Čistý

Představte si svět, ve kterém by se všichni přestali sprchovat. Odporná představa, že? Ale počkejte. Co když by takový svět byl ve skutečnosti pro naše zdraví lepší? Ať už tomu věříte, nebo ne, autor James Hamblin po rozhovorech s mikrobiology, dermatology a historiky dospěl k závěru, že možná jsme všichni až příliš čistí.

Samozřejmě bychom si měli dál pečlivě mýt ruce, abychom zabránili šíření infekcí – zvlášť v době pandemie. Jenže naše posedlost téměř klinickou čistotou může náš imunitní systém spíš oslabovat.

Proč jsme vlastně začali dbát na tak důkladné mytí? Jako u mnoha jiných věcí, i vzestup mýdla souvisí se zrodem kapitalismu. Před necelými dvěma stoletími nás chytré marketingové strategie přesvědčily, že musíme „bojovat s bakteriemi“. Od té doby jsou inzerenti stále sofistikovanější v tom, jak nás přimět kupovat další a další přípravky na péči o pokožku. Slibovali nám čistotu, zdraví a krásu.

Lékaři ale dnes začínají chápat význam přirozeného kožního mikrobiomu – tedy všech bakterií, které žijí na povrchu našeho těla. Věda už ví, že rozmanitý mikrobiom je klíčový pro zdraví střev. Ukazuje se však, že stejně důležitý je i pro kůži. A tuto rozmanitost nelze vybudovat, pokud se neustále „odřezáváme“ od okolního světa mýdlem a dezinfekcí.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak byly mýdlářské firmy první, kdo propojil reklamu a zábavu a stál u zrodu „soap oper“; proč mají Amišové tak nízký výskyt alergií a astmatu; a proč by psi mohli dokázat odhalovat nemoci na základě změn v našem kožním mikrobiomu.

Pět let předtím, než začal psát knihu Čistý, přestal autor James Hamblin chodit do sprchy. Dál si myl ruce a občas se opláchl vodou, ale jinak se vzdal všech produktů osobní hygieny. Byla to součást jeho „existenciální inventury“. Hamblin právě opustil bezpečné, dobře placené místo lékaře, aby se stal novinářem, a chtěl si vyzkoušet, jaké to je vzdát se některých návyků, aby ušetřil čas i peníze.

Trvalo několik měsíců, než si jeho tělo na tuto změnu zvyklo. Když se tak stalo, všiml si, že má méně mastnou pleť a že se mu výrazně zmírnily projevy ekzému. Jeho vůně sice nepřipomínala rozkvetlé sedmikráskové pole, ale jak poznamenala jeho přítelkyně, „voněl jako člověk“.

Navíc zjistil, že většina odborníků na kůži, s nimiž mluvil, přistupuje k mytí také velmi střídmě.

Klíčové poselství je: Moderní představy o „čistotě“ nás dovedly k nadměrnému mytí.

Pokrok v medicíně a technologiích znamená, že trávíme víc času uvnitř a častěji se myjeme. Pravděpodobnost, že zemřeme na infekční onemocnění, je dnes mnohem nižší. Zato výskyt chronických chorob vystřelil do závratných výšin. A některé z těchto chronických stavů mohou souviset právě s příliš častým mytím.

Typickým příkladem je atopická dermatitida neboli ekzém. Způsobuje zarudnutí a svědění kůže. Dermatoložka a profesorka Torontské univerzity Sandy Skotnicki doporučuje pacientům, kteří prožívají vzplanutí ekzému, aby se vyhýbali horkým sprchám a vyřadili mýdla a sprchové gely. Tyto přípravky jsou totiž většinou založené na detergentech, které mohou kůži poškozovat. Skotnicki radí mýt pouze podpaží, třísla a chodidla.

Tento „minimalismus v mytí“ pomáhá kůži dělat to, co umí nejlépe: udržovat rovnováhu. K tomu se vyvíjela miliony let.

Vědci dnes zkoumají, jak mikroby, které kůži osidlují – tedy její mikrobiom – spolupracují s naším prostředím. Nový výzkum odhalil víc o roli apokrinních potních žláz. Ty se nacházejí v podpaží a v tříslech a produkují olejovité sekrety, které způsobují tělesný pach. Zároveň však dělají něco nesmírně užitečného: vyživují biliony mikrobů, které v nás a na nás žijí.

Může to znít nechutně, ale tito mikrobi ve skutečnosti fungují jako neviditelná ochranná vrstva naší kůže a podporují její dynamický vztah s vnějším světem.

Ještě poměrně nedávno jsme nebyli posedlí sterilní čistotou. Před vznikem teorie mikrobů se lidé koupali z různých důvodů – kvůli zábavě, společenskému životu i celkovému pocitu pohody.

Podívejme se třeba na starověké římské lázně. Byly především místem setkávání a odpočinku. Samotné mytí hrálo až druhou roli. Lázně neměly cirkulační systém, takže voda pravděpodobně obsahovala souvislou vrstvu lidského potu a nečistot. Hygiena tedy zjevně nebyla hlavním cílem.

Ve starověkém Jeruzalémě se lidé myli, aby se vyhnuli duchovní nečistotě. Hebrejská tradice vyžadovala omývání rukou a nohou před vstupem do chrámu. Trvalo se také na mytí rukou před jídlem i po něm. Rabíni říkávali, že fyzická čistota vede k čistotě duchovní. Islám rovněž předepisuje rituální omývání pětkrát denně před každou modlitbou. To vedlo k tomu, že arabské společnosti budovaly složité vodovodní systémy dávno před Evropany.

Klíčové poselství je: Důvody, proč se myjeme, se v průběhu dějin výrazně měnily.

Křesťané naopak považovali časté koupání za hříšný luxus. Měli pro to náboženské důvody: Ježíš přece učil, že vnitřní čistota je důležitější než vnější rituály. Evropský přístup k hygieně byl – mírně řečeno – lehkomyslný. Ve 14. století to byl jeden z důvodů, proč černá smrt zdevastovala kontinent a zabila zhruba třetinu obyvatel Evropy.

Teprve v roce 1854 byl objeven vztah mezi životními podmínkami a nemocemi. Londýnský lékař John Snow vystopoval epidemii cholery k jedinému zdroji: studni stojící vedle jímky s lidskými výkaly. Vláda však Snowa nebrala vážně. Kdyby měl pravdu, znamenalo by to nutnost přestavět celou londýnskou infrastrukturu.

Trvalo dalších třicet let, než bylo Snowovo dílo potvrzeno. Německý lékař Robert Koch tehdy pod mikroskopem pozoroval mikroby způsobující choleru. V kombinaci se Snowovým výzkumem a dalšími pozorováními to definitivně potvrdilo souvislost mezi cholerou a kontaminovanou vodou.

Nakonec se prosadila teorie mikrobů, podle níž se infekční nemoci šíří mikroskopickými živými organismy. Aby jim vlády zabránily v šíření, začaly investovat do preventivní infrastruktury, jako jsou čistírny odpadních vod a kanalizační sítě.

Změnily se i společenské normy – do té míry, že neupravený člověk začal být vnímán jako potenciálně nebezpečný. Bohatí lidé začali označovat dělnickou třídu za „velkou neumytou“ a čistota se stala znakem společenského postavení. To vytvořilo obrovský trh s mýdlem.