Martin Luther

Kdokoli cestoval po Evropě, zejména po Německu, si jistě všiml náměstí zdobených sochami a památníky věnovanými Martinu Lutherovi. A to z dobrého důvodu. Lutherova neústupná soustředěnost a touha reformovat římskokatolickou církev byly klíčovým prvním krokem k vzniku moderní evropské kultury; reforma, kterou uvedl do pohybu, otevřela novou éru politiky a myšlení.

Může se zdát poněkud abstraktní vykládat dějiny celého kontinentu skrze činy jediného mnicha, ale pohled na Lutherův život ukazuje, jak nesmírně vlivné byly v jeho době náboženství a náboženská praxe. Uvidíte také, jak byly ekonomika, politika, víra, filozofie a náboženství tak těsně propojené, že kritika několika zdánlivě akademických teologických otázek způsobila rozpad celého systému.

Pochopíte-li Luthera, pochopíte i to, co činí Evropu a západní svět tím, čím jsou dnes. V tomto shrnutí se dozvíte, odkud protestantismus získal své jméno; jak Luther souvisí s některými z nejhorších zvěrstev dvacátého století; a jaký žert vedl k tomu, že si Luther změnil jméno.

Při pohledu na dnešní svět se může zdát, že se věci nikdy neměnily tak rychle jako nyní. Ve skutečnosti se však něco velmi podobného odehrávalo před zhruba 500 lety: patnácté a šestnácté století bylo poznamenáno radikickými společenskými, geopolitickými a ekonomickými otřesy.

Evropu z východu neustále ohrožoval stín osmanské invaze. Mezitím se na západě španělské a portugalské lodě vydávaly na oceán a byly na cestě k „objevení“ Nového světa. Evropský kontakt s Amerikou brzy vedl k založení koloniálních obchodních tras. Ty přinesly bezprecedentní příliv zlata a stříbra z amerických dolů do Evropy a toto nově nabyté bohatství položilo základy nové, kapitálově orientované společnosti.

Současně začala vznikat nová, majetná měšťanská vrstva obchodníků, kteří byli více než ochotni zpochybnit starý aristokratický řád. Zároveň evropská populace rostla – odhaduje se, že v průběhu patnáctého století se zvýšila z 82 na 107 milionů obyvatel.

Uprostřed všech těchto změn a otřesů se 10. listopadu 1483 narodil v Eislebenu v Německu Martin Luder – později proslulý jako Martin Luther – manželům Hansovi, podnikateli v těžebním průmyslu, a Margarete. Domácnost byla poměrně zajištěná, rodina měla služebnictvo, přesto však žila střídmě a vyhýbala se okázalému luxusu.

Luther jako prvorozený syn měl za úkol udržet rodinu ve středostavovském postavení, a proto byl poslán studovat práva. Už tehdy byla právnická kariéra považována za bezpečnou volbu. Jak však dnes víme, Luther se této předem nalinkované cesty nedržel – a jeho rozhodnutí změnit směr neovlivnilo jen jeho vlastní život, ale i samotný chod dějin.

Mladý Luther měl neklidnou mysl. Když začal studovat práva, trápilo ho, jaký má smysl zkoumat zákony pozemského světa, když je mnohem důležitější přemýšlet o cestě ke spravedlnosti a k Božímu království v nebi. Ještě před koncem prvního semestru se od práva odvrátil.

Podle vlastního vyprávění se jeho pochybnosti vyhrotily v červenci 1505, kdy ho na cestě zastihl bouřkový mrak a zasáhl blesk. Když ležel na zemi, přísahal svaté Anně, že pokud přežije, stane se mnichem. Byla to formativní zkušenost: během dvou týdnů se vzdal svého majetku, rozloučil se s rodinou a odešel do nedalekého Erfurtu, aby vstoupil do kláštera augustiniánů.

V klášteře byl každodenní řád zbožnosti zaměřen na vybudování cesty ke spáse. Skládal se z přímých projevů víry, jako jsou modlitby, pokání a sebetrýznění. Luther předepsaný režim svědomitě dodržoval, nikdy se však nedokázal zbavit mučivých pochybností o vlastním spasení.

V roce 1507 byl vysvěcen na kněze. Krátce poté začal studovat teologii ve Wittenbergu a už v roce 1508 byl považován za natolik vzdělaného, že mohl působit jako zástupný profesor. Roku 1512 získal doktorát teologie.

Nejen univerzita ve Wittenbergu však formovala Lutherovo myšlení. Řád svatého Augustina patřil k několika řeholním společenstvím, která usilovala o reformu římskokatolické církve. Reformně smýšlející mniši byli obzvlášť pobouřeni okázalou pompou církve a palčivým tématem té doby – prodejem odpustků. Šlo o praxi, kdy si lidé mohli zaplatit, aby jim byly jejich hříchy oficiálně odpuštěny, a tím si usnadnit cestu do nebe.

Luther byl dokonce vyslán do Říma jako delegát augustiniánského řádu, když ten žádal větší nezávislost. Vrátil se s nepořízenou, ale zkušenost s římskou církevní praxí na něj zanechala hluboký dojem.