Jiskra

Když většina lidí přemýšlí o vedení, představí si člověka vysoko v hierarchii organizace s vynikajícím měsíčním platem. Takoví lidé bývají považováni za vzácný druh – za ty, kdo mají přirozený talent a sklon k moci. Toto shrnutí ale ukazuje jinou pravdu: vůdce není definován pracovním titulem, nýbrž svým chováním.

Jinými slovy, vůdci jsou ti, kdo dokážou zažehnout jiskru na jakékoli úrovni organizace – svými inovativními kroky a inspirující oddaností. Dozvíte se, co dělá z člověka „jiskru“ a co může taková jiskra přinést organizaci, včetně toho, jak pomáhá ostatním stát se nejlepší verzí sebe samých.

Zároveň zjistíte, jak vyřešit pracovní problém pomocí nefunkčního toustovače, jak zmenšit rozdíl mezi tím, co říkáte, a tím, co skutečně děláte, a také proč byste na schůzky neměli chodit s prázdným žaludkem.

Co byste si pomysleli, kdyby vaše organizace nabízela školení leadershipu všem zaměstnancům – včetně uklízečů, prodejců nebo pracovníků pošty? Pravděpodobně byste si řekli, že jen vyhazují peníze. A nebyli byste sami. Většina firem si školení ve vedení lidí nechává až na chvíli, kdy někdo postoupí na manažerskou pozici.

Co si tyto podniky neuvědomují, je, že dovednosti vedení nejsou užitečné jen pro manažery, ale pro skutečné lídry – a ti se mohou vyskytovat na jakékoli úrovni organizace. Tito skuteční lídři jsou v knize označováni jako „jiskry“, protože jejich jednání dokáže zažehnout inspiraci. Jsou to lidé, kteří jsou vždy připraveni něco udělat pro to, aby se věci zlepšily.

Ačkoli si obvykle představujeme lídry jako generální ředitele, manažery nebo supervizory, jiskry se mohou nacházet kdekoli v organizaci a na jakékoli úrovni.

Jedna z autorek, Angie Morgan, měla skvělou kolegyni, když pracovala v prodeji pro farmaceutickou společnost. Tato spolupracovnice byla dobře vzdělaná, měla výborné komunikační dovednosti a každé čtvrtletí pravidelně překračovala prodejní kvóty. Kolegové i klienti ji milovali a noví zaměstnanci v ní viděli přirozený vzor.

Když jí Morgan řekla, že je skvělá vůdkyně, kolegyně se ji snažila opravit s tím, že je „jen zaměstnankyně“. Jenže jiskry jsou víc než jejich pracovní titul – v každé situaci se chovají jako lídři. Angieina kolegyně je přesně ten typ jiskry, kterých firmy potřebují mnohem víc.

V prostředí neustálých a rychlých změn na trhu i na pracovišti potřebují podniky inovativní lidi, pokud chtějí zůstat konkurenceschopné. Přesto si většina z nich myslí, že stačí aktualizovat procesy, hardware a v podstatě všechno kromě vlastních lidí. Pokud ale chtějí být skutečně inovativní a kreativní, potřebují jiskry – motivované jednotlivce na všech úrovních organizace, kteří dokážou dosahovat výjimečných výsledků.

Teď, když víte, kdo jsou jiskry a proč jsou tak důležité, se podívejme na to, jak se jiskrou můžete stát i vy.

Pokud jste se právě pohádali s kolegou, pravděpodobně se nepohrnete k tomu, abyste si k němu při obědě přisedli. Většina z nás má instinktivní tendenci vyhýbat se potenciálně nepříjemným situacím – až na ty, kteří jsou jiskrami.

Místo vyhýbání se konfrontaci využívají jiskry kognitivní flexibilitu, aby z trapné situace vytěžily co nejvíc. Kognitivní flexibilita znamená schopnost změnit své obvyklé myšlenkové vzorce při řešení problémů. Ve skutečnosti ji většina z nás používá u technických potíží docela běžně.

Když se vám například rozbije toustovač, začnete přemýšlet o jiných způsobech, jak si opéct chleba – třeba v troubě, na pánvi, a kdyby nevyšlo nic jiného, možná i žehličkou. Jiskry stejný princip uplatňují v mezilidských vztazích: snaží se vidět věci z jiného úhlu.

Jedna spolupracovnice autorů nikdy nedokázala vycházet s kolegyní, kterou považovala za tvrdohlavou a přecitlivělou. Jednoho dne se ale rozhodla podívat se na situaci jinýma očima. Díky tomuto aktu kognitivní flexibility si uvědomila, že kolegyni předává zpětnou vazbu příliš tvrdě. Jakmile změnila způsob komunikace, začaly spolu budovat úspěšný pracovní vztah.

Dalším nástrojem jisker je kognitivní disciplína, která je obzvlášť užitečná, pokud máte sklon jednat vždy podle prvního instinktu – ať už k lepšímu, nebo k horšímu. Kognitivní disciplína spočívá v tom, že své myšlení zpomalíte a nahradíte instinktivní reakce promyšlenějšími a účinnějšími odpověďmi.

Kdyby se vám například vzňalo oblečení, váš instinkt by mohl být utíkat, dokud nenajdete vodu – což by oheň pravděpodobně ještě rozdmýchalo. Kognitivní disciplína v takové situaci velí: zastavit se, lehnout si na zem a kutálet se, dokud se oheň neudusí.

Stejný princip můžeme využít i ke zlepšení výkonu v práci. Když dostaneme kritiku, naším prvním impulzem bývá bránit se a cítit se dotčeně – což situaci obvykle jen zhorší. Pokud ale použijete kognitivní disciplínu jako jiskry, naučíte se reagovat konstruktivně: místo obrany se zeptáte na konkrétní příklady a na to, jak se můžete zlepšit.