Čínská studie

Bojíte se sníst jablko? I když se tato otázka může zdát směšná, mnoho lidí se v posledních letech vyhýbá potravinám bohatým na sacharidy, například ovoci, kvůli „špatné pověsti“, kterou si sacharidy získaly. Takový postoj je však mylný, jak uvidíte v následujících kapitolách.

Převážně rostlinná strava bohatá na ovoce a zeleninu je přesně to, co udržuje vaše tělo zdravé. Ale co mléčné výrobky a maso? Nejsou pro nás také prospěšné? Odpověď zní: ne tak docela.

Následující kapitoly vyprávějí příběh o průlomové studii provedené v Číně, která jednoznačně ukázala, že živočišné bílkoviny v sobě skrývají závažná zdravotní rizika. Stručně řečeno: veškeré bílkoviny, které vaše tělo potřebuje, můžete získat z rostlinné stravy, cítit se skvěle a dokonce se dokázat i s tak závažným onemocněním, jako je rakovina – pokud budete jíst dostatek ovoce a zeleniny.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• jak se molekulární spouštěč rakoviny může skrývat v sýru,
• proč je za naši posedlost bílkovinami do značné míry zodpovědné doporučení jediného vědce,
• a jak vám jedno jablko denně může pomoci předejít oslepnutí.

Moderní medicína udělala obrovský pokrok, přesto lidé stále často onemocní – a nemocní zůstávají. Proč tomu tak je?

Zlepšení zdravotního stavu společnosti nelze dosáhnout tím, že budeme všechnu pozornost upínat k lékařské péči. To je zásadní omyl. I když je samozřejmě důležité hledat léčbu toho, co nás činí nemocnými, u některých složitějších onemocnění je nalezení přesného řešení velmi obtížné.

Například mnohé děje vedoucí k vážným chorobám, jako je karcinogeneze – proces, při němž vznikají rakovinné nádory – moderní medicína dosud plně nepochopila. A co víc, tlak na neustálé zvyšování výdajů na zdravotnictví se nemusí nutně promítnout do lepšího celkového zdraví populace.

Ve skutečnosti se zdravotní stav Američanů dlouhodobě zhoršuje, přestože podíl hrubého domácího produktu (HDP) vynakládaného na zdravotní péči vzrostl za posledních 40 let téměř o 300 procent. Od roku 1970 roste počet úmrtí na rakovinu a výskyt diabetu u lidí ve věku 30–39 let se mezi lety 1990 a 1998 zvýšil o 70 procent.

Ještě horší je, že nadměrné spoléhání na medicínu jako na hlavní prostředek k udržení „zdraví“ nás může zaslepit vůči jejím nevýhodám. Uvažujme například, že přibližně 7 procent hospitalizovaných pacientů, kteří užívají léky přesně podle pokynů lékaře, trpí závažnými vedlejšími účinky – a někteří na ně dokonce umírají. Jinými slovy, slib farmaceutického průmyslu, že existuje „zázračná pilulka“ pro zdraví, je nejen nákladný, ale i nebezpečný.

Mnohem rozumnější je zaměřit se na zlepšení výživy. Dodržování kvalitní stravy je osvědčeným způsobem, jak nemocem předcházet. Doslova „jsme to, co jíme“, protože každá buňka v našem těle je tvořena živinami, které do něj přijímáme. Výživa je proto logickým základem dobrého zdraví – nikoli pilulky nebo operace.

Výhodou je, že ve srovnání se složitými a nákladnými lékařskými zákroky je mnohem jednodušší zaměřit se na zdravou stravu a prevenci nemocí. Zdravá strava se již opakovaně osvědčila při prevenci onemocnění, jako jsou počínající srdeční choroby, diabetes – a dokonce i rakovina.

Než se však pustíme do konkrétních doporučení, je důležité pochopit, co vlastně znamená „zdravá výživa“.

Mnoho lidí se obává, že jí příliš mnoho tuků nebo sacharidů. Zároveň se ale bojíme, že přijímáme příliš málo bílkovin. Skutečnost je taková, že bílkovin potřebujeme mnohem méně, než si obvykle myslíme.

Tělo samozřejmě určité množství bílkovin potřebuje – k budování svalových buněk i k udržení dalších životně důležitých funkcí. K dosažení těchto cílů však stačí relativně malé množství.

Už v devatenáctém století německý odborník na výživu Carl Voit určil, že maximální potřebná denní dávka bílkovin je zhruba 48 gramů. Ironií je, že právě Voit je zároveň zodpovědný za rozšíření názoru, že bílkovin bychom měli jíst naopak více, nikoli méně. Navzdory vlastním výzkumům podporujícím nízkobílkovinnou stravu doporučoval denní příjem 118 gramů bílkovin – v domnění, že „příliš mnoho dobré věci“ nemůže škodit.

Pokud však člověk žije v prostředí zatíženém toxiny, může se strava bohatá na živočišné bílkoviny stát katalyzátorem rozvoje rakoviny.

V šedesátých letech minulého století vystavili indičtí vědci dvě skupiny potkanů aflatoxinu – toxické plísni, která může vyvolat rakovinu jater. Po expozici toxinu byla jedna skupina krmena stravou obsahující 20 procent kazeinu, tedy živočišné bílkoviny, zatímco druhá skupina dostávala krmivo s pouhými 5 procenty kazeinu. Každý potkan v první skupině vyvinul rakovinu jater nebo alespoň podezřelé léze. Druhá skupina však zůstala zdravá, přestože všichni potkani byli vystaveni stejnému množství toxinu.

Lze důvodně předpokládat, že i jiné druhy živočišných bílkovin mohou mít podobný účinek – nejen na zdraví potkanů, ale i lidí. Například ve skupině filipínských dětí, které byly náhodně vystaveny aflatoxinu, byly právě ty, jež jedly stravu bohatou na bílkoviny, nejvíce náchylné k rozvoji rakoviny jater.

To ovšem neznamená, že všechny bílkoviny jsou škodlivé. Když slyšíme slovo „bílkoviny“, vybaví se nám často automaticky „maso“. Přitom existuje celá řada rostlinných zdrojů bílkovin, jako jsou fazole, ořechy nebo sója. A co je podstatné: rostlinné bílkoviny nemají stejné negativní zdravotní účinky jako maso a další živočišné produkty.