Navždy plynule

Gabriel Wyner je americký lingvista, herec a autor bestsellerů. Narodil se v roce 1983 v Los Angeles a vystudoval lingvistiku na Yaleově univerzitě.

Jeho kniha Navždy plynule se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do více než 20 jazyků. Gabriel se specializuje na výuku jazyků a jeho metoda se zaměřuje na rychlé a efektivní učení.

Kromě psaní knih se věnuje také herectví a zpěvu. Gabriel žije v Paříži se svou manželkou a dvěma dětmi.

Naučte se, jak se rychle učit jazyky

Proč je učení se jazyků tak obtížné? Může to vypadat jako boj mezi nezapomínáním nových slovíček, procházením gramatických pravidel a překonáváním výslovnosti.

Navždy plynule si klade za cíl převrátit všechny tyto neúspěchy naruby. Gabriel Wyner spojuje neurovědu s triky na výslovnost a zlepšení paměti a dělá z učení jazyka spíše hru než boj. Používání jeho tipů, stejných, které mu umožnily naučit se německy za 14 týdnů, se stává zábavou.

Po jejich přečtení budete i vy schopni se vrhnout na nové jazyky – nebo na jakoukoli paměťovou výzvu – s mnohem větší šancí na dosažení svých cílů.

Obrázky a osobní asociace usnadňují mozku zapamatování

Pokud jste se někdy pokoušeli osvojit si nový jazyk, pak pravděpodobně znáte ten rozčilující pocit, když se naučíte nové slovo, abyste ho o chvíli později zapomněli! Naštěstí existuje několik způsobů, jak si nová slova zapamatovat, a jedním z nich je vytváření spojení v mozku.

Vytváření spojení je pro zapamatování klíčové, ale některá spojení jsou účinnější než jiná.

Nejúčinnější je spojení slova s osobním zážitkem, protože to aktivuje četné oblasti po celém mozku.

Mozek zpracovává slova na čtyřech různých úrovních: Struktura, zvuk, koncept a osobní asociace.

V jednom psychologickém experimentu ze 70. let 20. století byly studentům kladeny otázky založené na těchto úrovních. Ukázalo se, že studenti si pamatovali slovo šestkrát častěji, pokud otázka vyžadovala osobní asociaci, například „Máš rád pizzu?“, než když se otázka týkala struktury slova.

Řekněme, že se chcete naučit španělské slovo pro kočku (gato). Pokud si toto slovo spojíte se vzpomínkou na kočku, budete mít o 50 % větší pravděpodobnost, že si ho zapamatujete. Je to také proto, že naše vizuální paměť je účinným nástrojem pro zapamatování jazyka.

Při paměťovém experimentu v roce 1960 bylo vysokoškolským studentům předloženo 612 reklam v časopisech a poté jim byla ukázána nová kolekce 612 obrázků a měli vybrat původní obrázky. Studenti byli schopni vybrat původní obrázky s přesností 98,5 %.

Je zřejmé, že spojení slova s obrázkem, i když se jedná o obrázek nesouvisející, usnadňuje zapamatování slova.

Takže až příště potkáte někoho jménem Edward, vezměte si vizuální příklad ze slavného filmu s Johnnym Deppem a zapamatujte si jeho jméno tak, že si ho představíte s nůžkami místo rukou.

Pokud jde o paměť, vybavování je lepší než pouhé prohlížení

Všichni známe ten hrozný pocit, když se šprtáme na zkoušku. Probíráme látku, až máme pocit, že nám hlava praskne, a pak snad projdeme. Ale kolik z toho, co jsme se naučili, si pamatujeme po týdnu? Po měsíci? Po roce?

Pravdou je, že vaše paměť je horší, než si myslíte, a zvyšující se počet opakování není tou nejlepší cestou.

Vezměme si například německého psychologa Hermanna Ebbinghause. V devatenáctém století věnoval několik let memorování seznamů nesmyslných slabik, jako jsou Niš, Mip a Žik. Porovnával, jak dlouho mu trvalo naučit se seznam, s tím, jak dlouho trvalo později znovu se naučit stejný seznam, a objevil křivku zapomínání. Zjistil, že po 24 hodinách si dokážeme vybavit asi 30 %, ale o rok později už jen asi 10 %.

Ale co si prostě znovu a znovu opakovat to, co jsme se učili? No, tomu se říká přeučení a experimenty ukázaly, že je to pro dlouhodobou paměť docela k ničemu.

Co tedy můžeme dělat? Můžeme využít vybavování. Když si vzpomínáte na nebo si vybavujete informace z minulosti, říkáte tím mozku, že je důležité si něco zapamatovat.

V jedné studii dostali účastníci 20 dolarů za každé španělské slovo ze seznamu, které si dokázali vybavit o týden později. Mohli buď deset minut studovat seznam, nebo po pěti minutách vyměnit seznam za kus papíru a tužku a zapsat si, co si pamatovali, a po pěti minutách papír odevzdat.

