Navždy plynule

Gabriel Wyner je americký lingvista, herec a autor bestsellerů. Narodil se v roce 1983 v Los Angeles a vystudoval lingvistiku na Yaleově univerzitě.

Jeho kniha Navždy plynule se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do více než 20 jazyků. Gabriel se specializuje na výuku jazyků a jeho metoda se zaměřuje na rychlé a efektivní učení.

Kromě psaní knih se věnuje také herectví a zpěvu. Gabriel žije v Paříži se svou manželkou a dvěma dětmi.

Naučte se, jak se rychle učit jazyky

Proč je učení se jazyků tak obtížné? Může to vypadat jako boj mezi nezapomínáním nových slovíček, procházením gramatických pravidel a překonáváním výslovnosti.

Navždy plynule si klade za cíl převrátit všechny tyto neúspěchy naruby. Gabriel Wyner spojuje neurovědu s triky na výslovnost a zlepšení paměti a dělá z učení jazyka spíše hru než boj. Používání jeho tipů, stejných, které mu umožnily naučit se německy za 14 týdnů, se stává zábavou.

Po jejich přečtení budete i vy schopni se vrhnout na nové jazyky – nebo na jakoukoli paměťovou výzvu – s mnohem větší šancí na dosažení svých cílů.

Obrázky a osobní asociace usnadňují mozku zapamatování

Pokud jste se někdy pokoušeli osvojit si nový jazyk, pak pravděpodobně znáte ten rozčilující pocit, když se naučíte nové slovo, abyste ho o chvíli později zapomněli! Naštěstí existuje několik způsobů, jak si nová slova zapamatovat, a jedním z nich je vytváření spojení v mozku.

Vytváření spojení je pro zapamatování klíčové, ale některá spojení jsou účinnější než jiná.

Nejúčinnější je spojení slova s osobním zážitkem, protože to aktivuje četné oblasti po celém mozku.

Mozek zpracovává slova na čtyřech různých úrovních: Struktura, zvuk, koncept a osobní asociace.

V jednom psychologickém experimentu ze 70. let 20. století byly studentům kladeny otázky založené na těchto úrovních. Ukázalo se, že studenti si pamatovali slovo šestkrát častěji, pokud otázka vyžadovala osobní asociaci, například „Máš rád pizzu?“, než když se otázka týkala struktury slova.

Řekněme, že se chcete naučit španělské slovo pro kočku (gato). Pokud si toto slovo spojíte se vzpomínkou na kočku, budete mít o 50 % větší pravděpodobnost, že si ho zapamatujete. Je to také proto, že naše vizuální paměť je účinným nástrojem pro zapamatování jazyka.

Při paměťovém experimentu v roce 1960 bylo vysokoškolským studentům předloženo 612 reklam v časopisech a poté jim byla ukázána nová kolekce 612 obrázků a měli vybrat původní obrázky. Studenti byli schopni vybrat původní obrázky s přesností 98,5 %.

Je zřejmé, že spojení slova s obrázkem, i když se jedná o obrázek nesouvisející, usnadňuje zapamatování slova.

Takže až příště potkáte někoho jménem Edward, vezměte si vizuální příklad ze slavného filmu s Johnnym Deppem a zapamatujte si jeho jméno tak, že si ho představíte s nůžkami místo rukou.

Pokud jde o paměť, vybavování je lepší než pouhé prohlížení

Všichni známe ten hrozný pocit, když se šprtáme na zkoušku. Probíráme látku, až máme pocit, že nám hlava praskne, a pak snad projdeme. Ale kolik z toho, co jsme se naučili, si pamatujeme po týdnu? Po měsíci? Po roce?

Pravdou je, že vaše paměť je horší, než si myslíte, a zvyšující se počet opakování není tou nejlepší cestou.

Vezměme si například německého psychologa Hermanna Ebbinghause. V devatenáctém století věnoval několik let memorování seznamů nesmyslných slabik, jako jsou Niš, Mip a Žik. Porovnával, jak dlouho mu trvalo naučit se seznam, s tím, jak dlouho trvalo později znovu se naučit stejný seznam, a objevil křivku zapomínání. Zjistil, že po 24 hodinách si dokážeme vybavit asi 30 %, ale o rok později už jen asi 10 %.

Ale co si prostě znovu a znovu opakovat to, co jsme se učili? No, tomu se říká přeučení a experimenty ukázaly, že je to pro dlouhodobou paměť docela k ničemu.

