Pozitivní stránka stresu

Termíny, které je třeba stihnout, problémy, které je nutné vyřešit, doprava, ve které musíme čekat, účty, které je potřeba zaplatit – seznam věcí, které nás stresují, je dlouhý. Zdá se, že moderní život je stresem doslova protkán od chvíle, kdy se ráno probudíme, až do okamžiku, kdy večer ulehneme do postele.

Co když je ale hektické tempo ve skutečnosti pro nás prospěšné? I když stres obvykle vnímáme jako něco negativního, existuje i druhá stránka příběhu: naše tělo si v průběhu věků vyvinulo způsoby, jak se stresem zacházet mnohem složitěji a důmyslněji, než si uvědomujeme. Stres nám dokonce může pomoci stát se silnějšími a zdravějšími.

V tomto shrnutí zjistíte, proč pozitivní přístup ke stresu zvyšuje dlouhověkost více než cvičení, jak pouhé držení se za ruce snižuje dopad stresových situací a proč mají lidé v důchodu zvýšené riziko deprese.

Slyšeli jsme to už milionkrát: stres je pro nás špatný a stojí za většinou nemocí. Proč bychom ho tedy měli najednou přijímat?

Zamyslete se nad tím, co stres ve skutečnosti je: je to reakce, která nastává ve chvíli, kdy je v sázce něco, na čem vám záleží. Může to být frustrace z dopravní zácpy i smutek ze ztráty milované osoby.

V jedné americké studii z roku 2006 vědci zjistili, že vysoká míra stresu zvyšuje riziko úmrtí až o 43 procent – ale pouze u lidí, kteří věřili, že je stres škodlivý. Účastníci, kteří sice hlásili vysokou míru stresu, ale nemysleli si, že jim škodí, měli naopak vůbec nejnižší riziko úmrtí. Závěr? Stres je škodlivý především tehdy, když jste o tom přesvědčeni.

Studie z Yaleovy univerzity ukázala, že lidé, kteří se na stáří dívají pozitivně, žijí v průměru o 7,6 roku déle. To je mnohem víc než zhruba čtyři roky navíc, které přináší cvičení a nekuřáctví. Pozitivita je forma přesvědčení, která je natolik silná, že dokáže ovlivnit zdraví našeho těla.

Taková přesvědčení můžeme chápat jako nastavení mysli: něco, co stojí výš než pouhé preference nebo naučená fakta. Obvykle vychází z vašeho vlastního chápání toho, jak svět funguje, a ovlivňuje, jak přemýšlíte, jednáte a cítíte. Váš postoj ke stresu je klíčovou součástí tohoto nastavení mysli a utváří volby, které v každodenním životě děláte.

Pokud stres vnímáte jako škodlivý, budete se mu obvykle snažit za každou cenu vyhnout. Naopak lidé, kteří stres považují za užitečný, mnohem častěji hledají konkrétní strategie, jak se vyrovnat se zdrojem stresu, požádají o pomoc a snaží se situaci co nejlépe zvládnout.

Patříte k těm, kdo se stresu staví čelem? Pak je pravděpodobné, že se cítíte sebevědomější při zvládání životních výzev. Tímto způsobem se víra v to, že stres je užitečný, stává sebenaplňujícím proroctvím.

A co když vás stres naopak nutí utíkat? Není třeba panikařit. Následující části vám pomohou vaše nastavení mysli změnit.

Na konci 90. let provedlo traumatologické centrum jedné nemocnice v Akronu v Ohiu experiment s lidmi, kteří přežili dopravní nehodu. Zjistilo, že dokáže poměrně přesně předpovědět, kdo u nich později rozvine posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Jak to udělali? Své předpovědi založili na vzorcích moči odebraných bezprostředně po nehodě.

Čtyřicet šest z padesáti pěti pacientů mělo v moči zvýšené hladiny stresových hormonů, jako je kortizol a adrenalin, a PTSD se u nich nerozvinula. Zbývajících devět pacientů mělo naopak hladiny stresových hormonů nižší – a právě u nich se porucha objevila.

Tento experiment poskytl silný důkaz, že stres může vést k lepšímu dlouhodobému uzdravení, a to i po hluboce traumatických událostech.

Navzdory tomu, co často slýcháme, stres není jen o reakci „útok nebo útěk“. V moderním životě to tak jednoduše nefunguje. Nemůžeme pokaždé utéct ze vztahu, když dojde k neshodě, a nemůžeme se v kanceláři pustit do bitky pokaždé, když se blíží termín.

Reakce útok–útěk je samozřejmě stále cenná v situacích, jako je napadení nebo požár. Zároveň ale máme schopnost využít stres k tomu, abychom se postavili výzvám, propojili se s lidmi kolem sebe a z těchto zkušeností vyrostli.

Existuje několik typů stresových reakcí, které nám pomáhají čelit obtížím s pozitivnějším nastavením. Jednou z nich je tzv. reakce na výzvu. Podobá se reakci útok–útěk, ale je vhodná pro situace, které jsou naléhavé, avšak neohrožují přímo naše přežití. Reakce na výzvu rovněž uvolňuje kortizol a adrenalin, ale vyvolává především pocit sebevědomí a motivaci učit se z náročné zkušenosti.

Další pozitivní stresovou reakcí je tzv. „pečuj a spřátel se“ (tend-and-befriend) – situace, kdy si promluvíme s blízkým přítelem či milovanou osobou, když se cítíme ve stresu. Tato interakce vede k uvolňování hormonu oxytocinu. Oxytocin, často označovaný jako „molekula lásky“, nás povzbuzuje k navazování a prohlubování pečujících sociálních vztahů.

Pozitivní stresové reakce nám nepomáhají jen v daném okamžiku. Zanechávají také stopu v našich mozkových strukturách – podobně jako očkování. Tyto zkušenosti učí naše tělo i mysl, jak se vypořádat s podobným stresem v budoucnu. Procházet stresem tedy z dlouhodobého hlediska zlepšuje naši schopnost s ním zacházet.