Poušť a moře

Pokud dnes na světě existuje jedno místo, které je s pirátstvím spojováno víc než jakékoli jiné, je to Somálsko. Z historického hlediska však pirátství rozhodně není výhradně somálský fenomén. Mezi lety 2005 a 2012 ale pirátství u somálských břehů skutečně explodovalo.

V roce 1991 se zhroutila federální vláda somálského diktátora, prezidenta Siada Barreho, a země upadla do chaosu. Krátce poté začaly lodě z Evropy a Asie drancovat rybí zdroje v somálských pobřežních vodách. Někteří regionální vůdci proto zřídili hlídkové čluny obsazené milicionáři, aby se s tímto problémem vypořádali.

Na počátku 21. století se však situace změnila: lodě začal zabavovat v podstatě kdokoli, kdo zrovna „hlídal“ pobřeží. Do roku 2007 se na scéně objevily organizované zločinecké sítě a situace se rychle zhoršovala.

Výzkumná cesta Michaela Scotta Moorea do Somálska a jeho následné zajetí se odehrály právě v těchto podmínkách. V tomto shrnutí uvidíte mnohem lidštější stránku pirátství očima jednoho rukojmího, který dokázal nahlédnout do sebe a najít sílu potřebnou k přežití.

Dozvíte se, jakou roli hrála víra somálských pirátů v jejich každodenním životě, jak se rukojmí z celého světa učili spolu komunikovat a proč nabídka nejvybranějšího kusu masa nemusí být vždy projevem laskavosti.

V mládí mají piráti zvláštní přitažlivost. Po generace lákala čtenáře dobrodružství z Ostrova pokladů Roberta Louise Stevensona. Pro autora – stejně jako pro mnoho dalších Američanů jeho generace – byla zase klišé disneyovská atrakce Piráti z Karibiku.

I v dospělosti, když opustil svůj domov v Kalifornii a začal cestovat po světě, ho příběhy o moderním pirátství fascinovaly. To platilo obzvlášť v době, kdy pracoval na své knize Sladkost a krev z roku 2011. Výzkum o tom, jak se surfing stal celosvětovým fenoménem, ho zavedl na nejrůznější místa, mimo jiné na ostrov São Tomé v západní Africe a do Karibiku. Během těchto cest slyšel řadu podrobných, pravdivých příběhů o pirátech minulosti – a jeho zvědavost se ještě prohloubila.

Mezitím v jiné části světa prudce narůstalo pirátství v Somálsku. Zprávy o únosech lodí se pravidelně objevovaly ve večerním zpravodajství. Autora zasáhlo, jak moc se somálské pirátství lišilo od romantizovaných historek, které slýchal na cestách. Tato moderní verze se zdála být mnohem brutálnější.

Začal si klást otázky: co znamená vzestup moderního pirátství? Co vypovídá o rozpadu pořádku ve světě jako celku? Nakonec dospěl k přesvědčení, že mu nezbývá než se do Somálska vydat osobně.

Bezprostředním impulzem byl proces s deseti somálskými piráty v Hamburku, který ho do Somálska nepřímo přivedl. Moore, jako Němec amerického původu, se usadil v Berlíně, takže mohl soudní líčení pozorně sledovat. Piráti byli zajati v roce 2010, když se pokusili unést německou nákladní loď.

Během zpravodajského pokrytí procesu se autor spřátelil se soudním tlumočníkem, který ho seznámil se somálským starším žijícím v Berlíně, Mohammedem Sahalem Gerlachem. Gerlach pocházel z Galkaya, rodného města několika obžalovaných. V minulosti pracoval jako průvodce pro televizního novináře, který natáčel v Somálsku.

Právě prostřednictvím Gerlacha si Moore a jeho kolega novinář domluvili cestu do Somálska, aby zahájili výzkum. Na začátku roku 2012 dorazili do Galkaya, kde je hostil regionální prezident Mohamed Ahmed Alin. Alin byl Gerlachův bratranec a zároveň člen mocného klanu Sa’ad.

Zdálo se, že Moore narazil na zlatou žílu. Jeho zamýšlený knižní projekt měl velký potenciál a jeho místní kontakty působily pevně a spolehlivě. Brzy se ale ukázalo, že při plánování cesty možná až příliš důvěřovali druhým.

Moore nebyl žádný zmatený turista. Byl profesionální novinář a věděl, co práce v terénu obnáší. Proto si pro svůj výzkum připravil jasný plán.

Chtěl se dostat do Hobya, snad nejznámější pirátské bašty na somálském pobřeží. Tam měl v plánu mluvit přímo s jedním z pirátů. Bylo to bezpochyby riskantní, ale autor se domníval, že přijal všechna rozumná opatření.

Jeho status hosta prezidenta Alina mu měl zaručit určitou ochranu. K tomu měl po boku Gerlacha. Ten trval na tom, že pokud by došlo k únosu, unesli by je oba. To by pro únosce představovalo problém, protože Gerlach byl členem klanu Sa’ad – a únos člena tak vlivného klanu by mohl vyvolat jejich hněv.

Tento argument navíc posilovala přítomnost Digsiho, staršího klanu Sa’ad. Měl značný vliv a jeho účast měla zajistit, že po příjezdu na místo zůstanou věci pod kontrolou.

Netvalo dlouho a situace se začala komplikovat. Jednoho dne, když čekali v Galkayo na odjezd do další etapy cesty, zmínil Hamid, muž zodpovědný za bezpečnost, něco znepokojivého. Podle drbů měl pirátský boss Mohamed Garfanji vypsat odměnu 15 milionů dolarů za Mooreovo zajetí.

Moore zvažoval, že se vrátí domů, ale Gerlach ho přesvědčil, aby to nedělal. Podle něj šlo jen o fámy. Nakonec se výprava skutečně vydala na cestu.

Protože Hobyo leželo daleko, museli po cestě přespat. Noc strávili u Digsiho příbuzných. Autor měl ale pocit, že něco není v pořádku. Při večeři mu Digsi nabídl nejcennější část kozího masa jako čestné sousto. Řekli mu, že je to pocta, ale přehnaně formální, téměř ceremoniální povaha toho gesta Moorea znepokojovala. Jako by Digsi potřeboval, aby jeho čin viděli a zapamatovali si ho ostatní. Nedávalo to smysl. Proč by to dělal?

Moorea zaplavily obavy. Další podivný moment přišel na letišti. Gerlachův asistent náhodou nahlas přečetl Mooreovu vizitku. Somálský muž u vedlejšího stolu zaslechl jméno, poznal ho a prohlásil, že o něm ví všechno z internetu – pro něj byl Moore takřka celebritou.

Autorovi bylo jasno: musí se ze Somálska dostat pryč, a to co nejdříve.