Mysl nad penězi

Dali jste si někdy na Nový rok předsevzetí, že začnete šetřit na důchod, ale o rok později jste zjistili, že jste neodložili stranou ani korunu? Jste frustrovaní a zmateni vlastními nepravidelnými nákupními návyky?

Rádi o sobě věříme, že jsme racionální bytosti, které dělají rozumná a informovaná rozhodnutí o všem ve svém životě. Jakmile ale přijde na peníze, tahle představa se rychle rozpadá.

Už jako malé děti jsme „finančně socializováni“ svými rodiči: nasáváme představy o tom, co peníze znamenají a jak se k nim máme chovat. V dospělosti se na peníze nabalí ještě složitější asociace a emoce. Spojujeme je s pohodlím, svobodou a bezpečím. Mohou nám přinášet radost, ale také nás naplňovat studem.

Není divu, že pak nedokážeme jednat čistě racionálně – peníze se dotýkají všech našich citlivých míst. V tomto shrnutí budete mít příležitost prozkoumat vlastní iracionální myšlení o penězích a získat větší kontrolu nad tím, jak a za co je utrácíte.

Dozvíte se mimo jiné, proč může být levné víno stejně potěšující jako špičkový ročník, jak mohou peníze ve skutečnosti brzdit naši pracovní motivaci a proč tak nesnášíme představu, že se peníze „pálí v ohni“.

Představte si, že vidíte, jak v ohni hoří milion dolarů: obrovská hromada čerstvých padesátidolarových bankovek se mění v oblaka štiplavého kouře. Jak by vám bylo? Pravděpodobně byste cítili něco mezi bezmeznou hrůzou a zuřivostí.

Přesně to však v roce 1994 udělalo britské umělecké duo K Foundation: spálili milion liber. Motivace? Vytvořit konceptuální umělecké dílo.

Možná si říkáte, proč by dva muži zničili tak obrovskou částku – peníze, za které by se dalo nakrmit hladové nebo postavit domy pro bezdomovce. Jak mohli být tak sobečtí?

Základní poselství je: peníze v nás všech vyvolávají silné emoce.

Podle jednoho z členů dua, Billa Drummonda, ve skutečnosti nezničili nic „skutečného“. Spálili jen velkou hromadu papíru – místo aby třeba spálili jablka nebo chléb. A právě v tom se ukazuje vnitřní rozpor peněz.

Do jisté míry má Drummond pravdu. Papírové peníze samy o sobě žádnou hodnotu nemají – na pustém ostrově, kde není co kupovat, by byly bezcenné. Jenže my na takovém ostrově nežijeme. Ve skutečném světě lze milion liber vyměnit za obrovské množství věcí. Mohli byste za něj koupit náklaďáky jablek nebo založit rozsáhlý jabloňový sad, který by mohl po generace zásobovat školní jídelny.

Kdyby K Foundation zničili jachtu nebo diamantový prsten v hodnotě milionu liber, pravděpodobně by čelili menšímu odporu. Místo toho ale spálili něco, co bylo v podstatě prázdným šekem na sny a ambice kohokoli. Není divu, že se strhla obrovská kontroverze.

Rozhořčení, které duo vyvolalo, vychází z jednoduché skutečnosti: všichni do peněz vkládáme význam. Představujeme si, co bychom si za ně mohli pořídit, jak by nám usnadnily život, učinily nás šťastnějšími a mocnějšími. Závidíme těm, kdo jich mají víc. A truchlíme nad chvílemi, kdy jsme o ně přišli.

Peníze ovlivňují naše životy natolik, že mnozí sní o utopii bez měny. Představte si svět, kde bychom se nikdy nemuseli bát hypotéky – nebo toho, kde vzít na obyčejný bochník chleba. Možná ale problémem nejsou samotné peníze. Možná jde spíš o to, jak jim dovolujeme, aby nám nevědomky formovaly volby a psychiku.

V následujících kapitolách se podíváme na to, jaký vztah k penězům máme a jak ovlivňují naše životní rozhodnutí.

O penězích se učíme už v raném dětství, když pozorujeme chování a reakce svých rodičů. Jak brzy to ale ve skutečnosti začíná?

V jednom experimentu ve finské mateřské škole dostala skupina šestiletých dětí za úkol vymyslet a nastudovat divadelní hru. Všechna rozhodnutí – od příběhu přes scénu až po obsazení – byla na nich. Výzkumnice Marleena Stolp děti pozorovala šest týdnů a zjistila, že v jejich rozhovorech dominovalo téma peněz. Dlouze debatovaly o tom, kolik si říct za vstupenky a jaké zboží by mohly prodávat, aby si vydělaly něco navíc. A to přesto, že finanční stránka vůbec nebyla součástí zadání.

Už v šesti letech měly děti poměrně propracované představy o tom, že je potřeba peníze vydělávat – a jak to dělat efektivně.

Klíčové poselství: finanční socializací procházíme už ve velmi útlém věku.

Ještě překvapivější je, že studie ukázaly, že děti mají už brzy ustálené představy o tom, jak peníze souvisejí se společenským statusem. V jedné studii ukázali pětiletým dětem dvě fotografie a požádali je, aby si představily obyvatele těchto domů. Na jedné fotce byl zchátralý, ošuntělý dům s odlupující se fasádou, na druhé dobře udržovaný, zářivě čistý domov. Děti ze střední třídy rychle odsoudily obyvatele zchátralého domu – předpokládaly, že jsou „líné“ a „zlé“. Už do sebe vstřebaly společenské sdělení o tom, co znamená mít – nebo nemít – peníze.

Takové studie ukazují, že malé děti získávají znalosti o penězích a jejich významu především pozorováním dospělých.

Jak jim tedy můžeme dát dobrý základ pro zacházení s penězi? Začít můžeme větší otevřeností a upřímností. Výzkumy ukazují, že mnoho dětí vyrůstá bez jakékoli představy o tom, kolik jejich rodiče vydělávají nebo kolik mají naspořeno. To může vést ke zkreslenému obrazu rodinných financí i fungování peněz obecně.

Psycholog Neale Godfrey navrhuje situaci napravit tím, že s dětmi o rodinných penězích mluvíme už v době, kdy jsou malé, a třeba jim i „zdaníme“ kapesné, aby pochopily, jak peníze fungují v reálném světě.

Ještě důležitější než to, co dětem říkáme, je ale to, co děláme. Děti jsou mimořádně citlivé na chování rodičů. Pokud propadáme nákupním záchvatům nebo jsme kvůli penězům neustále nervózní, snadno to od nás odkoukají.

Nakonec platí, že nejlepší způsob, jak dětem předat finanční kompetence, je mít v pořádku vlastní finanční život.