Hledání dokonalosti

Je něco jiného sledovat své oblíbené sportovce v televizi a z pohodlí křesla na ně vášnivě křičet své rady, a něco úplně jiného je pochopit, čím si musí projít ti nejlepší na světě, aby vůbec dostali šanci soutěžit na profesionální úrovni.

Následující úryvky nabízejí pohled do intenzivního tréninkového přístupu, který trenér a autor Ben Bergeron používá při práci s některými z nejsilnějších a nejvšestrannějších sportovců na světě. Jeho svěřenci závodí na CrossFit Games – každoroční akci s řadou disciplín, které vyžadují kombinaci gymnastické lehkosti a brutální síly. Vítěz si skutečně odnáší titul „Nejfitnější na Zemi“.

Co tedy mají ti nejfitnější lidé na světě společného a co se od nich můžete naučit? Dozvíte se, proč sportovci, kteří trénují na tak absurdně vysoké úrovni, mívají podobné osobnostní rysy a co ve skutečnosti znamená být mentálně fit. V tomto shrnutí také objevíte, jak vám rovnice E + R = O může poskytnout konkurenční výhodu, proč skromní sportovci dosahují lepších výsledků než ti egocentričtí a jak může skok do ledové přehrady připravit člověka i na to nejhorší.

Pokud už nějakou dobu pracujete, pravděpodobně jste si všimli kolegů, kteří jsou spokojení s tím, že dělají naprosté minimum, které se od nich očekává. Možná nejsou ve své práci vyloženě špatní, ale rozhodně k ní nic necítí. A právě vášeň je nezbytnou ingrediencí k tomu, abyste byli své práci oddaní, skutečně ji ovládli a dokázali v ní vítězit i tehdy, když okolnosti nejsou zrovna příznivé.

Ve své TED přednášce „Jak velcí vůdci inspirují k akci“ vypráví Simon Sinek příběh bratrů Wrightových a jejich konkurenta Samuela Pierponta Langleye v závodě o sestrojení a pilotování prvního letadla. Mnozí zapomínají, že Langley měl k dispozici mnohem větší podporu i zdroje – to, co mu ale chybělo, byla vášeň, která poháněla bratry Wrightovy. Zatímco Langley se zdráhal své stroje osobně testovat, bratři Wrightové byli odhodlaní své letouny nejen stavět, ale i pilotovat, což jim nakonec přineslo vítězství. A dnes si na Langleye téměř nikdo nevzpomene.

Vášnivý závazek je klíčový, ale konkurenční výhodu získávají i ti, kdo mají správné návyky. To platí zejména pro každodenní trénink – bez ohledu na okolnosti. Malcolm Gladwell ve své knize „Mimo řadu“ (Outliers) poukazuje na studie, podle nichž jsou nejlepší houslisté ti, kteří strávili nejvíce času hrou na svůj nástroj. Pravděpodobně jste slyšeli o slavném pravidle 10 000 hodin – o čase, který je třeba věnovat cílenému tréninku, než nějakou dovednost skutečně ovládnete.

Abyste se ale přiblížili dokonalosti, nestačí jen „odsedět“ si hodiny. To, co odlišuje špičkové výkonnostní umělce, je záměrná praxe: vědomé posouvání se za běžné limity, mimo komfortní zónu, k novým úrovním výkonnosti.

Abyste měli jistotu, že trénujete opravdu záměrně, ptejte se sami sebe: „Věnuji této činnosti stoprocentní pozornost?“ „Využívám tento čas na maximum?“ a „Co přesně v této fázi potřebuji procvičit a zlepšit?“

Je důležité mít na paměti, zejména na začátku, že jakékoli nepohodlí, které si vědomě způsobujete, se v dlouhodobém horizontu vyplatí. Jak se říká: bez bolesti nejsou výsledky. Vstávat v pět ráno, abyste šli běhat, může být to poslední, na co máte chuť, ale právě taková úroveň závazku vás dovede do cíle jako první.

Jednou z nejtěžších životních lekcí je naučit se soustředit energii na to, co můžete ovlivnit, a příliš se netrápit tím, co ovlivnit nemůžete. Platí to i pro sportovce. Chcete‑li podat nejlepší možný výkon, musíte přijmout, že některé věci jsou mimo vaši kontrolu.

Když Ben Bergeron připravoval dva sportovce – Katrín Davíðsdóttir a Mata Frasera – na CrossFit Games 2015, požádal je, aby sepsali seznam všech možných problémů, které by během soutěže mohly nastat. Poté tyto potenciální potíže rozdělil do dvou kategorií: věci, které mohou ovlivnit, a věci, které ovlivnit nemohou. Položky z druhé kategorie – jako je harmonogram závodů nebo další vnější podmínky – mohl okamžitě vyškrtnout, aby svým svěřencům pomohl šetřit energii a zbytečně nad nimi nepřemýšlet. Místo toho se mohli soustředit na to, co ovlivnit dokážou: například na stravu nebo na plán, jak být v každé disciplíně v co nejlepší formě.

Jenže něco jiného je plánovat a něco jiného plán skutečně dodržet. Fraser se bohužel nedokázal přestat zabývat Benem Smithem, svým soupeřem v disciplíně s kliky. Místo aby se soustředil na vlastní výkon a byl v nejlepší fyzické i psychické kondici, upínal pozornost k výkonu soupeře – a prohrál.

To nás přivádí k dalšímu častému problému, s nímž se sportovci potýkají: vědět, kdy „zavřít dveře“ a nenechat chybu nebo porážku, aby jim zůstala v hlavě. V tom může být mindfulness pro sportovce velmi užitečná.

Autor své svěřence učí, aby maximálně pět minut vědomě přemýšleli o tom, co se stalo, a pak dalších deset minut věnovali soustředění na dech a návratu do přítomného okamžiku. Tím dokážou negativní emoce rychle pustit.

Například Katrín Davíðsdóttir jednou udělala chybu v disciplíně D‑ball, která spočívá ve zvedání a přehazování těžké koule naplněné pískem. V jednom pokusu jí koule vypadla z rukou dříve, než dokončila opakování. Byla na sebe naštvaná, ale zachovala se správně: věnovala chybě jen několik minut, poučila se z ní a pak pozornost přesměrovala na další disciplínu.

Je důležité chybu rozpoznat a pochopit, abyste se jí příště vyhnuli, ale stejně důležité je dokázat ji rychle pustit, aby neovlivnila váš další výkon.