Americká banka

Důvod, proč existuje Federální rezervní systém USA, je v zásadě jednoduchý. Tento centralizovaný bankovní systém pomáhá řídit tok měny a plní další důležité úkoly, například zmírňování dopadů finančních krizí. Jak ale Fed vznikl? Rozhodně nebyl vymyšlen přes noc, nýbrž je výsledkem mnohaletého politického a společenského zápasu.

Po finanční krizi v roce 2008, která srazila americké trhy – a mnoho jednotlivců – na kolena, je užitečné podívat se do historie. Následující kapitoly ukážou, jak dlouhé dějiny Fedu osvětlují současné výzvy na trzích.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč bylo tak obtížné přijít s plánem na založení centrální banky USA,
• jak osobnost Woodrowa Wilsona dokázala spojit bankéře a politiky,
• a proč dnešní populistický hněv vůči Wall Streetu odráží nálady, které se v americké společnosti objevovaly už v minulosti.

Kdyby dnes některý prezidentský kandidát zpochybnil samotné právo Federálního rezervního systému na existenci, jeho výrok by byl v lepším případě považován za špatný vtip, v horším za blábolení pomatence. V raných dějinách Spojených států však takový názor nebyl nijak výjimečný.

V období mezi válkou za nezávislost, která skončila v roce 1783, a počátkem 20. století se mnoho Američanů stavělo proti jakékoli formě koncentrované moci, včetně centrální banky. Tato opozice vycházela ze strachu, že by vláda prostřednictvím takové instituce mohla uplatňovat nepřiměřenou kontrolu nad životy občanů.

V roce 1791 byla ve Filadelfii založena První banka Spojených států s dvacetiletou licencí. Antifederalisté však proti existenci této centrální banky ostře vystupovali jako proti symbolu vládní dominance a zabránili obnovení jejího statutu. Místo centrální banky tak byly regionální a státní banky nuceny vydávat vlastní bankovky.

Během války v roce 1812 proti Británii způsobila absence regulované centrální měny ve Spojených státech fiskální chaos. Aby lépe ochránily své tržní zájmy, začaly podniky upřednostňovat jak centralizované tarify, tak regulaci – a to vedlo v roce 1816 k založení Druhé banky Spojených států.

Naděje na silnou centrální banku však brzy narazila na další překážku v osobě sedmého amerického prezidenta Andrewa Jacksona. Jackson se stavěl proti centralizovanému bankovnictví, protože ho vnímal jako prodlouženou ruku moci bohaté menšiny nad chudší většinou. Jeho názor, který odrážel tehdejší populistické nálady, byl, že bankovnictví je elitářská, antidemokratická síla.

V roce 1836, aby se postavil tomu, co považoval za nespravedlivé a nepřiměřené množství ekonomické a politické moci v rukou centrální banky, Jackson vetoval obnovení licence Druhé banky Spojených států. Jeho odpor zasadil myšlence centrální banky smrtelnou ránu na zbytek století.

Po těžké hospodářské depresi známé jako panika roku 1893 vstoupily Spojené státy do období ekonomického rozkvětu, které se mnohým zdálo být téměř nekonečné. Šlo však jen o iluzi.

Tato představa se zhroutila v roce 1907, kdy tři týdny trvající tržní krize vedly k poklesu americké ekonomiky zhruba o 40 procent. Jak k tomu došlo?

Jedním z faktorů byl vzestup tzv. trustů. Trust je společnost, která dosáhla monopolního postavení na určitém trhu. Například bavlnářský trust by vlastnil většinu – ne-li všechny – akcie bavlnářských společností obchodovaných na neregulovaném trhu a mohl by tak určovat cenu těchto akcií.

V roce 1907 byl bezprostředním spouštěčem krize krach společnosti United Copper Company. Její vlastníci se nejprve příliš zadlužili, protože špatně odhadli, kolik peněz budou potřebovat k ovládnutí trhu s akciemi United Copper. Ani s vypůjčenými prostředky však neměli dostatek hotovosti na monopolizaci trhu. Brzy si uvědomili, že nemají ani dost peněz na splacení svých dluhů věřitelům a bankám.

Tento nedostatek likvidity vyvolal paniku mezi širokou veřejností. Lidé začali pochybovat o bezpečnosti soukromých společností i veřejných finančních institucí. V horečném závodu o záchranu zbývajících úspor se hrnuli do bank, aby si vybrali své vklady.

Bohužel i banky měly problém s likviditou. Investovaly do neregulovaných finančních společností a neměly dostatečné rezervy na vyplácení vkladatelů. To odstartovalo další vlnu tržní paniky a brzy se americká ekonomika prakticky zastavila.

Centrální banka by v takové chvíli dokázala poskytnout potřebnou hotovost, Spojené státy však tehdy žádnou centrální banku neměly. Regionální banky se proto musely spoléhat na dobrou vůli několika jednotlivých finančníků a bankovních magnátů, jako byl J. P. Morgan.

Tento chaos vedl k tomu, že americké regionální banky začaly toužebně volat po bezpečí, které by jim poskytla centralizovaná instituce schopná pomoci předejít podobným krizím v budoucnu.