Bourbonové impérium

Chamtiví lobbisté a američtí kongresmani, kteří si nechávají platit. Hladoví osadníci s destilačními přístroji v zapadlých bažinách. Městští obyvatelé, kteří jsou ochotni riskovat život kvůli sklence. Tím, co je všechny spojuje, je bourbon – destilát úzce spjatý s dějinami Spojených států. Od pašeráků a byrokratů až po dělníky: bourbon poháněl jak chamtivost, tak žízeň.

Tyto úryvky vás zavedou na dobrodružnou cestu, na níž se z americké whiskey stal silný symbol, jehož kořeny jsou hluboce zapuštěny v kultuře národa. Dozvíte se, která whiskey stojí za vaše peníze a jak kapitalismus navždy zkalil mýtus malých rodinných bourbonových palíren.

V tomto shrnutí objevíte, jaké podmínky musí americká whiskey splnit, aby mohla být oficiálně označena jako bourbon; proč po odchodu Britů vyschl rum a na výsluní se dostala whiskey; a jak se americká vláda pokusila otrávit touhu obyvatel po alkoholu.

„Nalijte si sklenku bourbona a čtěte nebo poslouchejte tuto knihu. Opravdu vám přiblíží dlouhou a drsnou historii tohoto nejameričtějšího z destilátů.“ – Erik, vedoucí redakční produkce

Jak máte rádi svůj bourbon? Na ledu, s citronem? Nebo jen tak panáka po dlouhém dni v práci? Ať už si bourbon vychutnáváte jakkoli, mějte na paměti, že má dlouhou a bohatou historii nápoje, který si Američané zamilovali.

Existuje mnoho důvodů, proč je bourbon jedinečně americkým destilátem. I když je bourbon technicky whiskey, tento druh alkoholu smí nést označení „bourbon“ jen tehdy, pokud splňuje následující podmínky: musí být destilován ve Spojených státech, obilná směs musí obsahovat alespoň 51 procent kukuřice a destilát musí zrát v nových dubových sudech.

Tato pravidla, která chrání jedinečný charakter bourbonu, vznikla díky cílenému lobbingu lihovarnického průmyslu. Zejména Lewis Rosenstiel, šéf jedné z největších amerických palírenských společností, usiloval o to, aby bourbon získal zvláštní klasifikaci a stal se výlučně americkým produktem. Věděl, že díky tomu může z bourbona udělat atraktivní exportní artikl. Na zahraniční lobbing utratil miliony dolarů – mimo jiné posílal na každé americké velvyslanectví bednu bourbonu.

Časem se jeho úsilí vyplatilo. V roce 1964 byla klasifikační pravidla přijata jako zákon a bourbon se začal prosazovat na mezinárodní scéně.

Zatímco politika z bourbonu udělala to, čím je dnes, jeho historie ve vztahu k americkým konzumentům sahá mnohem hlouběji. Severníamerická whiskey se objevila už v sedmnáctém století, kdy byl tento ohnivý nápoj vydáván pohraničním vojákům bojujícím proti původním obyvatelům. Její kvalita byla pochybná – tehdejší výrobci se příliš nestarali o kvalitní suroviny ani o správné destilační postupy.

Jakmile se však osadníci začali stěhovat na západ, objevovali nové a různé druhy kukuřice a obilí, které začali přidávat do rmutu. To výrazně pomohlo chuti původně velmi prostého nápoje: to, co kdysi připomínalo benzín, se postupně vyvinulo v podobu, kterou dnes známe jako bourbon.

Tak se bourbon vydal na cestu stát se „národním destilátem“ Spojených států.

Mnoho populárních příběhů o bourbonu vypráví o rodinách, které po generace dodržují ušlechtilé tradice destilace a odmítají moderní technologie. Skutečný obraz whiskey průmyslu je ale zcela jiný.

Pravda je taková, že malé rodinné palírny jsou z trhu vytlačovány už od osmnáctého století. Mezi lety 1789 a 1797, kdy byl prezidentem Spojených států George Washington, se vláda pokusila zavést daň z whiskey, která by zvýhodnila velké producenty a poškodila ty menší. Lidé žijící na hranici osídlení, z nichž mnozí vyráběli vlastní whiskey na prodej, se proti této dani vzbouřili a tvrdili, že je zruinuje. Protesty byly úspěšné a Washington od daně nakonec ustoupil.

Bylo však jen otázkou času, kdy velké společnosti nad výrobou destilátů převezmou kontrolu. Dnes velcí producenti svůj vliv maskují tím, že uvádějí na trh produkty pod desítkami různých značek, které na první pohled vypadají jako malé rodinné podniky s dlouhou řemeslnou tradicí.

Přestože jsou regály obchodů plné desítek různých whiskey a bourbonů, zhruba 75 procent z nich vyrábějí stejní čtyři velcí hráči: Beam, Schenley, Stitzel-Weller a Heaven Hill. Tyto čtyři společnosti neustále soupeří o vedoucí postavení na trhu.

Namlouváte si tedy, že existuje nepřeberné množství malých značek, které se výrazně liší kvalitou a hodnotou? Ve skutečnosti whiskey průmysl využívá síly alkoholu k tomu, aby v nás vyvolal pocit spojení s minulými tradicemi a duchem amerického pohraničí. Tuto touhu cíleně využívají čtyři velcí producenti, když nabízejí produkty, které mají představovat únik z dnešního chaosu a útočiště v jednodušší době.

Ve skutečnosti však tyto společnosti zosobňují především neúprosný americký kapitalismus v moderním světě.

Teď tedy víme, jak vypadá dnešní whiskey průmysl. Jak ale vypadaly jeho začátky?