Dlouhá cesta pryč

Na počátku 90. let inspirovala občanská válka v Libérii povstalce v sousedním Sierra Leone, aby sáhli po zbraních a postavili se své vládě. Válka trvala více než deset let a po celé zemi si vyžádala tisíce obětí. Jakkoli jsou občanské války vždy strašné, konflikt v Sierra Leone byl poznamenán obzvlášť děsivým faktem: mladí chlapci, někteří sotva sedmiletí a stěží schopní udržet zbraň, byli verbováni do boje. Autor byl jedním z těchto dětských vojáků.

Na začátku konfliktu byl odtržen od rodiny a musel se postarat sám o sebe. Během útěku byl naverbován do národní armády, dostával drogy a byl nucen páchat zvěrstva a procházet hrůzami, které by nikdo nikdy neměl zažít – natož dítě. Tyto úryvky zachycují autorův osobní příběh ztráty a vykoupení uprostřed hrůz občanské války.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak národní armáda využívala propagandu, aby udržovala chlapce v nenávisti a touze po krvi; proč byl mír jen zdánlivý a období po válce bylo pro zachráněné dětské vojáky všechno jen ne poklidné; a jak láska a laskavost dokážou zacelit i ty nejhlubší jizvy války.

Z pohledu západního světa se může zdát, že Afrika je téměř synonymem občanských nepokojů a válek. Takový obraz je ale hrubě zjednodušující – africké státy touží po míru stejně jako kterákoli jiná země. I Sierra Leone prožívala dlouhá léta klidu, než v 90. letech propukla občanská válka.

Autor si z dětství vybavuje šťastné chvíle: jak pozoroval matku při vaření, nebo jak s přáteli tancoval na hip-hop na talentových soutěžích. Jeho dětství se v mnohém nelišilo od dětství mnoha jiných dětí na světě. O válce slýchal převážně z filmů a knih nebo z občasných reportáží BBC o probíhajícím konfliktu v sousední Libérii.

Když tedy válka skutečně dorazila do Sierra Leone, bylo to šokující. Jednoho lednového dne roku 1993 se autor, jeho starší bratr Junior a kamarád Talloi vydali do města Mattru Jong, vzdáleného asi 16 mil od jejich rodného Mogbwema. Přijeli tam kvůli talentové soutěži a plánovali přespat u známého. Když je však hostitel přivítal, přinesl i zdrcující zprávu: autorovo rodné Mogbwemo právě napadla povstalecká skupina.

Autor s bratrem se rozhodli vrátit domů a hledat rodiče a sourozence, jejich plán se ale brzy změnil. Po cestě potkávali davy lidí prchajících z Mogbwema, mnozí byli zranění a každý nesl, co mohl. Když pak spatřili první mrtvé tělo, bylo jim jasné, že i jejich rodina musela z Mogbwema uprchnout.

Vyděšení se proto obrátili zpět a zamířili do relativního bezpečí Mattru Jong. Přechod z poklidného rodinného života jednoho dne do nejistoty, kde se druhý den nacházejí vaši rodiče, byl sám o sobě děsivý – a válka přinesla ještě mnohem horší hrůzy. V další kapitole se dozvíte, co válka znamenala pro nejzranitelnější obyvatele každé země – pro její děti.

Autorova zkušenost bohužel nebyla výjimečná. Zatímco lidé po celé Sierra Leone trpěli, děti nesly tíhu chaosu a násilí občanské války vůbec nejvíc.

Protože válka začala tak náhle, bylo běžné, že se děti během útoků na města a vesnice oddělily od svých rodin a zůstaly odkázané samy na sebe. Možností, jak se s příbuznými znovu spojit, bylo málo – mobilní sítě na počátku 90. let v zemi prakticky neexistovaly. Ještě zásadnější ale bylo, že obyvatelé Sierra Leone nebyli na válku vůbec připraveni a neměli žádná bezpečná útočiště, kam by se mohli při útocích rebelů uchýlit.

Autor se právě věnoval obyčejné každodenní činnosti – vaření – když válka doslova zaklepala na dveře. Byl u přítele v Mattru Jong, když do města vtrhli rebelové a začali na ulicích střílet do civilistů.

Co tedy dělaly děti, které se náhle ocitly samy? Mnohé bloudily z vesnice do vesnice a zoufale hledaly jídlo, přestože jim na každém kroku hrozilo nebezpečí ze strany rebelů. Válka je pro dospělé ničivá sama o sobě – představte si ale, jaké to je snažit se přežít jako dítě, které je ze dne na den nuceno převzít všechny dospělé povinnosti.

Autorovou jedinou šancí na přežití bylo spojit se s dalšími osamělými chlapci v podobné situaci. Během překvapivého útoku byl odloučen od bratra a musel utéct, aby si zachránil život. Po nějaké době narazil na dalších šest chlapců, s nimiž začal putovat v naději, že najdou jídlo a bezpečí. Brzy však zjistí, že ani skupina vrstevníků ho před hrůzami války neochrání.