Nouzové situace

Poslední desetiletí poznamenaly tsunami, teroristické útoky a hospodářské krize. Mnoha lidem se zdá, že společnost je čím dál křehčí a budoucnost nejistější. Právě proto nikdy nebyl lepší čas začít se připravovat na cokoli, co nám historie přichystá – dřív, než bude pozdě.

Představte si, co byste dělali, kdyby se společnost, jak ji známe, zítra zhroutila – kdyby najednou nefungovala elektřina, netekla voda, neotevřel se žádný supermarket a policie by zmizela z ulic. Aby se pokusil na tuto otázku odpovědět, vydal se autor na cestu a zkoumal, jak přežít velkou katastrofu.

Tyto úryvky vás provedou jeho cestou: jak se učil přežít válečné situace pomocí městských taktik a střelných zbraní, jak být soběstačný v divočině a jak v případě nouze ochránit své blízké. Dozvíte se mimo jiné o jediném nástroji, který vám v divočině postačí k přežití, o dopravním prostředku, jenž maximalizuje vaše šance, když udeří katastrofa, a také proč může být v krajním případě nutné napít se vody z toalety.

Přírodní katastrofy, teroristické útoky, hospodářský kolaps, válka, epidemie, hladomor – nikdo o nich nechce přemýšlet, ale všichni jsme vůči nim zranitelní. A seznam možných hrozeb by mohl pokračovat dál: jen naše představivost omezuje, jaké typy katastrof mohou kdykoli udeřit. V tomto smyslu tu vždy existuje nějaká potenciální apokalypsa, které se můžeme obávat.

S ohledem na množství katastrof v nedávné minulosti – 11. září, bombové útoky během Bostonského maratonu, tsunami, hurikány či finanční krize – mají mnozí lidé pocit, že se může stát cokoli. Tato nejistota vede řadu z nich k tomu, aby se začali připravovat na nejhorší. Mnozí se stávají survivalisty, tedy lidmi, kteří se aktivně připravují na velké nouzové situace.

Protože však nikdo neví, kdy a jak katastrofa udeří, musí být proaktivní survivalista připraven a vycvičen na každý myslitelný typ krizové situace.

Představte si, že vaše město zasáhne zemětřesení nebo hurikán. V takovém případě je zásadní umět přežít bez elektřiny a tekoucí vody. Museli byste vědět, jak rozdělat oheň, a mít předem připravené zásoby ručních svítilen, tablet na čištění vody a prostředků první pomoci.

Nebo si představte, že vypukne válka. Jak byste unikli? Museli byste umět řídit jakékoli vozidlo, které máte k dispozici – auto, loď, motocykl nebo – pokud jste majetní – i vrtulník.

A bez ohledu na to, jaký typ katastrofy nastane, je vždy užitečné ovládat základní lékařskou péči: umět zastavit krvácení, ošetřit popáleniny a zafixovat zlomeniny. Zranění jsou v krizích téměř nevyhnutelná a v okamžiku, kdy katastrofa udeří, nemusí být v dosahu žádní lékaři, na které byste se mohli obrátit.

Co myslíte, co by se stalo, kdyby vypukla válka? Spojili by se lidé, aby společně čelili nepříteli, nebo by každý bojoval sám za sebe? Způsob, jakým se lidé rozhodují na katastrofy připravovat, často vychází z toho, jak odpovídají na podobné otázky o lidské povaze.

Podívejme se na tři typy myšlení.

První skupinou jsou survivalisté, kteří věří, že pokud se společnost zhroutí, všichni začneme krást a zabíjet, abychom přežili – a přežijí jen ti, kdo jsou dobře připraveni. Domnívají se, že bez společenských pravidel, která lidi omezují, se většina z nás stane sobeckou a násilnou. Proto mají tendenci hromadit zbraně a zásoby, budovat tajné úkryty a někdy dokonce zakládat vlastní milice.

Druhou skupinu tvoří lidé, kteří věří, že člověk je v jádru soucitná bytost a v krizi se bude snažit spolupracovat, aby přežil. Sem patří například permakulturisté – lidé, kteří se učí společně navrhovat a budovat zcela soběstačný způsob života od základů.

Příkladem může být zahrada Commonweal, nezávislá oáza nedaleko San Franciska. Její obyvatelé společně vytvořili uzavřený „ráj“, kde jsou všechny zdroje maximálně využívány a znovu využívány k udržení rostlin, zvířat i lidí – jako malý model planety Země. Díky své soběstačnosti mají v případě kolapsu společnosti slušnou šanci na přežití – pokud se nestanou terčem útoku zvenčí.

Nakonec jsou tu primitivisté, pro které je nejvyšší prioritou přerušit veškerou závislost na moderní společnosti a naučit se přežít v divočině bez současných nástrojů a technologií. Typickým představitelem je Tom Brown, nekompromisní primitivista, který své studenty učí, jak přežít v lese. Věří, že útočiště v přírodě nabízí člověku nejlepší šanci přežít potenciální katastrofu, a proto své žáky vede k tomu, aby uměli stavět přístřešky, rozdělávat oheň, shánět potravu a nacházet vodu.