Inventologie

Pagan Kennedy je americká spisovatelka, novinářka a podnikatelka. Narodila se v roce 1962 v Kansasu a v současnosti žije v Massachusetts.

Je autorkou několika knih, včetně Inventologie: Jak vymýšlíme věci, které mění svět, která se stala bestsellerem a byla přeložena do několika jazyků.

Kennedy se také věnuje psaní článků pro různé publikace, jako jsou například The New York Times, Wired a Salon. Její práce se často zaměřuje na technologii, kreativitu a inovace.

V roce 1995 založila společnost Pagan Kennedy Inc., která se specializuje na vývoj nových produktů a služeb.

I vy můžete být vynálezcem

Lidé si obvykle představují vynálezce jako génia s divoce rozcuchanými vlasy a vlastní laboratoří, který horečnatě pracuje dlouho do noci. Ve skutečnosti však většina velkých vynálezců nosí spíš tenisky a džíny než laboratorní plášť. Některé z největších úspěchů moderního světa – Twitter, Facebook a Pantone – vytvořili docela „normální“ lidé.

Jak to tedy dokázali? A mohli byste to zvládnout i vy? To jsou otázky, na které se snaží odpovědět následující kapitoly. Obsahují jak historický popis mnoha velkých vynálezů, tak i přehled faktorů, které by měl každý začínající vynálezce vzít v úvahu.

Kufr na kolečkách

Máte kufr na kolečkách? Pokud ano, jistě víte, jak vám může usnadnit cestování – místo tahání zavazadel po nádražích a letištích je můžete snadno a rychle přepravit. Věděli jste však, že zavazadla na kolečkách jsou poměrně novým vynálezem?

Před rokem 1970 musel každý nosit svá zavazadla v ruce, bez ohledu na to, jak byla těžká.

Tento problém si uvědomil až Bernard D. Sadow, viceprezident společnosti vyrábějící zavazadla, a přišel s řešením. Inspiroval se, když procházel letištěm a zápasil se dvěma těžkými kufry. Sadow viděl zaměstnance letiště, který tlačil plošinu na kolečkách, na níž byl těžký stroj. Sadowa tehdy napadlo, že zavazadla by mohla mít také kolečka. Brzy vyvinul prototyp a nechal si ho patentovat.

Jeho první model se dobře prodával, ale nebyl dokonalý. Pokud jste za kufr zatáhli příliš silně, narazil vám do nohou, nemluvě o tom, že se kufr při otáčení převracel. Protože Sadow svůj výrobek používal jen na dovolené, neviděl důvod, proč by měl trávit čas jeho vylepšováním. 

Pilot letecké společnosti Robert Plath, který potřeboval víc než jen kufr na dovolenou, se však rozhodl zavazadlo na kolečkách zdokonalit. Nakonec po usilovné práci ve své soukromé dílně vyvinul kufr, který známe dnes. Kolečka umístil na pravou stranu a přidal robustní rukojeť, aby se kufr nepřevrátil a nepřejel vám nohy.

Plathův návrh se stal všeobecně oblíbeným výrobkem, který lidé používají, kdykoli potřebují cestovat.

Proč tedy Robert Plath dokázal navrhnout lepší kufr než Sadow? No protože Plath musel cestovat každý den, lépe porozuměl problému, což mu následně umožnilo najít lepší řešení. Jak uvidíme v další kapitole, taková zkušenost je klíčem k úspěchu.

Frustrace může védst k nalezení správného řešení

Strávili jste někdy měsíce nebo dokonce roky řešením nějakého nepříjemného problému a pak jste jednoho náhodného dne narazili na geniální řešení a zvolali jste: „Proč mě to nenapadlo dřív!“.

Tak si to nevyčítejte. Pochopení problému přichází obvykle až po několika pokusech.

Adam Smith to vysvětlil v roce 1776 – napsal, že jednou z výhod továrních dělníků je, že se z nich mohou stát vynálezci, protože se denně setkávají se stejným úkolem nebo problémem.

Jedním z takových továrních dělníků byl chlapec, který měl každý den včas otvírat a zavírat páčku, podle toho, jak píst stoupal nebo klesal. Neustálé opakování dovedlo chlapce k vynalézavému myšlení – zautomatizoval páku tak, že kolem ní uvázal provázek a spojil ji s jinou částí stroje. Nyní mohl stát opodál a sledovat, jak se páka stroje sama zatahuje.

Jistě, opakované setkávání se stejným problémem může vést k frustraci, ale také ke skvělým vynálezům.

K tomu však musí být přítomny tři prvky:

Za prvé, frustrace musí pocházet ze skrytého problému, který se dá jen těžko odhalit.

Za druhé, měli byste být schopni říci, jakým způsobem vyřešení tohoto frustrujícího problému ovlivní v budoucnu mnoho lidí, nejen vás.

Za třetí, musíte se smířit s tím, že může trvat celou věčnost, než se vynález stane úspěšným.

Podívejme se na příklad Jacka Dorseyho, zakladatele Twitteru: V roce 2000 přišel s nápadem na vytvoření textového vysílání, které přátelům posílá zprávy o poloze a aktivitách. Bylo pro něj frustrující, že tento jednoduchý a užitečný nápad nebyl k dispozici.

