5 úrovní vedení

Pracovali jste někdy pro šéfa, který si myslí, že samotné slovo „manažer“ v pracovním názvu automaticky znamená, že je skvělým lídrem? Pokud ano, víte, že právě tito lidé bývají často těmi nejméně kompetentními vedoucími, jaké si lze představit.

Ti nejlepší lídři si uvědomují, že formální pozice je jen prvním krokem na cestě ke skutečnému vedení. Následující úryvky vám ukážou všech pět kroků, které může každý udělat, aby se stal takovým lídrem, za nímž lidé půjdou dobrovolně a s důvěrou.

Dozvíte se mimo jiné, co nás může o vedení naučit americká námořní pěchota, proč je lepší být hejnem hus než stádem buvolů a jak můžete zanechat trvalý odkaz.

Pokud jste někdy měli to štěstí pracovat pod skutečně dobrým šéfem, víte, jak obrovský rozdíl může inspirativní lídr znamenat. Skvělí vedoucí mají vizi – schopnost se orientovat v dynamickém a rychle se měnícím světě podnikání.

Moderní firma je jako plachetnice na rozbouřeném moři. Stejně jako kapitán ví i lídr, jak se vyznat v neklidných vodách a nastavit kurz tak, aby se posádka dostala tam, kam míří. Kormidlo a plachty může ovládat kdokoli na palubě, ale je potřeba někdo, kdo určí správný směr.

Je tedy zřejmé, že vizionářský, dopředu smýšlející lídr je klíčový. Může vás však překvapit, že takoví lídři se nerodí, ale postupně formují. V zásadě může být do vedoucí funkce jmenován kdokoli. To mu však automaticky nezaručuje vliv ani skutečnou autoritu nad ostatními.

Všichni jsme zažili šéfy, kteří se domnívají, že jim jejich pozice dává právo dělat si, co chtějí. Takoví lidé ale nedokážou svůj tým motivovat ani dosahovat výsledků, které se od nich očekávají. Naopak vlivní lídři vědí, jak oslovit správné lidi, vytvořit smysluplnou strategii a uvést věci do pohybu.

Jak uvidíme v následujících kapitolách, existuje pět jasně odlišitelných úrovní, kterými je třeba projít, chcete-li se stát skutečně efektivním lídrem. Učení se těmto dovednostem se podobá šplhání po žebříku: každý stupeň musíte zvládnout, než se posunete výš.

Pokračujte ve čtení a zjistěte, jak vystoupat po žebříku vedení a stát se šéfem, který opravdu inspiruje.

Měli jste někdy šéfa s velkou formální autoritou, ale bez skutečného talentu pro vedení? Pokud ano, setkali jste se s pozičním vůdcem – někým na první úrovni pomyslného žebříčku vedení, kdo se domnívá, že samotná funkce mu dává právo rozkazovat.

Bohužel, poziční vůdci plýtvají energií a nedokážou ze svých podřízených dostat to nejlepší. Když je totiž formální pozice jedinou věcí, která vaše vedení legitimizuje, musíte většinu času trávit obranou své autority.

Často tak vidíme, jak se poziční vůdci chovají jako středověcí panovníci, posedlí budováním obrovských armád a hradů, aby si pojistili svou moc. V reálném světě si představte manažera, který je upnutý na to, aby měl co nejvíce podřízených a co největší rozpočet – jen proto, aby vypadal důležitě.

Špatné vedení pozičních vůdců navíc zhoršuje i to, že svým lidem neumějí dát jasný směr. Sice dokážou rozdávat příkazy, ale podřízení pak udělají jen to, co je přesně nařízeno – a téměř nic navíc.

Poučení je zřejmé: místo abyste vedoucí pozici vnímali jako cíl, berte ji jako výchozí bod. Je to příležitost rozvíjet vlastní způsob vedení a vytvářet trvalý vliv.

Můžeme se na to podívat i jinak: i když máte ve firmě jasně definovanou funkci, musíte ji „oživit“ – zvolit si vlastní klíčové hodnoty a rozhodnout se pro konkrétní pracovní postupy. Nakonec si můžete vytvořit jakýkoli styl vedení, pokud je účinný a zároveň odpovídá tomu, jací jste.

Bývalý generální ředitel Southwest Airlines se tuto lekci naučil, když pozoroval dva soudní advokáty. Jeden byl velmi diplomatický a klidný, druhý agresivní a emotivní. Přestože se jejich styly zásadně lišily, oba byli mimořádně úspěšní. Uvědomil si, že do své pozice musíte vnést vlastní osobnost.