Naučený optimismus

• Naučíte se, jak se zbavit negativních myšlenek a zlepšit svou náladu.
• Pochopíte, proč je důležité mít optimistický přístup k životu a jak to ovlivňuje vaše zdraví.
• Objevíte účinné techniky, jak se vyrovnat s nepříjemnými situacemi a jak najít pozitiva i v těch nejtěžších chvílích.
• Zjistíte, jak zlepšit své vztahy s ostatními lidmi a jak být úspěšnější v práci i ve svém osobním životě.
• Pochopíte, jak najít radost a smysl v životě a naučit se být šťastnější.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se zdá, že někteří lidé procházejí životem snadněji než jiní? Nebo proč jsou někteří lidé mnohem zdravější a mají větší úspěch?

Pokud ano, pravděpodobně jste si aspoň jednou pomysleli, že takoví lidé se prostě „narodili pod šťastnou hvězdou“. Napadlo vás ale někdy, že jejich štěstí je možná důsledkem jejich optimistického pohledu na život?

Přesně o tomto fenoménu pojednává kniha Naučený optimismus. Její autor Martin Seligman je považován za otce hnutí pozitivní psychologie, které začalo jeho studiemi o tom, čemu sám říká „naučená bezmocnost“.

Ve svém asi nejslavnějším experimentu Seligman dával psům elektrické šoky. Někteří z testovaných psů mohli ukončit šoky tím, že se dotkli nosem tlačítka, zatímco jiní nemohli šoky ničím zastavit.

Seligmana fascinovalo, že psi, kteří v tomto experimentu v první fázi nemohli nic ovlivnit, se nepokusili šoky ukončit, když později dostali tu možnost. Místo toho prostě jen leželi, očividně poraženi.

Je zcela normální, že se lidé, kteří zažili porážku, cítí bezmocní. Ale jedna věc rozhoduje, zda budeme bezmocnost pociťovat dlouhodobě, nebo zda se naopak dokážeme „otřepat“ a jít dál: náš takzvaný vysvětlovací styl.

Vysvětlovací styl představuje způsob, jakým si vysvětlujeme negativní události našeho života : optimisticky nebo pesimisticky. Optimisté i pesimisté mají tendenci používat velmi odlišné vysvětlovací styly.

Jak uvidíte v následujících kapitolách, tento styl se netýká pouze jednotlivců, ale také celých týmů. Například ve sportu, když jsou šance vyrovnané, napovídá vysvětlovací styl, který z týmů čeká úspěch a který neúspěch, zejména jsou-li sportovci pod tlakem.

V tomto shrnutí najdete vysvětlení, proč optimisté bývají zdravější než pesimisté a proč mluvit sám k sobě pesimistickým způsobem může vést k depresi. A nakonec, což je nejdůležitější, zjistíte, že vysvětlovací styl je naučený a že je možné změnit svůj pohled na život k lepšímu.

Kdykoli v životě zažijeme nějakou negativní událost, vždy si ji vysvětlujeme jedním ze dvou způsobů: optimisticky nebo pesimisticky.

Co přesně však charakterizuje náš vysvětlovací styl?

Zaprvé, pesimisté považují problémy za trvalé, zatímco optimisté je považují pouze za dočasné.

Když například ztratíte důležitého klienta, můžete si pomyslet: „Vždy ztrácím ty nejdůležitější klienty.“ Tím, že použijete slovo „vždy“, učiníte vysvětlení trvalým: vždy jste ztráceli důležité klienty a vždy je ztrácet budete – tak jaký má smysl se vůbec snažit?

Naproti tomu pokud používáte optimistický vysvětlovací styl, považujete negativní události za pomíjivé. Například si můžete pomyslet: „Ztratil jsem tohoto jednoho důležitého klienta, ale s dalšími se mi bude dařit.“

Zadruhé, zatímco optimisté uvažují o problémech jako o specifických pro určitou situaci, pesimisté mají tendenci zobecňovat.

Pokud se například pesimistický student domnívá, že špatná známka, kterou dostal, je neodůvodněná, může si začít myslet, že známky jsou obecně nespravedlivé. V důsledku toho by pro něj mohlo být mnohem těžší učit se na příští zkoušku.

Pokud by však místo toho přemýšlel o problému, se kterým se setkal, konkrétním způsobem, pak by se soustředil pouze na samotnou událost. Mohl by si například pomyslet: „Dobře, tenhle profesor je nespravedlivý, ale ostatní možná lépe ocení mou práci.“

Zatřetí zatímco optimisté mají tendenci považovat negativní události za způsobené zvenčí a pozitivní události za vnitřně způsobené, pesimisté o nich obvykle uvažují opačně. Například když vás opustí manžel, můžete si pomyslet: „Odešel, protože nejsem dost dobrá nebo protože jsem se nesmála jeho vtipům.“

Na druhou stranu, pokud považujete zdroj negativních událostí za vnější, můžete si místo toho pomyslet: „Prostě nebyl připraven na závazek, takže ten vztah byl vlastně ztrátou mého času.“

Naštěstí způsoby, jakými optimisté a pesimisté interpretují špatné události, nejsou pevně dané: všechny tři zmíněné vzorce chování lze změnit.