Kód diabetu

Diabetes 2. typu je moderní epidemií. Po celém světě tímto onemocněním trpí téměř 400 milionů lidí, z toho 28 milionů ve Spojených státech – a čísla dál rostou. Hlavní příčinou je strava bohatá na sacharidy a cukr v kombinaci se sedavým životním stylem, s nímž si naše tělo nedokáže poradit. Výsledkem je inzulinová rezistence a celá řada vážných zdravotních problémů.

Bohužel, standardní léčba diabetu 1. typu u diabetu 2. typu nefunguje. Naopak existuje mnoho důkazů, že inzulinové injekce u diabetu 2. typu zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice a infarktu.

Řešení ale existuje. Jak ukazuje Jason Fung ve své knize „The Diabetes Code“, změna jídelníčku a přerušovaný půst mohou pacientům s diabetem 2. typu pomoci vydat se na cestu ke zlepšení zdraví a zároveň se vyhnout nákladným a invazivním operacím.

V následujících kapitolách se dozvíte, proč léky často nejsou odpovědí na diabetes 2. typu, jaká rizika s sebou nesou operace na snížení hmotnosti a jak lze diabetu 2. typu předcházet a dokonce ho zvrátit pomocí úpravy stravy.

Diabetes – a zejména diabetes 2. typu – je na vzestupu. Čísla jsou znepokojivá: jedna newyorská nemocnice nedávno oznámila, že v roce 2000 léčila desetkrát více pacientů s diabetem než v roce 1990 a že většina nových případů připadala na diabetes 2. typu.

Diabetes je porucha spojená s vysokou hladinou cukru v krvi a rozlišujeme čtyři základní typy. Patří sem diabetes 1. a 2. typu, gestační diabetes, který vzniká v těhotenství v důsledku zvýšené hladiny cukru v krvi, a další formy související s genetickými poruchami a dysfunkcí slinivky břišní.

Mezi typické příznaky patří žízeň a časté močení. Tyto projevy odrážejí skutečnost, že ledviny nezvládají zpracovávat cukr v krvi – přesněji řečeno glukózu. Tělo se pak snaží nadbytečnou glukózu vyloučit právě prostřednictvím častějšího močení.

Podívejme se nyní na rozdíl mezi diabetem 1. a 2. typu. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. Imunitní systém napadá buňky produkující inzulin – hormon odpovědný za regulaci hladiny cukru v krvi. Když tělo přestane vytvářet dostatek inzulinu, hladina cukru v krvi stoupá. Pacienti s diabetem 1. typu proto potřebují inzulinové injekce, aby mohli bezpečně žít.

Diabetes 2. typu je jiný. Obvykle je důsledkem dlouhodobě nevhodné, na cukr bohaté stravy. Tělo reaguje tím, že produkuje velké množství inzulinu ve snaze zvládnout přebytek přijatého cukru. Postupně se však buňky stávají na inzulin rezistentní. To znamená, že na něj přestávají reagovat, protože ho tělo produkuje příliš mnoho. V takové situaci nejsou inzulinové injekce pro léčbu diabetu 2. typu příliš vhodné. Problémem totiž není nedostatek inzulinu – jako u diabetu 1. typu – ale naopak jeho nadbytek.

Způsob, jakým popisujeme svět, se neustále mění. Vznikají nová slova pro nové jevy. Vzpomeňme třeba na slovo „bromance“ – populární termín označující blízký, nesexuální vztah mezi dvěma muži.

Slyšeli jste ale někdy pojem „diabesita“? Jde o relativně nový výraz, který výstižně upozorňuje na současný trend v západních zemích: epidemii lidí trpících kombinací obezity a diabetu 2. typu.

Úzký vztah mezi obezitou a diabetem 2. typu byl jednoznačně prokázán už v roce 1990 Walterem Willettem, odborníkem na výživu z Harvardovy univerzity. Jeho výzkum ukázal, že přírůstek hmotnosti po pubertě je nejvýznamnějším faktorem zvyšujícím riziko diabetu 2. typu. Například přibrání 20 až 35 kilogramů znamená, že pravděpodobnost rozvoje tohoto onemocnění vzroste o ohromujících 11 300 procent.

Willett a jeho kolegové provedli následné studie v roce 1995. Ty ukázaly, že i malé přírůstky hmotnosti dramaticky zvyšují riziko diabetu 2. typu. Dalších 4,5 až 9 kilogramů navíc zvyšuje pravděpodobnost vzniku diabetu 2. typu o 90 procent.

Trvalo však poměrně dlouho, než se tyto průlomové poznatky v lékařské komunitě široce prosadily. Dnes už ale není pochyb: diabetes 2. typu je úzce spojen s přírůstkem hmotnosti a obezitou.

To ovšem neznamená, že obezitu nebo diabetes 2. typu lze vyléčit pouhým snížením příjmu kalorií. Když jíme méně, tělo sníží svůj bazální metabolismus – množství energie potřebné k udržení základních funkcí, jako je činnost srdce a mozku. Ačkoli právě to bylo první doporučení lékařů a dietologů, drastické omezení denního příjmu kalorií prostě nefunguje.

Naše vnímání hladu i příjem kalorií jsou totiž řízeny hormony. Klíčovou roli zde hraje právě inzulin. Hubnutí je tedy především otázkou snižování hladiny inzulinu. Pouhé omezení celkového množství jídla k tomu nestačí. Potřebujeme se vyhnout konkrétním typům potravin, které inzulin nejvíce zvyšují.