Chyby se staly (ale ne mou vinou)

• Dozvíte se, jak snadno padáme do pasti sebeklamu a jak nás to může odvést od správného řešení problému.
• Zjistíte, proč je obtížné odhalit vlastní chyby a proč se snažíme vyhnout odpovědnosti i za ty největší omyly.
• Budete se dozvídat příběhy lidí ze všech oblastí života, kteří se utkali s vlastními chybami a jak se jim podařilo z toho poučit.
• Naučíte se, proč je důležité přijmout odmítnutí a kritiku a jak si udržet otevřenou mysl při řešení problémů.
• Získáte nástroje, jak se vyhnout opakování stejných chyb a jak se naučit využívat své chyby jako zdroj učení a růstu.

Ocitli jste se někdy v situaci, kdy jste udělali chybu, o které jste potřebovali říct ostatním? Pokud ano, ve chvíli, kdy jste si uvědomili, že se budete muset ke své chybě přiznat, jste pravděpodobně cítili, jak se vám svírá hruď a v krku vám stoupá knedlík. To je přirozené, protože nikdo si chyby nepřipouští rád. Pokud jste však svou chybu přiznali, pravděpodobně jste se cítili osvobozeni a mohli jste najít způsob, jak se z ní poučit.

Každý někdy udělal něco, co neměl. Už jste například někdy na jeden zátah zhltli celé rodinné balení bramborových lupínků? Je dost pravděpodobné, že ano.

Ale pokud jste jako většina lidí, pravděpodobně jste si řekli, že to vlastně bylo v pořádku, protože jste například měli těžký týden a plně jste si to malé požitkářství zasloužili.

Většina lidí dělá totéž – hledají ospravedlnění pro činy, o kterých vědí, že byly špatné. Je to proto, že chtějí omezit pocit kognitivní disonance neboli nepříjemný pocit, když máme v hlavě dvě protichůdné představy.

V tomto případě, pokud se považujete za někoho, kdo dodržuje zdravou stravu, vaše přehnané požitkářství vytváří kognitivní disonanci. Abyste tuto disonanci vyřešili, vymyslíte si pro své jednání tzv. sebeospravedlnění (např. náročný pracovní týden).

Jiným příkladem kognitivní disonance může být někdo, kdo naříká nad nebezpečím kouření, a přitom sám dál kouří. Aby vyřešil kognitivní disonanci protichůdných názorů a chování, přijde tento člověk pravděpodobně se sebeospravedlněním typu: „Opravdu tolik nekouřím, takže zdravotní dopady jsou zanedbatelné.“

Bohužel tento druh sebeospravedlnění nás může přimět k tomu, abychom na svém přesvědčení lpěli ještě vehementněji – nikoliv abychom změnili své chování.

Například poté, co uděláme chybu, můžeme si pro ni najít sebeospravedlnění, místo abychom se s ní vypořádali přímo a snažili se pochopit, proč se stala.

Příkladem může být invaze do Iráku. Přestože se v Iráku nakonec nenašly zbraně hromadného ničení, které sloužily jako ospravedlnění války, a invaze do země vedla k nárůstu islámského radikalismu, který měla válka omezit, americký prezident George W. Bush byl stále přesvědčen, že učinil správné rozhodnutí jít do války. Nepochybně tak řešil svou kognitivní disonanci.