Konec potravinových alergií

Tituly v médiích mohou v tuto chvíli znít jako z dystopického románu, ale pro dvě skupiny lidí je tu dobrá zpráva: pro ty, kteří trpí potravinovými alergiemi, a pro ty, kterým jejich vznik hrozí. Právě v této oblasti totiž žijeme uprostřed vědecké a medicínské revoluce.

V posledních letech se naše znalosti a porozumění potravinovým alergiím zásadně proměnily a došlo k několika průlomům, které nám umožňují tyto stavy – postihující miliony lidí po celém světě – předcházet a v některých případech je dokonce zvrátit. V dohledné době by se potravinové alergie mohly stát minulostí.

Je to paprsek naděje v době, která je v mnoha ohledech temná – zvlášť pokud vy nebo někdo z vašich blízkých potravinovou alergií trpí. A i když máte to štěstí, že žádnou alergii nemáte, jde o fascinující a inspirující vývoj v moderní medicíně. Právě se chystáte seznámit se s příběhy a vědeckými poznatky, které za ním stojí.

Jedna důležitá poznámka: pokud trpíte alergiemi, nikdy neměňte svou stravu bez konzultace s lékařem.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se z testování dětské svačiny zrodila revoluční hypotéza; proč potravinových alergií přibývá z překvapivého důvodu; a jak některé protiintuitivní přístupy mohou nabídnout řešení tohoto problému.

Na konci 90. let a na začátku nového tisíciletí byl britský výzkumník Gideon Lack zmatený a znepokojený. Jako pediatrický alergolog na King’s College v Londýně si všiml, že výskyt alergie na arašídy ve Velké Británii se během pouhých deseti let zdvojnásobil. Zároveň však stále více britských rodičů než kdy dřív dodržovalo tehdejší standardní lékařské doporučení, které se dalo shrnout do jediné věty: nedávejte svému dítěti arašídy, snížíte tím riziko, že se u něj alergie na arašídy vyvine.

Znělo to logicky – ale zjevně to nefungovalo a nikdo nevěděl proč.

Pak se stalo něco zásadního. Během cesty do Tel Avivu narazil Lack na dva fakty, které ho přivedly k „eureka“ momentu. Výsledkem byla hypotéza, jež obrátila dosavadní představy o potravinových alergiích naruby.

Klíčové poselství: Alergolog Gideon Lack formuloval průlomovou hypotézu o vzniku potravinových alergií.

Lack přijel do Tel Avivu, aby přednesl přednášku o alergii na arašídy skupině izraelských lékařů. V určitém okamžiku se publika zeptal: kdo z vás v uplynulém roce léčil alespoň jeden případ alergie na arašídy? Kdykoli tuto otázku položil ve Velké Británii, zvedla se téměř všechna ruce. V Tel Avivu se však přihlásili jen dva účastníci.

Ukázalo se, že britské děti trpěly alergií na arašídy mnohem častěji než děti v Izraeli – zhruba desetkrát častěji (1,85 vs. pouhých 0,17 procenta), jak Lack později zjistil. To byl první fakt. Co to mohlo vysvětlovat?

Tím se dostáváme k faktu druhému. Krátce po přednášce obědval Lack s několika izraelskými přáteli. Jedna z nich, mladá matka, právě krmila své miminko jakousi svačinkou. Přátelé mu vysvětlili, že jde o v Izraeli velmi běžné dětské křupky. Z čisté zvědavosti požádal, zda je může ochutnat. Svačina chutnala jako arašídové máslo.

Ukázalo se, že izraelské děti jedly potraviny obsahující arašídy mnohem častěji než britské – ve věku devíti měsíců zhruba sedmkrát častěji (69 vs. 10 procent), jak Lack později doložil.

Mohly spolu tyto dva fakty souviset? Mohlo rané vystavení arašídům naopak snížit pravděpodobnost, že se u dětí alergie na arašídy rozvine – místo aby bylo potřeba se jim vyhýbat? Byla tedy strategie vyhýbání se arašídům chybná? A platilo by to i pro jiné potravinové alergie?

Lack měl podezření, že odpověď na všechny tyto otázky zní ano. Formulovat hypotézu je však jedna věc, ověřit ji – a teprve poté ji přijmout – je věc druhá. Bylo potřeba dalšího výzkumu.

K hypotéze Gideona Lacka se ještě vrátíme, nejprve se ale podívejme na širší souvislosti. Nárůst alergie na arašídy, který Lack pozoroval ve Velké Británii, nebyl žádnou výjimkou. Byl součástí mnohem rozsáhlejšího trendu.

Ve stejné době se situace na druhé straně Atlantiku, v USA, vyvíjela ještě hůře. V roce 1997 mělo alergii na arašídy méně než 0,5 procenta amerických dětí. Do roku 2018 se tento podíl více než zčtyřnásobil na 2,2 procenta.

Problém potravinových alergií se však zdaleka netýká jen arašídů a rozhodně ne pouze dětí v západních zemích, jako jsou USA a Velká Británie.

Klíčové poselství: Potravinové alergie jsou celosvětový problém, který postihuje děti i dospělé a jejich výskyt alarmujícím tempem roste.

Arašídy jsou jen jedním z osmi nejčastějších potravinových alergenů – tedy složek potravy, které vyvolávají alergické reakce u citlivých lidí. Mezi další patří vejce, ryby, korýši, pšenice, sója, mléko a ořechy, například mandle či pistácie. V posledních desetiletích všechny tyto alergeny zasahují stále více lidí.

To platí zejména v USA, kde se podíl dětí s jednou nebo více potravinovými alergiemi mezi lety 1997 a 2011 zvýšil o 8,5 procentního bodu. Podobné nárůsty ale pozorujeme i jinde. Například v Číně vzrostl mezi lety 1999 a 2009 podíl kojenců s potravinovou alergií o 7,7 procentního bodu.

A nejde jen o kojence a děti. V USA i ve Velké Británii má více než 10 procent dospělých alespoň jednu potravinovou alergii a téměř polovina z nich ji získala až v dospělosti. Podobný obraz se rýsuje po celém světě. Odhaduje se, že globálně trpí potravinovými alergiemi až 8 procent dětí a 11 procent dospělých.

Konkrétní čísla se liší stát od státu, stejně jako množství a kvalita dostupných dat. I když jsou detaily složité a někdy nejasné, celkový obrázek je zřejmý: potravinové alergie se staly závažným problémem téměř všude.

Odhady se pohybují mezi 4 a 15 procenty dětí a dospělých v zemích tak různorodých, jako jsou Ghana, Tanzanie, Japonsko, Tchaj-wan, Kolumbie, Kanada, Austrálie, Polsko či Bulharsko.

Pokud někdy nastal čas začít o potravinových alergiích uvažovat jinak, je to právě teď.