Co tedy můžeme dělat? Můžeme využít vybavování. Když si vzpomínáte na nebo si vybavujete informace z minulosti, říkáte tím mozku, že je důležité si něco zapamatovat.

V jedné studii dostali účastníci 20 dolarů za každé španělské slovo ze seznamu, které si dokázali vybavit o týden později. Mohli buď deset minut studovat seznam, nebo po pěti minutách vyměnit seznam za kus papíru a tužku a zapsat si, co si pamatovali, a po pěti minutách papír odevzdat.

Účastníci, kteří se rozhodli pro psaní, si o týden později pamatovali o 35 % více slov než ostatní. Protože si museli španělská slovíčka vybavit, pamatovali si je mnohem lépe.

Další dobrou zprávou je, že neurověda prokázala, že pokaždé, když si vybavíte vzpomínku, je váš mozek odměněn malou dávkou hormonu dopaminu, který vám navodí dobrý pocit a podpoří další ukládání vzpomínek.

Systém rozloženého opakování

Víme, že naše dlouhodobá paměť nepracuje zrovna na požadované úrovni, co s tím tedy můžeme dělat? Můžeme využít správné načasování. Při osvojování nového jazyka je načasování vším.

Překvapivě platí, že čím obtížnější je zapamatovat si slovo, tím déle se udrží v dlouhodobé paměti.

Vezměte si následující scénář: procházíte seznam slov, dokud jim všem nerozumíte. Následující týden se pak snažíte vybavit si jich co nejvíce.

Studie ukázaly, že po týdnu máte o 20 % vyšší šanci, že si vzpomenete na slova, jejichž zapamatování trvalo o něco déle, a o 75 % vyšší šanci, že si vzpomenete na slova, která byla opravdu náročná na zapamatování. Existuje však i třetí kategorie slov: ta, která jste měli na jazyku těsně před tím, než jste si je vybavili. U těchto slov je přibližně dvakrát větší pravděpodobnost, že si je vybavíte i o týden později.

Trik tedy spočívá v tom, že si na slovo vzpomenete ve chvíli, kdy už ho téměř zapomenete.

Systém rozloženého opakování využívá tuto znalost ke zlepšení vaší dlouhodobé paměti. Systém rozloženého opakování používá karty, které v různých intervalech procházíte, a říká vám, která slova a kdy máte procvičovat.

Vědci zabývající se pamětí zjistili, že jeden měsíc je ideální interval pro opakování slov, abyste si je mohli dlouhodobě zapamatovat. Většina systémů rozloženého opakování tento interval využívá, takže se můžete naučit slovo dnes a připomenout si ho za měsíc, těsně před tím, než ho zapomenete.

Tento systém funguje skvěle a lze jej použít jak pro slovíčka, tak pro gramatické pojmy. Například za pouhé čtyři měsíce si můžete zapamatovat 3600 karet s přesností přibližně 90 až 95 procent.

Klíčové je naučit se zvuky a výslovnost jazyka

Jako dospělým nám připadá zapamatování si nových slovíček v jiném jazyce jako velká dřina, ale zdá se, že děti si je osvojují bez námahy. Proč?

Děti se učí jazyky poslechem. Pokud jazyk opravdu posloucháte, naučíte se nejen slovíčka, ale i gramatiku. Tento způsob je navíc zábavnější než probírání se gramatickými příručkami.

Začněte zvukem. Když se naučíte zvuky nových slov, snáze si pak tato slova zapamatujete.

V jednom experimentu vědců ze Stanfordovy univerzity a Carnegie Mellon seděli dospělí Japonci se sluchátky na uších před obrazovkami a byli požádáni, aby stiskli tlačítko označené „lock“, když slyšeli slovo „lock“, a tlačítko označené „rock“, když slyšeli slovo „rock“. Vzhledem k tomu, že japonština nemá zvuk „L“, většina japonských mluvčích nedokáže rozpoznat rozdíl mezi „L“ a „R“. Proto podle očekávání účastníci v tomto úkolu podávali špatné výkony.

Jak by mohli zvládnout angličtinu, když nedokázali zachytit rozdíl ve zvucích? Pro ně by se „rock“ a „lock“ psaly stejně.

Experiment však odhalil něco zajímavého. Pokud se studentům při každém stisknutí tlačítka na obrazovce zobrazil nápis, zda mají pravdu, nebo ne, naučili se slyšet rozdíl již po třech dvacetiminutových sezeních.

