Jídlo a výživa

Jídlo bylo vždy kontroverzním tématem, ale v posledních letech debaty kolem něj dosáhly vrcholu. Stále se vedou spory o to, jaký typ stravy je nejzdravější nebo nejúčinnější při hubnutí. Do popředí se však dostalo ještě něco dalšího: lidé se začínají mnohem víc zajímat o to, odkud jejich jídlo pochází a jak se vyrábí.

Není pochyb o tom, že potravinářský průmysl přispívá k emisím skleníkových plynů a ke změně klimatu. To mnohé z nás vede k tomu, že se snažíme vybírat udržitelnější potraviny. Většina lidí už chápe, že lepší stravovací návyky mohou vést ke zdravějšímu životu. Dnes ale chceme zároveň přispět i k ochraně planety.

Následující informace vám pomohou zorientovat se a vydat se správným směrem. V tomto shrnutí se dozvíte, jak konvenční chovy masného a mléčného dobytka tvrdí, že jsou pro planetu přínosné; proč byste pravděpodobně měli omezit konzumaci červeného masa; a jak vybírat co nejohleduplněji produkovaná vejce.

Je opravdu tak důležité, co jíte? Odpověď zní jednoznačně ano. To je ta snadná část. Vysvětlit proč je to tak, je ale mnohem složitější. Diskuse o zdravém stravování se mohou rychle stát matoucí – a velmi osobní. Přesto je možné dobrat se podstaty.

Základní poselství je: vaše volba potravin ovlivňuje jak vaše zdraví, tak stav planety.

Za prvé, to, co jíte, přímo ovlivňuje vaše zdraví. Biochemici a odborníci na výživu se shodují, že až 80 procent chronických onemocnění lze předejít zdravým životním stylem. Je zřejmé, že strava v tom hraje zásadní roli.

Tím to ale nekončí. To, co vkládáte do nákupního košíku v supermarketu, má přímý dopad i na životní prostředí. Způsob, jakým dnes potraviny vyrábíme, je pro půdu, oceány i ovzduší velmi škodlivý. Potravinářský průmysl produkuje velké množství skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý a oxid dusný, které přímo přispívají ke změně klimatu.

Na druhou stranu dnes vyrábíme více potravin než kdykoli dříve, což pomáhá v globálním boji proti hladu. Za posledních 23 let klesla míra hladu v rozvojových zemích o více než 10 procent. Současně však plýtváme jídlem v obrovském měřítku: každoročně se vyhodí přibližně 1,3 miliardy tun zcela jedlých potravin. A nejde jen o zeleninu a maso – je to také obrovská ztráta peněz, zdrojů a energie.

Co z toho plyne? Zaprvé bychom si měli mnohem víc uvědomovat, co jíme. Zadruhé musíme přemýšlet o tom, kolik jídla skutečně potřebujeme, odkud pochází a jak bylo vyrobeno.

Při každém nákupu potravin děláme rozhodnutí – ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Tato rozhodnutí odrážejí naše hodnoty a představu o světě, v němž chceme žít.

Teoreticky víme, jak vyprodukovat dostatek potravin pro všechny obyvatele planety. Máme také technologie, které umožňují budovat udržitelné a ekologické potravinové systémy. Na co tedy čekáme? Právě teď je ideální chvíle přehodnotit, jaké potravinové systémy svými každodenními nákupy podporujeme.

Není pochyb o tom, že produkce potravin se v posledních desetiletích výrazně zefektivnila. V 70. letech 20. století se v masném průmyslu začaly ve velkém prosazovat tzv. koncentrované velkochovy hospodářských zvířat (CAFO – concentrated animal feeding operations). Díky nim je dnes k výrobě hovězího masa, mléka a vajec potřeba mnohem méně krmiva, vody i půdy. Uvádí se například, že uhlíková stopa produkce hovězího masa se od rozšíření těchto velkochovů snížila asi o 16 procent.

Tato čísla ale neříkají celý příběh. Zásadní sdělení zní: moderní zemědělské postupy jsou sice velmi efektivní, ale pro planetu nejsou dobré.

Aby velkochovy dosahovaly uvedených výsledků, musejí farmáři ve velkém používat chemické látky, hormony a antibiotika. Cílem je, aby zvířata rychleji rostla a aby se předcházelo infekcím. Tyto látky však často končí na našich talířích a mohou se dostávat i do zdrojů pitné vody. Lidé tak nepřímo konzumují antibiotika určená původně pro hospodářská zvířata.

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zjistilo, že používání antibiotik v potravinářském průmyslu přímo souvisí s rostoucí rezistencí bakterií na antibiotika u lidí.

Škody způsobené velkochovy jsou ale i mnohem zjevnější. V roce 2015 zemřelo ve Spojených státech téměř pět tisíc farmářů, chovatelů a zemědělských manažerů. Jedinou profesí s vyšším počtem úmrtí bylo profesionální řízení. Kromě nebezpečných strojů a často rizikových pracovních podmínek se pracovníci potýkají s extrémním znečištěním ovzduší.

Kdo se někdy ocitl poblíž průmyslového zemědělského komplexu, ví, že zápach může být nesnesitelný. Vzniká směsí plynů – část produkují samotná zvířata, jiné vznikají jako vedlejší produkty různých technologických procesů. Patří mezi ně metan, amoniak, sirovodík, oxid dusný a další látky. Dlouhodobé vdechování těchto plynů může vést k astmatu, chronické bronchitidě a dalším respiračním onemocněním. A když se dostávají do atmosféry, přispívají navíc ke změně klimatu.

Stále zřetelněji se ukazuje, že velkochovy představují významné zdravotní riziko, a americký hovězí průmysl na to začíná reagovat. Provozovatelé průmyslových farem mluví o tom, že své provozy „přehodnocují“. Evropská unie mezitím zakázala používání růstových hormonů u skotu.

Vzhledem k problémům spojeným s velkochovy se možná ptáte, proč vlastně klademe na maso, mléčné výrobky a vejce takový důraz. Jaká je jejich skutečná výživová hodnota? Tomu se budeme věnovat v následující kapitole.