Citové pouto

Amir Levine je izraelský psychiatr a spisovatel, který se specializuje na oblast vztahů a emocionálního zdraví. Narodil se v roce 1974 v Jeruzalémě a v současné době žije a pracuje v New Yorku. Vystudoval medicínu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a následně získal doktorát z psychiatrie na Kolumbijské univerzitě.

Je spoluautorem knihy Citové pouto, která se stala bestsellerem a byla přeložena do více než 20 jazyků.

Amir Levine je také členem Americké psychiatrické asociace a věnuje se výzkumu a terapii v oblasti vztahů a osobnostních poruch.

Objevte nový pohled na vaše vztahy

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se cítíte tak nepříjemně, když je váš vztah příliš intimní? Nebo proč jste tolik nejistí a máte tolik obav, pokud jde o partnerský vztah?

V knize najdete na tyto otázky odpovědi, seznámíte s vědeckými podklady romantických vztahů a s jejich kořeny v naší evoluční minulosti. Kromě toho zjistíte, jak různí lidé na základě svého stylu připoutanosti vyhledávají různé druhy vztahů.

Pochopíte-li důvody, proč se lidé ve vztahu chovají určitým způsobem, budete schopni lépe zvládat potíže ve svém vlastním vztahu a pochopit, co skutečně potřebujete pro úspěšné partnerství.

Ke zdravému a šťastnému životu všichni potřebují náklonnost

Všichni známe ten nepříjemný pocit úzkosti, když víme, že náš partner nebude nějakou dobu nablízku. Co tento pocit vyvolává?

Tíseň z toho, že nebudeme s partnerem, je způsobena našimi pocity vzájemné náklonnosti.

Ale co přesně je náklonnost?

Náklonnost je silné pouto, které mezi sebou dva lidé sdílejí, pouto, které trvá delší dobu a které také vytváří zvláštní potřebu udržovat vzájemný kontakt. Může mít podobu vztahu mezi matkou a dítětem nebo to může být romantický vztah mezi dvěma dospělými.

Zajímavé je, že vytváření těchto vazeb s sebou přináší mnoho výhod. Pokud máme s někým blízký osobní vztah, poskytuje nám to bezpečné emocionální zázemí, které nám pak pomáhá zůstat v klidu i ve vypjatých situacích.

Například možnost držet partnera za ruku ve chvílích stresu vám poskytuje oporu, protože víte, že vám tento výjimečný člověk pomůže překonat potíže. Díky tomuto spojení se i ty nejvypjatější situace zdají být mnohem méně děsivé.

To bylo ověřeno ve studii, jejímž cílem bylo zjistit více o léčivých účincích náklonnosti, Účastnice byly vystaveny stresové situaci, ale některé z nich měly možnost držet svého partnera za ruku.

Vědci zjistili, že když účastnice mohla držet za ruku svého partnera, její hypotalamus, tedy část mozku, která způsobuje, že cítíme emoční tlak, byl méně aktivní, než když musela stres snášet sama.

Naopak ti, kterým chybí pouto vytvořené náklonností, jsou více ohroženi pocitem nespokojenosti a vážnými zdravotními potížemi.

Pokud se totiž ocitneme v nešťastném vztahu, netrpíme jen emocionálně, ale i fyzicky.

Například jestliže nejste spokojeni ve svém manželství, přítomnost vašeho partnera vám dokonce může zvýšit váš krevní tlak kvůli nepříjemným pocitům, které pociťujete, když jste v jeho blízkosti. Dokud budete poblíž něj, váš krevní tlak zůstane vysoký, což může nakonec vést k vážným zdravotním problémům, jako jsou onemocnění srdce.

Základní potřeba náklonnosti je dána našimi geny a je ovlivněna našimi životními zkušenostmi

Pokud jste někdy byli ve vztahu, tak víte, že vás vaši partneři čas od času přiváděli k šílenství. Přesto je stále milujete a toužíme po tom, aby vaše láska byla opětována.

Ale proč? Kde se náklonnost bere?

Za všechno mohou naše geny: evoluce nás naprogramovala k budování vztahů. Ve skutečnosti toužíme po náklonnosti už od narození. Není to proto, že bychom se naučili, že vztahy jsou příjemná věc, ale spíše proto, že touha po náklonnosti je zakotvena v našich genech.

Tato touha sahá daleko do naší kolektivní minulosti, ve které se naši předkové naučili, že spoléhat se jeden na druhého je jediný způsob, jak obstát v těžkých životních podmínkách a v neustálém ohrožení predátory.

