Neviditelní

Pokud jsou cedule na letišti matoucí a cestujícím, kteří se snaží najít svůj let, spíš škodí, lidé si na ně pravděpodobně začnou stěžovat. Když jsou ale cedule dokonalé, nikdo si jich ani nevšimne. V tom spočívá podstata práce neviditelných: dělají ji tak dobře, že jako by ani nebyla vidět.

Neviditelní pracují tvrdě proto, že chtějí mít vnitřní pocit dobře odvedené práce, ne proto, že by toužili po penězích nebo slávě. I když tyto lidi často nevidíme, naše společnost na nich stojí.

Bohužel se nacházíme uprostřed velmi negativních společenských změn. V digitální době jsou lidé povzbuzováni k tomu, aby vyhledávali slávu a pozornost. Chtějí vnější uznání za svou práci – což je přesný opak toho, co chtějí neviditelní.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak klíčovou roli neviditelní hrají a co musíme udělat, abychom jim dali hodnotu, kterou si skutečně zaslouží. Zjistíte také, proč jsou lidé, kteří za svou práci dostávají méně pozornosti, šťastnější; proč tvůrce jednoho z nejslavnějších parfémů na světě nechtěl být vidět; jak může pozornost a chvála negativně ovlivnit váš výkon; proč se neviditelným více daří v asijských a afrických kulturách; a jak můžeme zlepšit společnost tím, že se necháme neviditelnými inspirovat.

V našem moderním světě jsme neustále obklopeni „hlukem“. Ať už jde o ohlušující filmové soundtracky, nepřetržité vyzvánění mobilních telefonů, nebo miliony názorů, které se každý den objevují na internetu, náš svět je každou minutou hlučnější.

Abychom se v tomto intenzivním a chaotickém prostředí prosadili, máme pocit, že musíme neustále „křičet“ – doslova i obrazně. Lidé využívají sociální sítě k tomu, aby své myšlenky vysílali do světa. Každý, kdo touží po mediální pozornosti, začíná vnímat svůj život a své názory jako značku, kterou je potřeba propagovat: nic není příliš osobní na to, aby se to nesdílelo.

Facebook a Twitter jsou například navrženy tak, aby lidé mohli snadno sdílet osobní informace. Aplikace jako Foursquare nás dokonce povzbuzují, abychom zveřejňovali svou aktuální polohu – a mnoho lidí to dělá bez většího rozmyslu.

Tento neustálý hluk nebezpečně narušuje rovnováhu naší společnosti. V posledních staletích měly úspěšné země vždy zdravý poměr různých typů pracovníků. Na jedné straně jsou tiší a odhodlaní lidé, kteří pohánějí ekonomiku a další pilíře společnosti. Jsou spokojeni s tím, že odvádějí dobrou práci, i když za ni nedostávají veřejné uznání. Na druhé straně jsou lidé ve světle reflektorů – celebrity z Hollywoodu, zábavního průmyslu nebo médií. Jsou známí tím, co dělají, a i oni jsou důležití pro udržení rovnováhy.

Moderní společnost nás však stále silněji pobízí, abychom se podobali právě této druhé skupině. Každý je tlačen k tomu, aby vynikl jako výrazná osobnost, a každý touží po uznání. Chceme být hlavním zpěvákem, ne technikem v zákulisí.

Lidí, kteří „tiše“ pracují na tom, aby se věci zlepšovaly pro všechny, ubývá – a to má velmi nešťastné důsledky.

Neviditelní jsou přesným opakem toho, k čemu nás náš hlučný svět tlačí. Jsou tichými pilíři společnosti. Jsou to lidé, kteří odvádějí výjimečnou práci, ale záměrně se vyhýbají přílišné chvále.

Bez neviditelných nemůže společnost správně fungovat, přesto jim věnujeme jen minimální pozornost. Ve skutečnosti si jich obvykle vůbec nevšimneme, nebo si ani neuvědomujeme, že jejich práce existuje.

Neviditelní jsou vysoce kvalifikovaní a pečliví lidé. Najdeme je v jakémkoli oboru – mohou být například faktografy v deníku The New York Times nebo řídit letový provoz na letišti. Jsou opakem toho, čím se dnes mnoho lidí cítí být nuceno stát. Soustředí se na práci, která je nezbytná pro dokončení projektů, místo aby usilovali o slávu, kterou by jim mohla přinést.

Veřejná chvála jim navíc obvykle není příjemná. Slavný parfumér David Apel je dobrým příkladem neviditelného. Vytvořil některé z nejznámějších vůní na světě. Měsíce pracoval na parfému Unforgivable od P. Diddyho a když byl uveden na trh a okamžitě se vyprodal, byl rád, že se jeho jméno neobjevovalo v titulcích. Stačil mu vnitřní pocit, že odvedl skvělou práci.