Pohodlně nevědomí

O globálním oteplování se dnes mluví všude. Přírodní zdroje jsou bezohledně využívány a naše planeta trpí. Nadměrně těžíme dřevo z lesů, vypouštíme do atmosféry skleníkové plyny a znečišťujeme řeky i oceány.

Následující kapitoly vám nabídnou ucelený pohled na aktuální stav Země. Nejde však o další známý příběh jen o škodlivých dopadech spalování fosilních paliv. Problém globálního vyčerpávání životního prostředí je mnohem širší.

Musíme se podívat blíž na potraviny, které jíme – na naši stravovací kulturu a na to, jak chov zvířat mnoha způsoby poškozuje planetu. Pokračujte ve čtení a možná už nikdy nebudete na steak nahlížet stejně jako dosud.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• které skleníkové plyny jsou nejškodlivější,
• proč odlesňování ovlivňuje naši šanci najít lék na rakovinu,
• a proč je náš současný způsob využívání oceánů neudržitelný.

Inspirovala vás kniha Ala Gora o globálním oteplování Nepříjemná pravda k tomu, abyste začali šetřit vodou a elektřinou a více využívat veřejnou dopravu? Pokud ano, je to chvályhodné – bohužel jste se ale dotkli jen části problému.

Chceme‑li skutečně zpomalit globální oteplování, musíme začít mnohem víc přemýšlet o tom, co jíme, zejména pokud jde o maso, ryby a mléčné výrobky.

Globální oteplování je způsobeno růstem průměrné teploty na Zemi v důsledku toho, že lidé vypouštějí do atmosféry skleníkové plyny. Ty se skládají především z oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného.

Mezi lety 1750 a 2006 vzrostlo množství oxidu uhličitého v atmosféře o 35 procent. A jen za posledních 150 let se množství metanu zvýšilo o 145 procent. To je ještě znepokojivější, protože metan je mnohem účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý – jeho vliv na oteplování je zhruba 23krát silnější.

Co tedy stojí za tímto nárůstem metanu? Hlavním zdrojem je rostoucí chov hospodářských zvířat. Přibližně 40 procent metanu vznikajícího lidskou činností pochází právě z chovu dobytka. A tím to nekončí: chov zvířat je zodpovědný i za zhruba 65 procent oxidu dusného, který lidstvo produkuje – plynu, jenž má na globální oteplování asi 310krát větší dopad než oxid uhličitý.

Globální oteplování je však jen jedním z projevů širšího problému, který můžeme označit jako globální vyčerpávání – stav, kdy začínají mizet obnovitelné i neobnovitelné zdroje Země. I obnovitelné zdroje, jako jsou stromy, potřebují často stovky let, než dorostou do množství, které lze znovu využívat.

Při tempu, jakým dnes přírodní zdroje spotřebováváme, nedáváme přírodě čas, který potřebuje k obnově. V následujících kapitolách uvidíme, jak potravinářský průmysl žene naši planetu k tomuto vyčerpání.

Málokdo se chce zastavit a zamyslet se nad tím, jaký dopad může mít obyčejný cheeseburger na planetu. Než si ale objednáte další Big Mac, zkuste vzít v úvahu následující skutečnosti.

Abychom mohli chovat hospodářská zvířata, zničili jsme obrovské plochy deštných pralesů. Studie Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ukazuje, že každý rok sníme více než 70 miliard zvířat. A k tomu, abychom tato zvířata vykrmili, potřebujeme obrovské množství zdrojů – vody, půdy, fosilních paliv i dalšího krmiva.

Odlesňování, které masný průmysl vyžaduje, je jednou z hlavních příčin globálního vyčerpávání. Kvůli chovu dobytka jsme nenávratně přišli o více než 70 procent amazonského deštného pralesa. A od 70. let 20. století mizí každý rok dalších zhruba 34 milionů akrů.

Ještě před padesáti lety pokrývaly deštné pralesy asi 15 procent povrchu planety; dnes je to méně než 2 procenta. Pokud si myslíte, že deštné pralesy nestojí za pozornost, zkuste si je představit jako plíce Země. Pětina veškerého kyslíku na planetě pochází právě z deštných pralesů a z jejich schopnosti pohlcovat miliony tun oxidu uhličitého a přeměňovat ho na kyslík.

Čím více akrů deštného pralesa ztratíme, tím hůře se Zemi „dýchá“. Kácením pralesů ale nepřicházíme jen o kyslík, nýbrž i o část z přibližně pěti milionů druhů rostlin a živočichů, které jsou pro člověka nenahraditelné.

Deštné pralesy jsou například domovem více než 2 000 rostlin s protirakovinnými účinky, mezi nimi i rostliny obsahující látku vinkristin. Podle knihy Leslie Taylorové „Léčivá síla bylin z deštného pralesa“ pochází 70 procent všech léků používaných v boji proti rakovině právě z deštných pralesů.

Vědci odhadují, že v důsledku odlesňování ztrácíme každý den kolem stovky druhů rostlin. Nabízí se proto otázka: o kolik možných léčivých účinků tím zároveň přicházíme?

Lidstvo by na tom bylo nesrovnatelně lépe, kdyby deštné pralesy chránilo, místo aby je ničilo kvůli chovu hospodářských zvířat.