Pouze ti, kteří si dokázali najít spolehlivé partnery, byli schopni zplodit potomky, jimž pak předali geny, které jim pomohly ke zdárnému nalezení jejich vhodných partnerů.

Navíc tato genetická predispozice k náklonnosti může být dále ovlivňována našimi životními zkušenostmi.

Způsob, jakým rodiče zacházejí se svými dětmi, vlastně formuje jejich postoj ke vztahům obecně.

Pokud si například rodiče vytvoří se svým dítětem bezpečný vztah, ve kterém mu poskytují přiměřenou pozornost a vhodně reagují na jeho potřeby - například poznají rozdíl mezi chováním svého dítěte, když chce náklonnost nebo když má hlad - pak je pravděpodobné, že tento člověk bude mít bezpečné vztahy i v dospělosti.

Avšak neschopnost dospělých navázat stabilní vztahy však nemusí být nutně vinou jejich rodičů.

Naše vazby mohou být ovlivněny i vztahy, které zažijeme v pozdějším věku. Prožití obtížného milostného vztahu v dospělosti může stejně tak ovlivnit váš postoj ke vztahům a způsobit, že následující vztahy v důsledku toho trpí.

Nyní tedy víme, odkud pramení naše potřeba vztahů. V následujících kapitolách si ukážeme, jak naše rozdílné potřeby ve vztazích ovlivňují naše chování.

Lidé se závislostí na druhých potřebují intimitu a mají tendenci se o své vztahy obávat

Jak jste se již dozvěděli, všichni máme silnou potřebu vazby na někoho. Ne všichni však prožíváme tato připoutání stejným způsobem: lišíme se v přístupu ke vztahům a v tom, jak by podle nás měly fungovat.

Tyto rozdíly nám pomáhají rozdělit různé typy lidí, jejichž styl připoutání předurčuje jejich chování v romantických situacích. Začněme prvním z nich: úzkostný styl vazby.

Úzkostní lidé se velmi zabývají svými vztahy a neustále se obávají, že je jejich partner dostatečně nemiluje.

Představte si například, že zavoláte své partnerce, zatímco je v práci, protože se vám po ní stýská. Ale místo toho, abyste v telefonu slyšeli její hlas, uslyšíte tón, kterým hovor odmítá.

Jste nervózní a děláte si starosti, protože si myslíte, že vás už možná nemiluje. O půl hodiny později, když už se vám dělá špatně z vašich pocitů, volá zpět, aby se vám omluvila a vysvětlila, že byla na schůzce a nemohla zvednout telefon.

Připadá vám to jako způsob, jakým byste se mohli chovat vy nebo váš partner? Pokud ano, pak jeden z vás má úzkostný styl vazby, který se projevuje potřebou mít se svým partnerem neustálý kontakt a také tendencí brát si jeho chování osobně.

Pokud to připomíná váš styl, měli byste si najít někoho, kdo má k dispozici dostatečné množství emocí, aby vám poskytl citové bezpečí. Kdybyste chodili s někým, kdo nedokáže zvládat vaše potřeby, pak by vám váš vztah nezajistil žádnou potřebnou podporu.

Měli byste hledat někoho, kdo je ochoten a schopen naplnit vaši potřebu být neustále v kontaktu. Pokud budete chodit s někým, kdo má bezpečný styl připoutání, tedy s někým kdo se cítí dobře v intimitě (více o tom v další kapitole), budete se cítit hluboce milováni a pochopeni. Rozpozná vaše potřeby, a proto s vámi bude vždy ochotný mluvit o všech vašich starostech.

Vyhýbavý styl připoutání znamená, že člověk ve vztahu touží po nezávislosti

Představte si, že jste ve vztahu, ve kterém se cítíte zcela omezováni: partner vám připadá příliš závislý na svých potřebách a vy nechápete, proč je pro něj tak důležité být naprosto závislý na jedné osobě.

Zní vám to povědomě? Pokud ano, pak pravděpodobně trpíte vyhýbavým stylem připoutání.

Vyhýbavý člověk je takový, který se ve vztahu snaží zachovat si autonomii. Lidé s vyhýbavým stylem připoutání se snaží s nikým příliš nesbližovat, protože se obávají, že by to pro ně mohlo znamenat ztrátu nezávislosti.

