Blockchain

V dnešní době mluví o blockchainu téměř každý – od finančních guruů až po konceptuální umělce. Původně byl navržen jako platforma pro bitcoin, ale dlouho zůstával na okraji zájmu, dokud si odborníci neuvědomili, že jeho potenciál dalece přesahuje oblast kryptoměn. Dnes je kolem této technologie takový rozruch, že ji někteří filozofové označují za další osvícenství.

Co ale vlastně blockchain je? Zjednodušeně řečeno jde o digitální účetní knihu, která je prakticky neprolomitelná a neměnná. Díky své distribuované povaze nabízí bezprecedentní míru transparentnosti a odpovědnosti a představuje hrozbu pro tradiční zprostředkovatele, jako jsou banky, velké firmy a dokonce i vlády.

Pokud vám to zatím zní matoucí, nezoufejte. V této knize se dozvíte, jak tato technologie funguje, jak se uplatňuje v podnikání, financích, boji proti změně klimatu i v umění a co může znamenat pro budoucnost společnosti.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• proč se blockchainy stávají bezpečnějšími s tím, jak se k nim připojuje stále více lidí,
• jak by blockchain mohl vést ke vzniku flotil autonomních samořiditelných vozidel,
• a proč blockchain lidem dává naději na světlejší budoucnost.

Když si vyhledáte definici blockchainu, zjistíte, že jde o digitální účetní knihu – tedy záznam, do něhož se zapisují účty a peněžní transakce. Pokud to zní nudně, zkuste se na to podívat jinak: účetní knihy jsou jedním ze základů civilizace. Bez nich bychom nebyli schopni budovat města ani efektivní trhy. Díky nim dokážeme sledovat své finance, prokazovat vlastnictví domu nebo ověřovat svůj status občana.

Po staletí stála světová ekonomika na účetním systému zvaném podvojné účetnictví. Tyto účetní knihy mají dva sloupce: debet a kredit. Dokud se kredit a debet u dané transakce shodují jak v účetnictví kupujícího, tak prodávajícího, je transakce považována za správně provedenou.

Aby se v systému vybudovala důvěra a zajistilo, že transakce jsou pravdivé a přesné, vyžaduje podvojné účetnictví zprostředkovatele. Makléři, bankéři a další prostředníci si za ověřování legitimity transakcí účtují poplatky. Historie nám však ukázala, že tento systém není vždy spolehlivý. Po finanční krizi v roce 2008 vyšlo najevo, že mnoho velkých korporací – například Enron nebo Lehman Brothers – fakticky vedlo paralelní účetní knihy, které používalo k zakrývání skutečné povahy svých finančních operací. Po léta tak dokázaly systém obcházet a prát obrovské částky peněz.

Od vzniku internetu mnozí doufali, že by mohl podobným praktikám učinit přítrž. Zranitelnost internetu vůči hackerům však až donedávna představovala zásadní bezpečnostní problém, zejména u velkých finančních transakcí. Blockchain to ale může změnit.

Blockchain byl původně vytvořen jako platforma pro kryptoměnu bitcoin. Tím, že sleduje každý nákup a prodej, zajišťuje, že jedna digitální mince nemůže být nikdy utracena dvakrát. Záznamy o transakcích jsou veřejně dostupné online; k přístupu stačí připojení k internetu.

Na rozdíl od klasického podvojného účetnictví má blockchain ve své digitální účetní knize kromě debetu a kreditu ještě třetí „sloupec“: ověření. Tím odpadá potřeba zprostředkovatelů – důvěra je zabudována přímo do systému.

Technologie blockchainu se už dnes rozvíjí způsoby, které mohou zcela proměnit vše od certifikace původu uměleckých děl až po to, jak hodnotíme měny, jako je americký dolar. Mohla by dokonce odstranit možnost manipulace s hlasy nebo jejich ztráty při volbách.

Jak si ale můžeme být jistí, že je tato technologie skutečně tak důvěryhodná? Protože na rozdíl od běžných účetních knih je blockchain prakticky nehacknutelný a neměnný. V další kapitole se podíváme blíže na to, jak přesně funguje.

Představte si, že se díváte na jasnou noční oblohu. Paprsky světla spojují jednu hvězdu s druhou a vytvářejí nebeskou síť. Přibližně tak vypadá blockchain: síť telefonů, počítačů a dalších zařízení, která dohromady tvoří jakýsi superpočítač, na němž blockchain běží.

Systém blockchainu je zabezpečen pomocí propojených bloků, které představují jednotlivé balíky informací. Představte si například, že chcete zaznamenat počet kaučukovníků v amazonském deštném pralese. Tato data by byla zadána do digitálního souboru nazývaného „blok“. Jakmile blok dosáhne své kapacity, je připraven k přidání do řetězce propojených bloků – tedy do „blockchainu“.

Než však může být nový blok připojen, musí ho schválit každý uzel – tedy každé zařízení připojené k síti – v procesu zvaném konsenzuální protokol. Právě proto se blockchain označuje jako distribuovaná technologie: každý účastník v síti má stejnou rozhodovací pravomoc.

Existuje více typů konsenzuálních protokolů, ale nejrozšířenější se nazývá „proof of work“ (důkaz prací). U důkazu prací obsahuje každý nový blok složitý matematický problém, který musí být vyřešen, než může být blok přidán do řetězce. Řešení zajišťují speciální uzly zvané těžaři, kteří mezi sebou soutěží – ten, kdo problém vyřeší jako první, získá odměnu v podobě bitcoinů.

Díky důkazu prací je přidávání bloků do řetězce velmi náročné na výpočetní výkon, což ztěžuje pokusy škodlivých aktérů blockchain zmanipulovat.

Součástí řešení úlohy je vytvoření kryptografického hashe – kódu tvořeného dlouhým řetězcem číslic a písmen. Každý blok kromě vlastního hashe obsahuje také časové razítko a hash předchozího bloku, čímž se pevně propojuje se zbytkem blockchainu.

Možná vás napadne, proč je možné bitcoiny těžit, ale není možné blockchain jednoduše hacknout a změnit v něm údaje – například tvrdit, že bitcoin někoho jiného ve skutečnosti patří vám. Důvod je ten, že změna informací v jediném bloku by způsobila nesoulad hashů v celém řetězci a systém by okamžitě zaznamenal narušení. Útočník by musel změnit hash každého bloku v řetězci a totéž provést na každém jednotlivém uzlu, protože celý blockchain je zkopírován na všechna zařízení v síti.

Výpočetní výkon potřebný k takovému útoku roste s každým dalším uzlem v síti exponenciálně. Jinými slovy: čím více uzlů blockchain má, tím je celý řetězec odolnější.