Kód stresu

Dnešní životní styl je poháněn stresem. Spěcháme z jednoho místa na druhé, krátíme si spánek a pracujeme dlouho do noci, jen abychom stihli termíny. Jsme vystresovanější než kdy dřív – a naše zdraví na to doplácí.

Krátkodobě zvyšující se hladina stresu vede k úzkosti, přibývání na váze a horšímu kognitivnímu výkonu. Dlouhodobě může stres přispívat k infarktům, mrtvicím, autoimunitním onemocněním a je spojován i s předčasnou úmrtností.

Malé dávky stresu nám však mohou i prospívat. Biologické reakce, které prožíváme ve stresových situacích – bušící srdce, adrenalin v žilách – nás udržují ve střehu při pracovním pohovoru nebo nám pomáhají najít řešení v chaotických situacích.

Místo abychom se snažili stresu úplně vyhnout – což je, upřímně řečeno, nemožné – měli bychom se naučit využívat ho ve svůj prospěch. V tomto shrnutí se podíváme na to, jakou roli stres v našich životech hraje a jak ho můžeme obrátit ve zdroj osobního i profesního růstu.

Dozvíte se, jaké faktory v moderním světě stres vyvolávají, proč jsou profesionální sportovci vzorem zvládání stresu a jak vám malé dávky stresu mohou naopak pomoci dosahovat vašich cílů.

Varování slyšíme neustále. Naše hektické životy nás ženou do spirály stresu. Zdravotníci po celém světě nás nabádají, abychom zpomalili, víc odpočívali a lépe vyvažovali práci a osobní život. Mnozí z nás začali cvičit jógu a meditovat, abychom zklidnili nervy, nebo saháme po lécích, které nám mají zajistit spánek.

To vše vyvolává otázku: proč jsme vlastně tak ve stresu?

Klíčové sdělení zní: náš zrychlený svět a touha po úspěchu zvyšují naši hladinu stresu.

Podle autora Richarda Suttona závisí naše fyzické i duševní zdraví na schopnosti udržet v životě rovnováhu. Když ji máme, dokážeme plynule přecházet mezi stavem aktivace a regenerace – mezi výkonem a odpočinkem.

Problém je, že moderní společnost nám z několika důvodů tuto rovnováhu narušuje.

Za prvé, neustálé propojení prostřednictvím technologií nám bere možnost chránit si svůj volný čas. Jsme k dispozici 24 hodin denně – pro pracovní hovory a e-maily i pro přátele a rodinu, kteří potřebují naši podporu. Naše kalendáře jsou přeplněné úkoly a závazky vůči druhým, zatímco čas pro sebe se na seznam často vůbec nedostane.

Dalším faktorem je kult úspěchu a stále menší tolerance k neúspěchu, který se stává společenskou normou. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, snažíme se být „větší a lepší“ než kdy dřív. S tím roste i naše soutěživost a tlak na vlastní úspěch.

Dnes jsou delší pracovní doba, prodloužené pracovní týdny a méně dovolené v mnoha firmách samozřejmostí. Není divu, že hladina stresu prudce stoupá.

A špatná zpráva je, že tento trend bude pravděpodobně pokračovat. Podle studie výzkumníků z Lékařské fakulty Yaleovy univerzity a Kalifornské univerzity v Los Angeles zažívá průměrný člověk v rozvinuté společnosti čtyři až pět výrazných stresových epizod týdně.

Pro mnohé z nás tak život připomíná chůzi po laně: snažíme se postupovat vpřed, ale tlak z práce i osobního života nás neustále vychyluje z rovnováhy.

O to důležitější je naučit se stres zvládat – a dokonce ho využít ve svůj prospěch. Jak na to, se podíváme v následujících kapitolách.

Překvapilo by vás, že hlavním zdrojem stresu v našich životech je práce? Pravděpodobně ne. Všichni máme sklony pracovat až do vyčerpání a necháváme si jen minimum prostoru pro „čas pro sebe“. Jen málokdo z nás se ale zamýšlí nad tím, proč je naše zaměstnání tak stresující.

Klíčová myšlenka této kapitoly zní: pocit ztráty kontroly je hlavním důvodem, proč jsme v práci ve stresu.

V roce 1967 zahájil profesor Michael Marmot tzv. studie Whitehall, v nichž sledoval 28 000 britských státních úředníků po dobu čtyřiceti let. Tyto studie jako první jednoznačně potvrdily, že stres na pracovišti má přímý dopad na zdraví a délku života. Ukázaly také, že postavení zaměstnance v hierarchii organizace ovlivňuje jeho míru stresu.

Můžete si říkat, že je to jasné: vyšší manažeři přece musí být ve větším stresu než jejich podřízení – mají víc odpovědnosti, vedou více lidí a případné chyby mají závažnější následky.

Výsledky studií Whitehall však ukázaly pravý opak. Nejvíce stresu, nejhorší zdravotní stav i nejvyšší riziko předčasného úmrtí měli zaměstnanci na nejnižších pozicích. Jejich riziko úmrtí bylo ve srovnání s nadřízenými až trojnásobné.

Proč tomu tak je?

Druhá fáze studií Whitehall zjistila, že zaměstnanci na nižších pozicích měli méně sociální podpory, méně rozmanitou práci a – co je nejdůležitější – výrazně menší kontrolu nad rozhodováním než lidé ve vyšších funkcích.

Na tuto myšlenku navázala řada dalších výzkumů, které zkoumaly, jak nedostatek kontroly ovlivňuje psychickou pohodu zaměstnanců. Například dánská přehledová studie z roku 2008, zahrnující 16 studií a 63 000 účastníků, prokázala souvislost mezi pocitem bezmoci na pracovišti a depresivními příznaky i těžkými depresivními epizodami.

Dopad stresu na duševní zdraví má navíc vedlejší efekt i na firmy a ekonomiku. Stresovaní zaměstnanci častěji chybějí v práci, jejich produktivita klesá a výsledkem je zhoršení hospodářských výsledků podniků.

Co s tím lze dělat?

Stručně řečeno: vedení organizací musí zlepšit pracovní prostředí. Může začít tím, že zaměstnancům dá více autonomie v jejich práci a větší podíl na rozhodování ve firmě. Manažeři by měli aktivně poskytovat podporu a zároveň potlačovat antisociální chování na pracovišti.

Snižování stresu na pracovišti je výhodné pro všechny: zlepšuje zdraví a spokojenost zaměstnanců, zvyšuje produktivitu a posiluje celkový výkon firmy.