Kód obezity

Obezita je často připisována nadměrné konzumaci kalorií. „Kalorická obsesivita“, jak ji nazývá Jason Fung, je však jen jednou z desítek mylných představ, které nám byly vštěpovány už od dětství. Tyto na první pohled přesvědčivé příběhy nejsou založeny jen na chybné vědě; přímo přispívají jak k bezvýsledným jojo dietám, tak k tomu, že skuteční viníci obezity zůstávají skryti.

Následující úryvky uvádějí na pravou míru řadu zakořeněných mýtů a míří k samotnému jádru problému. Na základě nejnovějších lékařských výzkumů ukazují, že většina tuků je nezbytnou součástí zdravé stravy a že skutečným spouštěčem obezity jsou rafinované cukry a sacharidy. Proč tomu tak je? Odpověď spočívá v hormonu, který řídí mnoho tělesných procesů: v inzulinu. A právě jeho fungování Fung zkoumá.

Jakmile si ujasníme vědecké základy, můžeme začít podnikat konkrétní kroky k ochraně svého zdraví a prevenci obezity. Čtěte dál a dozvíte se, co říkají nejnovější důkazy o věčné debatě příroda versus výchova, proč byste se měli vyhnout neustálému svačení a mezi jídly raději držet pauzy, a také proč jsou chudší lidé k obezitě náchylnější.

Stejně jako u mnoha dalších společenských problémů je i obezita často prezentována jako otázka přírody versus výchovy. Jaká je tedy její hlavní příčina – jde spíše o metabolismus člověka, nebo o jeho životní styl?

Odpověď vás možná překvapí: nejnovější výzkumy naznačují, že sociální prostředí není hlavním faktorem vzniku obezity. Víme to díky studiím, které zkoumaly vliv prostředí na děti v průběhu jejich vývoje. Nejlepší způsob, jak zjistit, jak důležité tyto faktory jsou, je podívat se na adoptované děti a jejich rodiny. A přesně to udělal Albert J. Stunkard.

Jeho výzkum adoptovaných dětí v Dánsku byl publikován v časopise New England Journal of Medicine v roce 1986. Proč si vybral právě Dánsko? Protože tato země vede velmi podrobné záznamy o adopcích, což Stunkard potřeboval, aby mohl porovnat adoptivní a biologické rodiče sledovaných dětí.

Stunkard ukázal, že mezi hmotností těchto dětí a jejich adoptivními rodiči neexistuje žádná korelace. To naznačuje, že environmentální faktory měly na to, zda se děti stanou obézními, jen minimální vliv. Výsledky studie byly šokující. Až dosud se předpokládalo, že sociální prostředí je v otázce obezity rozhodující. Rozšířený argument, že rané vystavení dětským „junk foodům“ vede k problémům s váhou, byl vyvrácen.

Na scéně tak zůstaly genetické faktory. Stunkard však nejen zpochybnil starou teorii, ale zároveň předložil důkazy pro novou hypotézu. Když porovnal adoptované děti s jejich biologickými rodiči, našel silnou korelaci: děti obézních rodičů měly mnohem vyšší pravděpodobnost, že se samy stanou obézními, i když vyrůstaly v rodině, kde byli všichni ostatní relativně štíhlí.

V roce 1991 Stunkard publikoval navazující studii, v níž svá zjištění kvantifikoval. Podle tohoto výzkumu představují genetické faktory přibližně 70 procent pravděpodobnosti, že se člověk stane obézním.

Lidé často intuitivně věří, že hubnutí závisí pouze na tom, kolik toho snědí. Snížíte příjem kalorií, a tím by se měla snížit i vaše hmotnost. Zní to logicky, že? Jenže je tu problém – takhle to nefunguje.

Ve skutečnosti neexistuje přímá příčinná souvislost mezi množstvím přijatých kalorií a obezitou. Jedním z důvodů, proč se tento omyl tak rozšířil, je skutečnost, že mezi vyšším příjmem kalorií a vyšší mírou obezity existuje korelace.

Podle zprávy o úmrtnosti a nemocnosti, kterou v roce 2004 zveřejnili lékaři J. D. Wright a J. Kennedy, se ve Spojených státech mezi lety 1971 a 2000 zvýšil průměrný denní příjem o 250 kalorií na osobu. Jenže to nebyl hlavní důvod, proč v zemi narůstala obezita.

Ukazuje to studie lékaře U. Ladabauma z roku 2014, publikovaná v American Journal of Medicine. Ladabaum zjistil, že se průměrný příjem kalorií mezi lety 1990 a 2010 v podstatě nezměnil. Obezita však mezitím dál rostla – každoročně přibližně o 0,37 procentního bodu.

Co z toho plyne? Samotné snížení celkového příjmu kalorií nestačí k tomu, abyste zhubli. Důvod je jednoduchý: tělesná hmotnost není dána jen tím, kolik kalorií přijmete, ale také tím, kolik jich vydáte. Jinými slovy, výdej energie je stejně důležitý jako její příjem.

To nás přivádí k dalšímu rozšířenému omylu: k představě, že všechny přijaté kalorie se automaticky mění na tuk. Ani to neodpovídá realitě. Kalorie se využívají na celou řadu procesů – od tvorby tepla, bílkovin, kostní a svalové tkáně přes činnost mozku až po zvyšování objemu a frekvence srdečního tepu. Ukládání energie do tukových zásob je jen jednou z mnoha možností, jak s nimi tělo naloží.

Obezita tedy není problémem „přejídání“ v prostém smyslu – je to problém nakládání s energií. Některá těla mají tendenci přeměňovat větší část kalorií na tuk, zatímco jiná spíše budují kosterní a svalovou hmotu nebo tuto energii využívají k vyšší mentální aktivitě a soustředění. A právě první z těchto způsobů využití energie je ve společnosti vnímán jako problematický.