Další výhodou toho, že se nejprve naučíte zvuky jazyka, je, že vám to pomůže rychleji se naučit gramatiku.

Klasický test „wug“ tuto hypotézu ověřil. V testu je dětem předložena kresba postavy podobné ptáku a je jim řečeno, že se jmenuje „wug“. Poté jsou jim předloženy dva obrázky a výzkumníci se zeptají: „Teď jsou dva. Tady jsou dva ... ?“ V době, kdy je dětem kolem pěti let, už budou vědět, že angličtina tvoří množné číslo přidáním „s“ na konec podstatných jmen, a tak odpoví „wugs“.

Pokud by děti již dříve nepochopily, že se v koncovkách píše „s“, nemohly by se tento gramatický vzorec naučit.

Slovní hry pomáhají budovat slovní zásobu

Dobrá, učení hlásek usnadňuje zapamatování. Ale stále je tu problém. Když už hlásky znáte, jak slova efektivně používat a zároveň zajistit, aby vám zůstala v hlavě? Je to jednoduché. Hraním slovních her.

Skvělou hrou je Spot the Difference a vše, co k ní potřebujete, jsou obrázky Google.

Zadejte libovolné slovo a zobrazí se vám stránky a stránky obrázků. Obrázky vám však neukážou jen jeden nebo dva příklady toho, co dané slovo znamená. Ukážou vám všechny jeho nuance. Například když zadáte německé slovo Schrank, zjistíte, že má různé významy (např. skříň, skříňka nebo šatník). Tím, že si všimnete jeho různých významů, se toto slovo snáze naučíte.

Cílem je rozpoznat rozdíl mezi tím, co jste očekávali, že uvidíte, a tím, jaký obrázek je ve skutečnosti na obrazovce.

Každý obrázek na Googlu je také opatřen popisky ve 130 jazycích (nezapomeňte použít základní verzi obrázků Google), a proto je vynikajícím nástrojem pro studenty jazyků. Vzhledem k tomu, že tyto obrázky pocházejí z webových stránek v jazyce, který se snažíte naučit, můžete se pak také podívat, jak se tato slova používají v různých kontextech.

Další skvělou aktivitou je hra, díky níž se nová slovíčka stanou smysluplnějšími. Zde je návod, jak si zahrát:

Vezměte si slovo, které se snažíte naučit, a vytvořte si osobí asociaci. Pokud se například snažíte naučit francouzské slovo pro babičku (grandmère), můžete si vzpomenout na léto, které jste v dětství strávili u babičky.

I když se vám nepodaří najít vhodnou souvislost, už její samotné hledání vám přesto pomůže zapamatovat si slovo, i kdyby nakonec souvislost byla prostě „to pitomé slovo, na které si nikdy nemůžu vzpomenout!“.

Jazyky by se děti měly učit postupně

Představte si, že byste měli v hlavě zařízení, které by dokázalo přijímat zvuky a další vstupy a transformovat je do toho, co chápeme jako jazyk. No, jedno už máme; jmenuje se „jazykový stroj“. Je však poněkud zvláštní, pokud jde o pořadí, v jakém určité věci provádí.

Každý jazyk má jedinečné pořadí osvojování.

Asi si myslíte, že studenti angličtiny z různých jazykových prostředí se učí angličtinu v různém pořadí. Ale není tomu tak. Postupují přesně podle stejných vývojových fází jako děti, pro které je angličtina rodným jazykem. Lingvisté dnes vědí, že v tomto pořadí si lidský mozek osvojuje angličtinu.

Vezměme si například časování anglických sloves. Děti se učí tvar -ing hlavního slovesa dříve, než se naučí přidávat sloveso být („is“). Řeknou tedy „he running“ dříve než „he is running“. Děti se také učí nepravidelný minulý čas dříve než pravidelný (sang before jumped). A teprve když si toto osvojí, začnou pak používat třetí osobu přítomného času (He likes ice cream).

Mějte však na paměti, že když bombardujeme mozek příliš velkým množstvím informací, náš „jazykový stroj“ se porouchá. Problémem je, že mnoho žáků začíná s příliš obtížnou látkou.

Abychom si co nejlépe osvojili gramatiku, měli bychom svůj mozek krmit tím, co lingvisté označují jako srozumitelný vstup. Pokud například před batoletem držíte sušenku a zeptáte se ho: „Chceš sušenku?“, ví, co tím myslíte, i když slovo „sušenka“ předtím neslyšelo.

