Síla rituálu

Společnost byla dříve uspořádána kolem náboženství. V křesťanských komunitách byla například neděle vyhrazena v podstatě jediné věci: návštěvě kostela. Dnes se však lidé po celém světě stále více odvracejí od organizovaného náboženství. Stačí v neděli vyjít na ulici a rozhlédnout se kolem. Uvidíte lidi, jak si kupují noviny, venčí psy, stojí frontu na brunch nebo se vracejí z klubu. A možná, jen možná, zahlédnete pár lidí, jak míří na mši.

Méně náboženský svět ale nemusí nutně znamenat svět méně duchovní. To, co je posvátné a transcendentní, neexistuje jen v kostelech, synagogách, chrámech a mešitách. Může být nalezeno všude a je přístupné komukoli. Musíme se jen naučit zvát transcendentní zážitky do svých životů a prohlubovat posvátné praktiky, kterých se už účastníme.

Tyto úryvky oslavují mnoho tvořivých a spolupracujících způsobů, jimiž se v současné společnosti praktikují sekulární duchovní rituály – od hodin CrossFitu po digitální detox. Zároveň ukazují, jak odhalit a pěstovat vlastní jedinečné rituální praktiky.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak přizpůsobit praktiky jako sabat, iftar či modlitbu sekulárnímu životu; proč má každá cesta potenciál stát se duchovní poutí; a co vás může naučit dalajláma o duchovní disciplíně.

Pro většinu lidí je vyplnění formuláře pro sčítání lidu poměrně jednoduché. Není přece těžké pamatovat si vlastní datum narození, napsat svou adresu nebo uvést své zaměstnání. Je tu ale jedna rubrika, která může být o něco problematičtější: náboženství.

Jaké políčko zaškrtnete, pokud je jeden z vašich rodičů Žid a druhý hinduista? Pokud jste chodili do nedělní školy, ale v kostele jste nebyli víc než deset let, máte stále zaškrtnout kolonku „katolík“? A kde je políčko pro lidi, které jejich víra odmítla kvůli jejich genderové identitě nebo sexuální orientaci?

Klíčové sdělení zní: Společnost se stále více sekularizuje. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2019 se 26 procent Američanů označuje za agnostiky nebo ateisty. Mezi mladšími generacemi je odklon od organizovaného náboženství ještě výraznější – čtyřicet procent amerických mileniálů uvádí, že se nehlásí k žádnému konkrétnímu náboženství.

Jako společnost se zkrátka zdá, že máme o náboženství menší zájem než kdy dřív. Jenže kostely, synagogy, chrámy a podobné instituce neposkytují jen náboženské vyučování. Tradičně budují komunitu kolem sdílených hodnot. Jejich rituály označují významné přechodové životní události, jako jsou narození, sňatky a úmrtí. Jsou také místy, kde lidé mohou najít útočiště, poradenství a podporu.

A zatímco mnozí z nás se rozhodli, že náboženství nepotřebujeme, komunitu, rituály a smysl potřebujeme. Ve skutečnosti je možná potřebujeme víc než kdykoli dřív. V západním světě dosahuje sociální izolace epidemických rozměrů. Je pravděpodobnější, že budeme žít sami než ve vícegenerační domácnosti. Je pravděpodobnější, že budeme bydlet daleko od příbuzných, než že budeme žít za rohem od domu, v němž jsme vyrostli. A je pravděpodobnější, že se budeme často stěhovat, než že se na dlouho usadíme v jednom sousedství.

A to je důvod k obavám, protože osamělost je škodlivá pro zdraví. Výzkumy ukazují, že může vést k závislostem, násilí, depresi, úzkosti i sebevraždě. V analýze více než 80 studií dospěl časopis American Psychologist k závěru, že sociální izolace je škodlivější než obezita nebo zlozvyk kouření 15 cigaret denně.

Když se předchozí generace cítily izolované nebo ztracené, obracely se na náboženské instituce. My dnes stojíme před výzvou – a zároveň příležitostí – vytvořit nové způsoby budování komunity, kultivace spirituality a praktikování rituálů.

Napříč Evropou i Spojenými státy klesá účast na náboženských obřadech. V USA se každoročně zavře přibližně 3 500 kostelů. Zároveň se stále více rozmáhají intenzivní skupinové cvičební lekce vedené charismatickými instruktory, kteří pronášejí motivační hesla. Spinová lekce SoulCycle nebo extrémní závod Tough Mudder jsou jen dva příklady, které se nabízejí. Je to náhoda? Možná ne.

Podívejme se na program vysokointenzivního intervalového tréninku CrossFit. Nezasvěcení ho někdy popisují jako kult. Pravidelní účastníci CrossFitu chodí na tréninky, které se v mnohém podobají náboženským obřadům, a často si vytvářejí velmi úzké vazby s ostatními členy. Na velkých akcích CrossFitu se zesnulí členové připomínají prostřednictvím cvičebních sestav věnovaných jejich památce. CrossFiťáci si cení zdraví a čistého životního stylu natolik, že se zapojují do komunitního aktivismu proti lobbingu fastfoodových řetězců.

Stručně řečeno: CrossFit a podobné cvičební programy poskytují v sekulární společnosti komunitu a pocit sounáležitosti a do jisté míry zaplňují prázdné místo po náboženských institucích. Klíčová myšlenka zde zní: Spiritualita se projevuje na nečekaných místech.

Proč jsou tedy lidé ohledně CrossFitu tak „evangelističtí“? Přihlásí se na cvičební lekci – a někdy najdou mnohem víc: komunitu, o níž netušili, že ji potřebují. Duchovní, i když zpocený, zážitek, o němž nevěděli, že jim chybí.

Nošení lycry a dělání burpees pro vás možná není to pravé. Možná nenacházíte transcendenci v posilovně. Ale pravděpodobně ji nacházíte někde jinde ve svém životě – třeba při chůzi, koupeli nebo čtení. Klíčem je rozpoznat, kdy a jak spontánně zakoušíte spiritualitu, a pak tyto chvíle začít vyhledávat záměrně.

Například: už se vám někdy vybil telefon? Po počáteční panice, že byste mohli zmeškat důležitou zprávu nebo e‑mail, není neobvyklé cítit se víc přítomní ve svém okolí a víc si užívat to, co právě děláte. Tyto pocity můžete vědomě kultivovat prostřednictvím technologického sabatu.

V židovské tradici je sabat dnem odpočinku a rozjímání. A tento tisíciletý zvyk nebyl nikdy naléhavější než dnes. Kdy jste naposledy měli skutečný den odpočinku? Bez kontrolování zpráv, bez bezmyšlenkovitého scrollování sociálních sítí? Zkuste si dopřát odpočinek – sabat – od technologií a na jeden den vypněte telefon i wi‑fi.

Koneckonců, když jsme neustále připojeni k ostatním, vzdáváme se příležitosti spojit se sami se sebou. Technologický sabat nabízí prostor k meditaci a reflexi, k „odpojení“ od ostatních a napojení se na sebe.

Ať už jde o nalezení komunity prostřednictvím CrossFitu, nebo o meditaci a rozjímání během dne bez technologií, sekulární život nabízí nespočet možností pro duchovní zážitky. Stačí si jen všímat, kde se ve vašem životě objevují.