Řešení jeho problému bylo obtížné odhalit, protože jen málo lidí v té době mělo správný typ telefonu pro zasílání těchto zpráv. Prodej chytrých telefonů však rostl, takže dokázal předpovědět, že jeho nápad by se mohl stát úspěšným – jen to možná bude chvíli trvat.

A jeho trpělivost se vyplatila. Šest let poté, co Dorsey identifikoval problém a vyvinul jeho řešení, ho zbytek světa dohonil a Twitter se prosadil.

Klikaři bývají výjimečně všímaví

Máte někdy pocit, že vám štěstí přeje? Pokud ano, je možné, že jste schopni si dobře poradit v různých situacích.

Profesor psychologie Richard Wiseman tvrdí, že lidé, kteří zažívají pocit, že mají štěstí, jsou všímavější a lépe rozpoznávají vhodná řešení.

V jednom experimentu dal Wiseman dohromady skupinu lidí, kteří o sobě tvrdili, že jsou klikaři nebo smolaři. Všem dal noviny a požádal je, aby v nich spočítali fotografie. Na druhé straně novin byla napsána zpráva: „Přestaňte počítat – v těchto novinách je 43 fotografií.“

Ukázalo se, že klikaři měli skutečně větší pravděpodobnost, že si vzkazu všimnou. Na řešení přišli za pouhých několik sekund, zatímco smolařům to trvalo asi dvě minuty.

Autor má pro tyto velmi všímavé lidi termín: Super-všímaví lidé (Super-Encounterers).

Ze Super-všímavých lidí bývají skvělí vynálezci, protože se nezaměřují jen na úzce vymezený problém. Místo toho se snaží vše prozkoumat, zvláště když si nejsou jisti odpovědí. To rozšiřuje jejich pohled na věc a poskytuje více příležitostí k objevování a kreativitě.

Toto chování je prezentováno i v experimentu, který provedl psycholog Mihaly Csikszentmihalyi.

Připravil místnost, otevřel ji studentům umění a řekl jim, aby v ní vybrali připravené předměty a nakreslili je.

Vznikly dvě skupiny – jedna skupina si vybrala předměty a okamžitě začala kreslit. Takový student si prostě vzal knihu a klobouk a nakreslil to.

Druhá skupina si dala na čas a pozorovala jednotlivé předměty různými způsoby. Tito studenti se na věci dívali přes skleněný hranol a otevírali knihy, aby si prohlédli jednotlivé stránky. Výsledkem bylo, že jejich kresby byly založeny na improvizaci, zkoumání a objevování.

O sedm let později Csikszentmihalyi provedl kontrolní průzkum a zjistil, že většina studentů z první skupiny se nedokázala uživit a přestala kreslit. Mnoho lidí z druhé skupiny se však stalo profesionálními umělci nebo učiteli.

Jak se však dozvíte v následující kapitole, ani štěstí už nestačí. Dnes jsou hnacím motorem objevů data.

Výzkum pomocí data miningu

Věděli jste, že Viagra byla vlastně vynalezena náhodou? Ve skutečnosti na mnoho lékařských objevů vědci narazí při výzkumech, o kterých si mysleli, že povedou k něčemu jinému. Přitom nikdy nebylo snazší něco náhodně objevit než v dnešní době.

Je to proto, že žijeme v digitální éře.

Velká data se stala tak běžným tématem, že se objevila nová kategorie vědců: bioinformatici.

Místo toho, aby čekali na šťastnou náhodu, vytvářejí si bioinformatici své vlastní štěstí tím, že používají počítače a kontrolují výsledky tisíců minulých experimentů, aby odhalili skryté souvislosti.

Zpráva společnosti McKinsey z roku 2013 ukazuje, že tato forma výzkumu je skutečným přínosem. Říká se jí data mining (dolování z dat) a odhaduje se, že má hodnotu kolem 100 miliard dolarů ročně.

Jednou z hlavních výhod objevování pomocí data miningu je úspora času; tím, že necháte počítače procházet obrovské množství dat, ušetříte čas a peníze, které by to stálo týmy vědců. Takhle můžete analyzovat tisíce lékařských studií za jediné odpoledne!

Jak asi předpokládáte, množství dat z lékařského odvětví je obrovské. Ve skutečnosti se již měří v petabajtech. A jeden petabajt se rovná jednomu milionu miliard bajtů!

Dnešní dataminingové algoritmy dokáží tyto jinak nevyužité informace prověřit v rekordním čase, což vede k překvapivým objevům, například k novému využití původních léků.

Vezměme si například imipramin. Byl vyvinut jako antidepresivum, ale výzkum zjistil, že by se dal použít i proti rakovině plic.

Před zahájením data miningu by takový objev trval desítky let. Dnes se to může podařit neuvěřitelně rychle a v případě imipraminu se výzkumníci dostali od analýzy dat ke klinickým zkouškám přibližně za dva roky.

Data mining však není jedinou výhodou, kterou v dnešní době máme, jak uvidíme v následující kapitole; je také snazší vytvořit něco z ničeho.