Mají problém rozpoznat pocity druhých, a proto je pro ně poměrně obtížné udržovat vztahy.

Jak jsme se však dozvěděli, všichni máme potřebu připoutání. Vyhýbaví lidé mají tuto potřebu také, avšak vyjadřují ji jinak.

Pokud jde o vztahy, často hledají „toho pravého". Vzhledem k tomu, že mají potíže s nacházením kompromisů, které se týkají povahových vlastností a potřeb partnera, tvoří si v mysli pevnou představu o tom, jaký by měl být jejich dokonalý partner.

Vyhýbaví lidé na svých partnerech často nacházejí maličkosti, které je iritují, například způsob, jakým chlemtají kávu, nebo jejich hlasité kýchání. Tím, že identifikují tyto drobné „problémy", mají záminku k tomu, aby si udržovali citový odstup a čekali na „toho pravého".

Aby jejich vztahy fungovaly, měli by se lidé, s vyhýbavým stylem připoutání, snažit vidět svého partnera pozitivněji.

Například když se jejich vztah dostane do problémů, vyhýbaví jedinci rychle obviňují toho druhého, čímž na něj vyvíjejí velký tlak.

Tomu se však lze vyhnout, pokud jsou vyhýbaví lidé ochotni začít na sobě pracovat. Stačí, aby o svém partnerovi přemýšleli pozitivně, a ne jako o zdroji svých potíží.

Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je hledat zdroj konfliktu nejprve u sebe a přitom na něj nahlížet z perspektivy svého partnera.

Nejčastěji se vyskytují lidé s bezpečným stylem připoutání

Pokud jde o vztahy, většina z nás se nechce spokojit s průměrem: chceme najít dokonalého partnera, člověka, který nám poskytne prostor, když se cítíme stísněně a přitulí se k nám, když se cítíme osamělí.

Věřte tomu nebo ne, ale takoví lidé neexistují jen v pohádkách! Tito lidé jsou skuteční a vykazují bezpečný styl připoutání.

Bezpečný styl připoutání je takový, při kterém se člověk cítí dobře v blízkosti a v intimitě.  

Zatímco ostatní styly připoutání se potýkají s příliš velkým nebo příliš slabým stupněm závislosti, bezpeční lidé si s tím příliš hlavu nelámou. Dokážou číst mezi řádky a chápat potřeby svého partnera, aniž by si zbytečně dělali velké starosti (jako úzkostní lidé) nebo byli lhostejní (jako vyhýbaví lidé).

Být s partnerem, který praktikuje bezpečný styl připoutání, je ve skutečnosti nejlepším předpokladem pro šťastný vztah.

Na základě výhod bezpečného stylu připoutání je logické, že ve vztazích dvou bezpečných lidí neexistují téměř žádné problémy. Stojí však také za zmínku, že dokonce i jeden bezpečný partner může zlepšit kvalitu vztahu tím, že zmírní případné potíže, které vyplývají z jiného stylu připoutání.

Představte si například, že sedíte u pracovního stolu a víte, že máte ještě hromadu práce, kterou musíte dokončit, ale nezbývá vám na to dost času. Zatímco si s tím děláte čím dál větší starosti, do místnosti vstoupí váš partner.

Zeptá se vás, jak se vám daří, ale místo toho abyste mu vysvětlili svou situaci, vynadáte mu, že vás ruší při práci.

Protože má však váš partner bezpečný styl připoutání, vaše příkrá slova ho neurazí a pochopí, že prostě nemáte náladu si povídat. Čte vaše signály a snadno najde způsob, jak vás podpořit, například tím, že vás povzbudí slovy: „Ty to zvládneš!"

Nyní víte vše o různých stylech připoutání a o tom, jak fungují. Tyto závěrečné poznámky vám ukáží, jak těchto informací využít k vytvoření šťastného vztahu.

Prostřednictvím efektivní komunikace najděte nejlepšího partnera a udržte si ho

Žádné dva vztahy nejsou stejné. Každý má své silné i slabé stránky. Co tedy můžete udělat pro to, abyste si ve svém vztahu zajistili štěstí?

Odpověď je jednoduchá, ať už je váš styl náklonnosti jakýkoli, pomůže vám efektivní komunikace. Přímým vyjádřením svých potřeb a obav totiž mnohem snáze zjistíte, zda je pro vás potenciální partner ten pravý.

Bohužel, když začnete chodit s někým, koho vlastně neznáte, může být obtížné porozumět vzkazům, které vysílá.