Proto je dobrým začátkem naučit se nejjednodušší věty z gramatické příručky. Tímto způsobem se vědomě naučíte gramatické pravidlo a zároveň poskytnete svému mozku srozumitelný vstup.

Jednoduché příběhy usnadňují tvorbu gramatických vzorců

Jednou z neuvěřitelně frustrujících součástí učení jazyka je to, že podstatná jména, slovesa, přídavná jména a další slova mají mnoho různých tvarů.

Mnoho jazyků má složité vzorce koncovek slov, s pravidly, která je obtížné rozluštit, a výjimkami z těchto pravidel! Ale nepropadejte panice: existuje lepší a zábavnější způsob, jak se je naučit, než se opakovaně probírat dlouhými seznamy koncovek.

To, co byste měli udělat, je vytvořit si jednoduchý příběh pro každý tvar slova, který se chcete naučit. Řekněme, že se snažíte naučit tvary anglického slovesa to be. Tradiční gramatické příručky vám často nabídnou příklady jako I am a student, He is a student atd. Ty jsou samozřejmě do jisté míry užitečné, ale tvoření vlastních příkladů je mnohem lepší, zejména pokud se jedná o nepravidelná slovesa. Jak si tedy vytvořit vlastní příklady?

Pomocí techniky příběhu s osobou, akcí a předmětem (PAO). Tato technika je tak účinná, že ji mistři paměti často využívají k zapamatování vzorců.

Vezměme si jako příklad němčinu. Každé německé podstatné jméno má mužský, ženský nebo střední rod (der, die, das) a četné způsoby tvoření množného čísla. Ale místo toho, abyste se snažili zapamatovat si rod a množné číslo každého podstatného jména opakováním, můžete každému rodu přiřadit čin a každému způsobu tvoření množného čísla předmět.

Například sloveso „throw“ můžete přiřadit k mužskému rodu (der) a předmět „chair“ ke způsobu tvoření množného čísla přidáním „e“ na konec podstatného jména. Pokud se tedy snažíte naučit "der Hund" (pes) v němčině, který je mužského rodu a má tento způsob tvoření množného čísla, příběh nebo obraz ve vaší hlavě by byl „pes hází židlí",u kterého je mnohem pravděpodobnější, že vám v mozku utkví, než u nezávisle předkládaných slov nebo časů!

Učte se jazyky rychleji tím, že se vyhnete překladům

Když se učíme nový jazyk, naší okamžitou reakcí je přeložit všechna slova do našeho rodného jazyka, abychom přesně pochopili, co znamenají. I když je to lákavé a zdá se to rozumné, upuštění od překládání je nezbytné, pokud chcete urychlit svůj pokrok.

Nejprve zkuste používat jednojazyčné slovníky, protože tak si rychleji vybudujete slovní zásobu.

Jednojazyčné slovníky jsou slovníky, ve kterých je každé slovo vysvětleno stejným jazykem, ve kterém je hledané slovo. Snažte se je používat co nejdříve, když se učíte nový jazyk. Když si přečtete definici v cílovém jazyce, naučíte se nejen hledané slovo, ale seznámíte se i s novými slovy, která ho vysvětlují. Pokud těmto slovům nerozumíte, vyhledejte si je také! Tímto způsobem si při každém čtení nové definice osvojíte více gramatiky a více slovíček.

Zdržení se neustálého překládání vás také rychleji přiměje k plynulému ovládání jazyka.

Při mluvení novým jazykem se často ocitnete v situacích, kdy vám rodilý mluvčí řekne: To, co jste řekl, není špatně, ale my to tak prostě neříkáme. Je to proto, že gramatika a slovní zásoba jsou jen částí skládačky. Můžete říci něco gramaticky správného, co v daném jazyce prostě nezní přirozeně!

Pokud se chcete stát plynulými mluvčími, musíte se zdokonalit v poslechu. A jedinou cestou je vyhnout se překladům.

Pokud se například díváte na film v jazyce, který se snažíte naučit, vypněte titulky. I když nebudete rozumět všemu, vaše znalosti jazyka se postupně rozšíří. Nejenže si rozšíříte slovní zásobu, ale také pochopíte, jak se jednotlivá slova používají v kontextu.

Můžete také zkusit číst knihu společně s audioknihou. To vás skvěle naučí rytmus nového jazyka.