Jak zastavit válečného lorda

V době svého největšího rozmachu byla Armáda odporu Pána, známá jako LRA, jednou z nejděsivějších guerillových skupin na světě. Založená v Ugandě v 80. letech terorizovala po dobu 25 let komunity ve čtyřech zemích východní a střední Afriky. Její krvavá bilance mluví sama za sebe: dva miliony vysídlených, stovky tisíc mrtvých a bezpočet unesených dětí, které byly donuceny sloužit v jejích řadách.

Ani ugandská armáda, ani mezinárodní společenství nedokázaly toto krvavé běsnění zastavit. Selhaly jak snahy mírových sil OSN chránit civilisty, tak úsilí Mezinárodního trestního soudu postavit vůdce skupiny, válečného zločince Josepha Konyho, před spravedlnost.

Když LRA v roce 2009 rozpoutala hrůznou vlnu vraždění v Kongu a Súdánu, rozhodla se jedna žena v Texasu, že je načase zasáhnout. V tomto shrnutí zkušená aktivistka za lidská práva Shannon Sedgwick Davis vypráví příběh o tom, co následovalo.

S hlubokým porozuměním LRA i místnímu historickému a politickému kontextu Davis líčí, jak ona a její tým přistoupili k přímé akci a nakonec dospěli k závěru, že tento konflikt lze ukončit jen za použití vojenské síly. Na této cestě se dozvíte, proč bylo tak obtížné Konyho a jeho bojovníky vystopovat, jak stánek prodávající elegantní italské boty pomohl kongolským vesnicím bránit se, a proč byla mise porazit LRA úspěšná, přestože se Konyho nikdy nepodařilo zajmout.

Na začátku roku 2013 obdržela aktivistka za lidská práva Shannon Sedgwick Davis telefonát ve svém domě v San Antoniu v Texasu. Volal jí Laren Poole, její přítel a spolupracovník v dlouholeté kampani za dopadení Josepha Konyho, vůdce ugandského guerillového hnutí známého jako Armáda odporu Pána, neboli LRA. Poole měl vzrušující zprávu: Kony byl lokalizován.

Než se k tomu ale dostaneme, musíme se vrátit o kus zpět. Proč se dva Američané rozhodli sledovat zatykačem hledaného válečného zločince ve východní a střední Africe? Oba věřili, že dopadení Konyho je klíčem k ukončení brutální války, která propukla v 80. letech 20. století. Abychom však tomuto konfliktu porozuměli, musíme se vrátit ještě dál.

Když britští kolonizátoři v 90. letech 19. století postupovali po Nilu, vytvořili na jeho toku několik správních celků. „Uganda“ byla pojmenována po starém království Buganda, mocné jižní etnické skupině, která se stala elitou nového státu. To byla špatná zpráva pro Acholi, pasteveckou severní menšinu, jejíž role v Ugandě se omezila na těžkou, vykořisťující práci a vojenskou službu.

Napětí mezi těmito dvěma skupinami přetrvalo i po skončení koloniální nadvlády v roce 1962. Kony, křesťan z etnika Acholi, se narodil o rok dříve a vyrůstal uprostřed guerillové války, v níž severní rebelové bojovali proti vládě. V roce 1986 byla krátkodobá vláda generála z Acholi svržena Yowerim Musevenim, současným prezidentem Ugandy. V následné občanské válce se objevila nová síla – Hnutí svatého ducha (HSM), náboženské hnutí usilující o „očištění“ lidu Acholi. Kony v jeho řadách rychle stoupal.

Když bylo HSM v roce 1987 poraženo, byl už důvěryhodným velitelem. To mu umožnilo rekrutovat bojovníky a vytvořit vlastní armádu, která měla Acholi chránit před očekávanými odvetami. Touto armádou se stala LRA.

Sporadické boje pokračovaly až do roku 1994. Severní Ugandané, vyčerpaní desetiletími války, byli připraveni přijmout mír a podpora LRA slábla. Když Kony čelil hrozícímu rozpadu své armády, uchýlil se k praktikám, jimiž se proslavil: začal unášet civilisty, včetně dětí, aby doplnil své řady.

V následujícím desetiletí vedla LRA válku teroru v severní Ugandě. Jak se konflikt přelil přes hranice Ugandy do sousedního Súdánu, Rwandy a Demokratické republiky Kongo, množily se hrůzné činy. Celkem LRA násilně rekrutovala přibližně 30 000 dětí jako vojáky a sexuální otrokyně, zabila stovky tisíc lidí a vysídlila dva miliony civilistů.

Do roku 2006 se zdálo, že LRA je na pokraji zániku. Ugandská armáda tuto organizaci vytlačila ze země a vláda donutila Konyho usednout k jednacímu stolu. Mezinárodní společenství si oddechlo. Mírová jednání byla v plném proudu a zdálo se, že řešení je na dosah.

Nestalo se tak. Vyjednávání se vlekla dva roky bez jakéhokoli výsledku. Kony, nyní v bezpečí daleko od dosahu ugandských vojsk na severovýchodě Konga, využil klidu v bojích k reorganizaci a přípravě na další konflikt – pokus o svržení Museveniho, cíle, kterého se nikdy nevzdal.

V roce 2008 jednání definitivně zkrachovala a LRA obnovila své aktivity. Začala znovu terorizovat civilisty v Súdánu, Kongu a Středoafrické republice. Dne 14. prosince téhož roku se ugandské jednotky spojily se svými protějšky z těchto tří zemí a zahájily operaci Lightning Thunder – útok na Konyho základnu, který měl odstranit vedení LRA a konečně ukončit konflikt.

Mise skončila katastrofálním fiaskem. Kony byl varován a místo opustil dávno předtím, než útočné vrtulníky zničily jeho improvizované velitelství. Jednotky určené k ochraně civilistů před odvetnými útoky navíc vůbec nedorazily.

Dlouhodobé důsledky tohoto selhání byly vážné: LRA se rozpadla na malé, téměř nesledovatelné jednotky a rozptýlila se do několika zemí na území o rozloze zhruba jako Kalifornie. Pokus minimalizovat Konyho hrozbu tak skončil tím, že se jeho organizace stala ještě nebezpečnější.

LRA se rychle pomstila za útok na svého vůdce. Na Štědrý den a na Boží hod zahájili rebelové vražednou sérii v izolovaných městech a vesnicích v severovýchodním Kongu a jižním Súdánu. Povraždili 620 civilistů a unesli 160 dětí.

Organizace spojených národů, která měla v Kongu rozmístěno 16 000 mírových vojáků, ale do oblastí, kde se skrývali rebelové LRA, vyslala jen asi 200 z nich, bezmocně přihlížela, jak Konyho muži pokračují ve svém krvavém řádění.

Davis četla zprávy o těchto „vánočních masakrech“, zatímco na druhém konci světa chovala svého novorozeného syna. Zprávy s ní otřásly. Byla zkušenou aktivistkou za lidská práva a vedla Bridgeway Foundation, neziskovou organizaci zaměřenou na ukončení masových zvěrstev. Řídila globální portfolio projektů, ale právě tento poslední zločin LRA upoutal její pozornost.

Šlo o nejdéle trvající konflikt v Africe a nikdo – ani OSN – se nezdál být schopen s ním cokoli udělat. Jak uvidíme v další části, mělo to svůj důvod.