě? Nemusíte se bát, v následujících kapitolách vše podrobně vysvětlíme. Dozvíte se mimo jiné, kdo vyhrál závod na jižní pól a proč, jak můžete už dnes začít používat tzv. učební smyčku, a také proč je na poradách žádoucí, aby se lidé „hádali“.

Stále převládá názor, že pokud chceme stihnout více práce, měli bychom přidat na úsilí a pracovat déle. Skutečný trik ale nespočívá v tom dřít víc, nýbrž pracovat chytřeji.

Prvním krokem k chytřejší práci je dělat méně – přestat žonglovat s několika úkoly najednou a místo toho si jasně stanovit priority a věnovat se vždy jednomu úkolu. Pokud „multitaskujete“ a snažíte se zvládnout spoustu povinností najednou, je velmi pravděpodobné, že se budete rozptylovat a promrháte čas i energii. Protože žádný z úkolů nedostane vaši plnou pozornost, žádný z nich nedopadne optimálně.

Na vlastní kůži to poznala HR specialistka Susan Bishop. Založila si v New Yorku vlastní poradenskou firmu zaměřenou na vyhledávání a nábor ideálních kandidátů pro mediální společnosti. Aby porazila konkurenci, pustila se i do oblastí mimo svou odbornost a snažila se získat klienty z nejrůznějších odvětví. Její úsilí se rozptýlilo, stalo se neefektivním a doplatil na to jak výkon, tak ziskovost firmy.

Ani soudci nejsou vůči neefektivitě multitaskingu imunní. Studie z roku 2015, která zkoumala soudce v Miláně, ukázala, že ti, kteří se snažili řešit více případů souběžně, byli ve výsledku pomalejší. Nejrychlejší soudce uzavřel případ v průměru za 178 dní, zatímco nejpomalejší „multitaskingový“ soudce potřeboval 398 dní!

Místo multitaskingu je potřeba posunout se k obsedantnímu soustředění na úkol, který má v danou chvíli vaši plnou pozornost.

Roald Amundsen dobře věděl, jaké výhody takové obsedantní zaměření přináší. V roce 1911 se norský polárník účastnil závodu o to, kdo jako první dosáhne jižního pólu. Jeho soupeřem byl zkušený objevitel a důstojník britského královského námořnictva Robert Falcon Scott.

Scott udělal zásadní chybu: rozdělil svou pozornost mezi různé způsoby dopravy – psy, poníky, lyže a motorové saně – které se navíc pohybovaly různou rychlostí. Další chybou bylo, že výběr poníků svěřil odborníkovi na psy. Výsledkem bylo dvacet malých koní, kteří se do antarktických podmínek vůbec nehodili.

Amundsen závod vyhrál tím, že se soustředil na jediný způsob dopravy – psí spřežení. A nejen to: byl doslova posedlý snahou zjistit, která plemena jsou nejlépe přizpůsobena antarktickému klimatu a terénu. Ponořil se do studia, konzultoval s předními odborníky a pečlivě vše testoval.

V Hansenově průzkumu mezi 5 000 lidmi dosahovali ti, kteří své zaměření zúžili, ale zároveň byli vůči svým prioritám obsedantně důslední, v průměru o 25 procent lepších výsledků.