Rozhovory přes propast

V dnešní době je těžké nemít pocit, že postoje lidí jsou čím dál vyhraněnější a že ubývá tolerance k odlišným názorům. Umírněnost jako by téměř zmizela a stále méně jsme ochotni hledat kompromisy ve jménu vyššího dobra. To samozřejmě zatěžuje naše vztahy – a zároveň to komplikuje fungování organizací, včetně vlády USA.

Existuje však cenný nástroj pro ty, kdo se nehodlají vzdát pokroku, faktů a objektivní pravdy. Říká se mu strategický dialog a jeho autor, Justin Lee, ho zdokonaluje už více než dvacet let. Lee využil strategický dialog k tomu, aby propojil křesťanské a LGBT komunity a pomohl mnoha konzervativním rodičům stát se přijetí otevřenějšími vůči svým LGBT dětem.

Pokud může strategický dialog pomoci překlenout tak hluboké propasti, je velmi pravděpodobné, že vám pomůže i s napjatými vztahy ve vašem vlastním životě. V těchto úryvcích se dozvíte, proč se postoje v posledních letech vyhrocují, proč nás hádky nikam neposouvají a jaké čtyři hlavní překážky brání vzájemnému porozumění.

Říci, že žijeme v polarizované době, by bylo velmi mírné. Zdá se, že každý den se objeví nové rozdělující téma, které lidé buď vášnivě hájí, nebo stejně vášnivě odmítají. Politická atmosféra v mnoha částech světa je napjatá a stále extrémnější.

Za těchto okolností je velmi pravděpodobné, že máte přátele či rodinné příslušníky, kteří stojí „na druhé straně barikády“ – a to nejspíš hned v několika otázkách. To může ztěžovat rodinná setkání i obyčejnou e‑mailovou komunikaci, protože všude číhají potenciální minová pole.

Nabízí se tedy otázka: Jak jsme se sem dostali? Klíčová myšlenka zní: Mnozí z nás dnes žijí v tzv. echo komorách, což vede k polarizaci skupin.

Je přirozené, že nás to táhne k lidem, kteří sdílejí podobný pohled na svět. V éře internetu se ale tento přirozený sklon stal problémem. Ve virtuálním prostředí je až příliš snadné přestat sledovat nebo zablokovat kohokoli, kdo má jiný názor než vy. Velmi rychle se tak můžete ocitnout ve vlastní názorové bublině – v online echo komoře, kde vás obklopují lidé, kteří říkají v podstatě totéž co vy.

Tento problém dále prohlubují algoritmy platforem, jako jsou Google či Facebook. Možná si to ani neuvědomujete, ale výsledky vašeho vyhledávání na Googlu jsou automaticky přizpůsobeny vaší poloze a historii prohlížení. Podobně to, co vidíte na své facebookové zdi, je výsledkem algoritmů, které zohledňují vaši historii kliknutí a označení „to se mi líbí“.

Jinými slovy, Google a Facebook vám cíleně předkládají obsah podobný tomu, o který jste vy – nebo lidé ve vašem okolí – už projevili zájem. Tím ale zároveň omezují vaši expozici novým či odlišným myšlenkám. Dva lidé na různých místech mohou zadat do Googlu stejný dotaz „důkazy o změně klimatu“ – jeden dostane odkazy na seriózní vědecká data, zatímco druhý bude přesměrován na stránky sponzorované ropnými společnostmi, které se tato data snaží zpochybnit nebo bagatelizovat.

Právě tyto online echo komory mohou vysvětlovat i náš posun směrem k extremismu. Výzkumy opakovaně ukazují, že když se sejde skupina lidí se shodnými názory, mají tyto názory tendenci se vyostřovat. Tento jev se nazývá polarizace skupin. A protože se dnes lidé ve velkém shromažďují v online echo komorách, není divu, že se v posledních dvaceti letech stále více zakopávají v čím dál extrémnějších pozicích.

Navzdory nedávnému nárůstu extremistických postojů existují i známky naděje. V roce 1951 provedl polsko‑americký psycholog Solomon Asch vlivnou studii, která ukázala, jak snadno se jednotlivec přizpůsobí jednotnému názoru skupiny, i když je tento názor očividně chybný – například když skupina tvrdí, že dvě čáry na tabuli jsou stejně dlouhé, ačkoli zjevně nejsou.

Aschova studie ale zároveň ukázala, že pokud se v takové skupině najde alespoň jeden další člověk, který nesouhlasí, pravděpodobnost, že se původní subjekt podvolí tlaku většiny, výrazně klesá.

A tady přicházíte na řadu vy. Můžete být tím jedním hlasem, který prolomí bariéru echo komory a vnese do ní dávku rozumu a zdravého nesouhlasu. Potřebujete k tomu jen správný nástroj.

Klíčové poselství této kapitoly zní: Rozdíly lze překlenout a vztahy napravit pomocí strategického dialogu.

Ve většině případů, když se někdo snaží přesvědčit druhého, že se mýlí, skončí to hádkou. Hádky nás ale příliš daleko neposunou. Naopak – často vedou k tomu, že se druhá strana ve svém názoru ještě více zatvrdí.

Potřebujeme tedy nástroj, který se hádkám vyhne. A právě to nabízí strategický dialog.

Slovo „dialog“ možná nezní zvlášť vzrušivě ani účinně, ve skutečnosti je ale nezbytnou podmínkou k tomu, aby se někdo vůbec otevřel protichůdnému názoru. V hádce nebo debatě totiž ve skutečnosti nikdo nikoho neposlouchá – obě strany jen čekají na příležitost říct to svoje.

Strategický dialog je naopak zaměřený na podporu naslouchání a na to, aby měl každý účastník pocit, že je slyšen a chápán. Zamyslete se nad tím: také vám není příjemné, když na vás někdo jen mluví, aniž by projevil sebemenší zájem o to, proč věříte tomu, čemu věříte. Právě proto potřebujeme strategický dialog.

Strategický dialog bere v úvahu všechny prvky nezbytné k vytvoření vstřícného a otevřeného prostředí, které vede k opravdové komunikaci. Pokud chcete spojit dvě znesvářené strany, musíte nejprve vytvořit právě takové prostředí. V následujících kapitolách si ukážeme, jak na to konkrétně.