Co to, sakra, jíte?

Není těžké jíst zdravě – aspoň teoreticky. Víte, že byste neměli spořádat hromady hamburgerů nebo tučných hranolků. Místo toho by měl váš talíř přetékat zelenou zeleninou a potravinami s nízkým obsahem tuku. Jednoduché, že?

Ve skutečnosti samozřejmě ne. Už jen rozhodnutí jíst spoustu takzvaných zdravých potravin může znamenat, že do sebe dostáváte velké množství odporných aditiv a nezdravých složek. Víte, kde a jak byla vypěstovaná ta čerstvá mrkev, do které jste se právě zakousli? Použil na ni farmář pesticidy?

Abyste opravdu jedli zdravě, musíte se dostat k jádru toho, jak se potravinářský průmysl snaží skrývat, co na jídlo dává nebo co do něj přimíchává. Následující kapitoly vysvětlují, na co si dávat pozor na obalech a v seznamech ingrediencí, abyste měli jistotu, že jíte jen to, co zamýšlela příroda.

V tomto shrnutí se také dozvíte:

• které živočišné odpady mohou chutnat jako vanilka,
• proč jsou některá z nejhorších aditiv schválená vládou,
• a co o vás může prozradit potravinový deník.

Když nakupujete v supermarketu, bojíte se, že byste mohli domů přinést něco nebezpečně nezdravého? Vždyť přece existují státní regulace, které mají spotřebitele chránit. Jak účinné ale ve skutečnosti jsou?

Moc ne. Bezpečnost potravin ve Spojených státech má špatnou pověst – regulace byly historicky velmi benevolentní, pokud jde o to, udržet nebezpečné potraviny mimo naše talíře.

V roce 1914 například vláda novelizovala zákon o čistých potravinách a léčivech a zakázala uvádět na trh potraviny, které obsahují nebezpečná aditiva nebo barviva. Tento zákon však zůstal z velké části jen na papíře. Na pultech tak dál zůstávaly výrobky jako „Bred Spread“, náhražka jahodového džemu, která obsahovala dehet a žádné skutečné jahody.

Nedbalost tím neskončila. Zákon o potravinových aditivech z roku 1958 měl přinutit firmy, aby prokázaly bezpečnost aditiv používaných v potravinách. Ačkoli se zákon zdál jasný, společnosti si našly skulinu: vztahoval se pouze na nová aditiva. Látky, které už byly na trhu, jako například glutamát sodný (MSG), byly zařazeny do kategorie GRAS – „obecně považované za bezpečné“ – aniž by k tomu výrobci museli předkládat jakékoli důkazy.

Někteří lidé trpí takzvaným komplexem symptomů glutamátu sodného – reakcí na potraviny s MSG, která se může projevovat bolestí na hrudi, bolestí hlavy, nevolností nebo dýchacími obtížemi. Přestože existuje řada vědeckých studií, které bezpečnost MSG zpochybňují, nestačí to k tomu, aby se jeho status GRAS změnil.

Vyplatí se proto dvakrát si rozmyslet, nakolik vás vládní regulace potravin skutečně chrání. Mnohem lepší strategií je znát ingredience, které vám mohou škodit. Pojďme se podívat, jak na to.

Prvním krokem ke zdravějšímu stravování je vědět, které potraviny jsou bezpečné a kterým aditivům byste se měli vyhýbat. Začněme dvěma z nejproblematičtějších: umělými příchutěmi a barvivy.

Existují dva typy příchutí: přírodní a umělé. Možná vás překvapí, že obě vznikají v laboratoři. Rozdíl je v tom, že přírodní příchutě se alespoň odvozují z nějaké skutečné suroviny. „Přírodní jahodové aroma“ je tedy získáno z opravdových jahod. Umělá příchuť ale může pocházet prakticky z čehokoli – chemikálie použitá k vytvoření umělé vanilkové chuti může být například extrahovaná z kravského hnoje.

Úplně se vyhnout jak přírodním, tak umělým aromatům je těžké, protože se vyskytují ve většině průmyslově zpracovaných potravin. Přesto existují lepší možnosti. Jednou z nich je značka Annie’s – potravinářská firma, která své výrobky ochucuje skutečnými surovinami místo laboratorně vyráběných aromat.

Dalším typem aditiv, kterému je dobré se vyhýbat, jsou umělá barviva. Poprvé byla vyvinuta v devatenáctém století, kdy je vědci získávali z dehtu. Dnes se většina umělých barviv vyrábí z ropy. Firmy je upřednostňují před přírodními proto, že umělé barvy jsou sytější a déle vydrží.

Existují stovky různých umělých barviv, ale 90 procent trhu dnes tvoří tři z nich: Žlutá č. 4, Žlutá č. 5 a Červená č. 40. O tom, jak umělá barviva ovlivňují naše zdraví, se stále vedou spory v odborných i zdravotnických kruzích. Některé studie naznačují, že mohou přispívat ke vzniku rakoviny, neurologického poškození či genetických mutací.

I proto byla umělá barviva v Evropské unii zakázána, přestože se ve Spojených státech dál běžně používají. Například jahodový pohár v McDonald’s v EU je barvený skutečným jahodovým barvivem, zatímco v USA se používá Červená č. 40.

Celkově platí: vybírejte potraviny, které obsahují pouze přírodní barviva. Umělá aromata a barviva jsou ale jen malou ukázkou toho, co všechno potravinářský průmysl do svých výrobků přidává. Co dalšího v nich najdeme?