Morálka

Svět kolem nás se zdá být turbulentnější a bouřlivější než kdy dřív. V době rychlých změn společnost odložila tradiční hodnoty a není jasné, co je může – nebo má – nahradit. V knize Morálka: Obnova společného dobra v rozdělených časech se rabín Jonathan Sacks zamýšlí nad tím, jak jsme se do této situace dostali a jak můžeme pokračovat dál, aniž bychom kohokoli nechali stranou. Vychází z desetiletí akademického bádání a duchovního přemýšlení a sleduje kořeny našich současných krizí od starověkých Řeků až po dnešek.

V této knize objevíte, jak pojem morálky v průběhu staletí formoval společnost a proč by měl zůstat ústředním tématem. Když si vezmeme ponaučení z minulosti a aplikujeme je na dnešní konflikty, Sacks ukazuje, jak zásadní je pěstovat pevný morální základ – jak na úrovni jednotlivce, tak celé společnosti.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, co nám krávy, slepice a tráva mohou říct o morálních kodexech, proč z nás sociální sítě dělají méně ohleduplné lidi a jak může věda problémy řešit, ale také nás zklamat.

Beethoven, Bach, Brahms. Všichni tito muži zasvětili svůj život komponování symfonií. Díky mimořádné oddanosti a výjimečnému talentu vytvořili některé z nejkrásnějších orchestrálních skladeb v dějinách. Bez orchestru bychom je však nikdy neslyšeli. Ani génius nedokáže symfonii sám oživit. Je k tomu zapotřebí týmová práce a souhra desítek hudebníků. Bez tohoto společného úsilí by se velkolepé symfonie zredukovaly na spíše osamělé sólové výkony.

Klíčové poselství zní: Důraz společnosti na individualitu nás zanechává izolované a zranitelné.

V posledních desetiletích se společnost stále víc soustředí na jednotlivce. Tento posun se odráží v celé kultuře, dokonce i v populární hudbě. Studie z University of Kentucky zjistila, že od roku 1980 obsahují hitové písně méně textů o „my“ a „nás“ a více o „já“ a „mně“. To je ale jen drobný příklad.

Změnil se i náš životní styl. Dnes lidé žijí mnohem osaměleji. Svatby se odkládají, rodí se méně dětí a lidé se zapojují do menšího počtu společenských skupin než dřív. Ve Spojených státech se podíl lidí žijících o samotě během pouhých padesáti let zdvojnásobil. Ve velkých městech žije většina obyvatel sama.

Tento posun k individualitě nás činí osamělejšími, což může mít vážné následky. Chronická osamělost má závažné zdravotní dopady. Výzkumy ukazují, že pocit osamělosti souvisí s vyšší hladinou stresu a oslabenou imunitní reakcí. Jedna studie dokonce zjistila, že dlouhodobá osamělost je pro zdraví stejně škodlivá jako kouření patnácti cigaret denně.

Naše posedlost individualismem také živí průmysl osobního rozvoje. Každý rok vycházejí tisíce knih, které slibují, že své problémy vyřešíme tím, že se zaměříme sami na sebe. Tento narcistní impuls nás však ve skutečnosti činí ještě osamělejšími a odpojenějšími.

Lepší cestou ke zlepšení vlastního života je jednat ve prospěch druhých. Můžeme toho dosáhnout tak, že vystoupíme ze sebe a podíváme se na své chování očima někoho zvenčí. Místo abychom své činy a rozhodnutí zakládali na bezprostředních potřebách a touhách, zkusme přemýšlet o tom, jak je mohou vnímat ostatní. Takový přístup dává přednost kolektivnímu „my“ před individuálním „já“. Tento proces se někdy označuje jako „odosobnění“ a tvoří základ morálky. V následujících částech se podrobněji podíváme na to, proč může být tento proces tak obtížný.

Projďete si svůj Facebook, Instagram nebo Snapchat. Kolik máte přátel a kontaktů? Podle studie z roku 2018 je to u průměrného britského dospělého zhruba pět set. A na kolik z nich byste se mohli v nouzi skutečně spolehnout? Bohužel, toto číslo je pravděpodobně mnohem nižší. Stejná studie ukázala, že průměrný dospělý má jen pět „skutečných přátel“ – tedy takových, kteří by byli ochotni pro něj něco obětovat. Ostatní online „přátelé“ nejsou totéž.

Klíčové poselství zde je: Nové normy, které řídí naše vztahy, nás odrazují od morálního jednání.

Rozsah a dopad sociálních sítí je těžké přecenit. V roce 2019 používalo více než šest miliard lidí na světě zařízení připojená k internetu. Z toho přes dvě miliardy byly aktivními uživateli Facebooku. Když připočteme další sociální platformy, číslo ještě roste.

Toto propojení má obrovský potenciál pro dobro. Je skvělé, že lidé mohou zůstat v kontaktu s blízkými a mít přístup k nepřebernému množství informací. Má to ale i stinné stránky. Průměrný teenager dnes tráví sedm až devět hodin denně na elektronických zařízeních. A jak roste čas strávený u obrazovek, klesá čas věnovaný osobním setkáním.

Tento přesun do online prostředí přináší problémy. Sociální sítě například nejsou vhodné pro budování plnohodnotných, hlubokých vztahů. Lidé na nich obvykle ukazují jen svou „lepší tvář“ a komunikují převážně povrchně. Takové vztahy pak působí spíš jako transakce než jako vzájemně podpůrná setkání. To vede ke slabším sociálním vazbám a ztěžuje nám to uvažovat nezištně.

Nedávná studie Kalifornské univerzity dokonce zjistila, že zvýšené používání sociálních sítí souvisí s nižší mírou empatie a vyšší mírou deprese.

K tomu se přidává radikální proměna rodinné struktury. Od 60. let minulého století výrazně klesla míra sňatků v mnoha zemích. V roce 1968 bylo 56 procent Američanů mladších třiceti let sezdaných. Dnes je toto číslo blíž 23 procentům.

Podle Sackse je to problém. Tvrdí, že tradiční manželství je cennou společenskou institucí, která podporuje hodnoty jako vzájemná podpora a odpovědnost. Jak se lidé méně spoléhají na tradiční rodinné vazby a mají méně osobních kontaktů, je pro ně stále těžší myslet mimo vlastní „já“. Důsledky této změny prozkoumáme v následující části.