Síla mýtu

Mluvící hadi, magické meče a děti, které vyskakují plně vyvinuté z otcových stehen. Jak mohou tak fantastické mýty a příběhy vypovídat o našem moderním životě?

V dávných dobách, kdy ještě neexistovala věda, pomáhaly mýty lidem chápat přírodní svět. Pravdou však je, že i v době špičkových technologií potřebujeme mýty možná víc než kdy dřív. Proč? Protože nám stále pomáhají uchopit kluzké pravdy života – například proč tu jsme a co znamená, když zemřeme.

Tyto kapitoly vysvětlují, jaký dopad měla mytologie na kulturu a společnost. A co je nejdůležitější, ukážou vám, jak mají mýty podivuhodnou schopnost odhalit, kolik toho máme společného s ostatními lidmi bez ohledu na kulturu či původ.

Při čtení této knihy zjistíte, co spojuje krále Artuše a Luka Skywalkera; proč je pojídání jablka jedním z nejstarších činů občanské neposlušnosti; a jak koně převrátili mýty původních obyvatel Ameriky vzhůru nohama.

Když jste byli malí, měli jste rádi pohádky na dobrou noc? Příběhy o hrdinských činech Robina Hooda nebo o dobrodružstvích krále Artuše a jeho rytířů kulatého stolu? Takové příběhy – tedy mýty – jsou zásadní pro vytváření a udržování identity komunity.

Mnoho mýtů vysvětluje počátek života nebo to, jak se určitá kultura zformovala. Tím, že to dělají, fungují jako nástroj pro utváření skupinové identity a zároveň vysvětlují, čím se jedna skupina liší od druhé.

Samotný koncept „vyvoleného národa“ má kořeny v mýtu. Některé náboženské skupiny věří, že pravda jejich komunity je jedinou pravdou a že byly Bohem vyvoleny ke zvláštnímu poslání. Lidé stojící mimo tuto skupinu pak musí být obráceni na víru – nebo s nimi má být bojováno.

Náboženské mýty posilují sounáležitost s ostatními členy skupiny, vytvářejí společnou identitu a sdílený osud a zároveň vymezují hranice vůči těm, kdo zastávají jiné přesvědčení.

Jak ale mýty vznikají? Příběhy obvykle odrážejí geografické a kulturní kořeny místa, kde se zrodily. I samotná představa boha je kulturní konstrukt. V polyteistických náboženstvích je každý bůh zodpovědný za určitý prvek přírody, například vítr, slunce nebo určitá zvířata.

Inkové v Jižní Americe například věřili, že jejich prapředek byl „synem“ boha slunce Intiho. A když se okolnosti v kultuře změní, mění se i její mýty.

Mytologie severoamerických domorodých kmenů se původně soustředila na vegetaci. „První matkou“ a nejdůležitější bohyní kmene Cherokee byla Selu, jejíž jméno znamená „kukuřice“. Po příchodu Španělů, kteří na kontinent přivezli koně a umožnili kmenům účinněji lovit bizony, se však i bizon stal významnou mytologickou postavou.

Mýty se mohou v čase přizpůsobovat a proměňovat, jejich základní poselství však obvykle přetrvává, takže se s nimi členové skupiny mohou stále ztotožňovat.

Zkuste si vybavit náboženské mýty, které znáte. Kdo to byl, kdo chodil po vodě? Možná vás napadne Ježíš. Ale buddhistická tradice vypráví, že totéž dokázal i Buddha.

Napříč kulturami a náboženstvími sdílíme archetypy – společné základní obrazy a myšlenky. Archetyp je univerzální princip či motiv, který přesahuje jednotlivé kultury. Důležité je, že všichni – bez ohledu na kulturní nebo náboženské zázemí – podvědomě chápeme, co který archetyp představuje. Je to proto, že jako lidé sdílíme stejné strachy, touhy a naděje. Lidská psychika je v podstatě stejná bez ohledu na to, odkud pocházíme.

Možná znáte biblický příběh o Adamovi a Evě a o tom, jak had přiměl Evu, aby snědla jablko, které jíst nesměla. Možná ale nevíte, že lid Bassari v Senegalu má legendu, která vypráví v podstatě stejný příběh.

Akt pojedení „zakázaného ovoce“ představuje prvotní lidské prosazení vlastní vůle; tímto aktem neposlušnosti jsou opuštěny staré způsoby života. Zajímavé je také to, že had symbolizuje životní sílu v mnoha kulturách po celém světě.

Lidé však mají sklon zdůrazňovat povrchové kulturní rozdíly, místo aby si všímali a oslavovali podobnosti mezi mýty. Problém je v tom, že tolik kultur je přesvědčeno, že pouze jejich víra je „pravdivá“, že zůstávají slepé vůči tomu, co máme společné. Platí to zejména pro judaismus, křesťanství a islám. Všechna tato náboženství odkazují ke stejnému Bohu, jen používají různá jména. Tento fakt však v průběhu dějin inspiroval i násilné konflikty.

Jeden africký příběh tento konflikt dobře ilustruje. Vypráví o bohu, který kráčí po ulici a má na hlavě klobouk, jenž je z jedné strany modrý a z druhé červený. Rolníci, kteří boha pozorují z různých stran ulice, se nemohou shodnout na „správné“ barvě klobouku. Nakonec se začnou prát. Kdyby si uvědomili, že se dívají na téhož boha jen z různých úhlů, pochopili by, že se kvůli tomu nemusejí bít.