Účastníci, kteří se rozhodli pro psaní, si o týden později pamatovali o 35 % více slov než ostatní. Protože si museli španělská slovíčka vybavit, pamatovali si je mnohem lépe.

Další dobrou zprávou je, že neurověda prokázala, že pokaždé, když si vybavíte vzpomínku, je váš mozek odměněn malou dávkou hormonu dopaminu, který vám navodí dobrý pocit a podpoří další ukládání vzpomínek.

Systém rozloženého opakování

Víme, že naše dlouhodobá paměť nepracuje zrovna na požadované úrovni, co s tím tedy můžeme dělat? Můžeme využít správné načasování. Při osvojování nového jazyka je načasování vším.

Překvapivě platí, že čím obtížnější je zapamatovat si slovo, tím déle se udrží v dlouhodobé paměti.

Vezměte si následující scénář: procházíte seznam slov, dokud jim všem nerozumíte. Následující týden se pak snažíte vybavit si jich co nejvíce.

Studie ukázaly, že po týdnu máte o 20 % vyšší šanci, že si vzpomenete na slova, jejichž zapamatování trvalo o něco déle, a o 75 % vyšší šanci, že si vzpomenete na slova, která byla opravdu náročná na zapamatování. Existuje však i třetí kategorie slov: ta, která jste měli na jazyku těsně před tím, než jste si je vybavili. U těchto slov je přibližně dvakrát větší pravděpodobnost, že si je vybavíte i o týden později.

Trik tedy spočívá v tom, že si na slovo vzpomenete ve chvíli, kdy už ho téměř zapomenete.

Systém rozloženého opakování využívá tuto znalost ke zlepšení vaší dlouhodobé paměti. Systém rozloženého opakování používá karty, které v různých intervalech procházíte, a říká vám, která slova a kdy máte procvičovat.

Vědci zabývající se pamětí zjistili, že jeden měsíc je ideální interval pro opakování slov, abyste si je mohli dlouhodobě zapamatovat. Většina systémů rozloženého opakování tento interval využívá, takže se můžete naučit slovo dnes a připomenout si ho za měsíc, těsně před tím, než ho zapomenete.

Tento systém funguje skvěle a lze jej použít jak pro slovíčka, tak pro gramatické pojmy. Například za pouhé čtyři měsíce si můžete zapamatovat 3600 karet s přesností přibližně 90 až 95 procent.

Klíčové je naučit se zvuky a výslovnost jazyka

Jako dospělým nám připadá zapamatování si nových slovíček v jiném jazyce jako velká dřina, ale zdá se, že děti si je osvojují bez námahy. Proč?

Děti se učí jazyky poslechem. Pokud jazyk opravdu posloucháte, naučíte se nejen slovíčka, ale i gramatiku. Tento způsob je navíc zábavnější než probírání se gramatickými příručkami.

Začněte zvukem. Když se naučíte zvuky nových slov, snáze si pak tato slova zapamatujete.

V jednom experimentu vědců ze Stanfordovy univerzity a Carnegie Mellon seděli dospělí Japonci se sluchátky na uších před obrazovkami a byli požádáni, aby stiskli tlačítko označené „lock“, když slyšeli slovo „lock“, a tlačítko označené „rock“, když slyšeli slovo „rock“. Vzhledem k tomu, že japonština nemá zvuk „L“, většina japonských mluvčích nedokáže rozpoznat rozdíl mezi „L“ a „R“. Proto podle očekávání účastníci v tomto úkolu podávali špatné výkony.

Jak by mohli zvládnout angličtinu, když nedokázali zachytit rozdíl ve zvucích? Pro ně by se „rock“ a „lock“ psaly stejně.

Experiment však odhalil něco zajímavého. Pokud se studentům při každém stisknutí tlačítka na obrazovce zobrazil nápis, zda mají pravdu, nebo ne, naučili se slyšet rozdíl již po třech dvacetiminutových sezeních.

Další výhodou toho, že se nejprve naučíte zvuky jazyka, je, že vám to pomůže rychleji se naučit gramatiku.

Klasický test „wug“ tuto hypotézu ověřil. V testu je dětem předložena kresba postavy podobné ptáku a je jim řečeno, že se jmenuje „wug“. Poté jsou jim předloženy dva obrázky a výzkumníci se zeptají: „Teď jsou dva. Tady jsou dva ... ?“ V době, kdy je dětem kolem pěti let, už budou vědět, že angličtina tvoří množné číslo přidáním „s“ na konec podstatných jmen, a tak odpoví „wugs“.

Pokud by děti již dříve nepochopily, že se v koncovkách píše „s“, nemohly by se tento gramatický vzorec naučit.