Řekněme například, že jste se svým potenciálním partnerem absolvovali již několik schůzek a on se stále ještě „nerozhoupal" k dalšímu kroku. Mnoho lidí si v této situaci dělá starosti a přemýšlí nad tím, zda mají jen čekat, až jejich milostný objekt něco udělá, nebo zda by měli převzít iniciativu.

Místo obav je však dobré toto téma jednoduše otevřít. I když se možná obáváte, že díky tomu budete působit příliš zoufale, je to skvělý a účinný způsob, jak zjistit, jak partner na váš vztah nahlíží.

I když nebude reagovat tak, jak jste doufali, alespoň jsou nyní uvedena očekávání obou stran. Pokud jste našli někoho, kdo se vám opravdu líbí, jestliže chcete, aby váš vztah vydržel, je nejlepší partnerovi své potřeby a připomínky vysvětlit hned.

Efektivní komunikace však vždy není o tom, že každý problém nebo obavu nadnesete okamžitě. Jde spíše o to najít způsob, který zajistí, že se vaše starosti nebudou hromadit.

Tajemství efektivní komunikace spočívá v tom, že konkrétně vyjádříte své obavy, aniž byste partnerovi přisuzovali vinu.

Například místo toho, abyste řekli: „Je trapné, jak pořád mluvíš o své bývalé přítelkyni," můžete zkusit něco jako: „Když mluvíš o své bývalé, je mi z toho smutno a cítím se nejistě. Potřebuji vědět, že jsi s naším vztahem spokojený".

Vyjádřením svých obav bez obviňování se může váš partner cítit bezpečně, protože lépe pochopí váš pohled na věc.

Vztahy budou fungovat, když budete umět řešit konflikty

Ke každému vztahu patří konflikty. Pomysleli jste si však někdy, že ve skutečnosti vás partnerské hádky mohou učinit šťastnějšími?

Pro šťastný vztah není ani tak důležité, jak dalece se s partnerem neshodnete, ale jakým způsobem to provedete.

Existuje několik důležitých věcí, které byste měli mít na paměti, kdykoli máte s partnerem nějaký spor.

Za prvé, ujistěte se, že nic nezobecňujete. Například hádka o to, kdo má nakoupit potraviny, by neměla přerůst do dalších sporů, například o to, kdo je na řadě s mytím nádobí. Omezení rozsahu hádky na konkrétní téma zajistí, že se nebude stupňovat.

Za druhé, musíte věnovat pozornost partnerově dobré náladě. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je najít ve sporných otázkách vhodné kompromisy, aby byli všichni se situací spokojeni.

Představte si například, že s partnerem diskutujete o plánech na dovolenou. Vy chcete vzít ručník a vyrazit opět k moři, ale váš partner by raději dělal něco jiného, než jen aby seděl celý den na pláži.

Je však možné, abyste našli šťastný kompromis. Například můžete najít destinaci, kde si užijete jak odpočinkový den na pláži, tak i něco aktivnějšího, například prohlídky památek.

Navíc tyto konflikty mohou být pro pár způsobem, kterým se upevňuje jejich vzájemné pouto. Když se zmíníte o situaci, která vás již delší dobu trápí, otevře to partnerovi oči a umožní mu to seznámit se s vašimi zážitky.

I když si možná myslíte, že je zřejmé, co vás trápí (třeba to že nikdy nevynáší odpadky), váš partner nedokáže číst vaše myšlenky.

Po rozhovoru o tom, co vás trápí, zjistíte, že se vám uleví, protože jste konečně dokázali toto téma otevřít a také váš partner bude rád kvůli tomu, že už nemusí hádat, jak vyhovět vašim potřebám a přáním.

Nakonec vyřešením konfliktu získají všichni.

Neztrácejte čas s partnerem, který nedokáže naplnit vaše potřeby

Vzpomeňte si na všechny romantické hollywoodské filmy, které jste viděli. Vždy je to stejný příběh: chlapec získá dívku a žijí šťastně až do smrti, bez ohledu na to, jak rozdílné jsou jejich potřeby. Poselství je jasné: „pravá láska" má moc zajistit, aby jakýkoli vztah fungoval.

Ale skutečnost je jiná.

Osoba s úzkostným stylem připoutání by neměla chodit s někým, kdo má vyhýbavý styl připoutání.

Je správné, že sdílení opravdové lásky s partnerem je nejdůležitějším předpokladem dlouhotrvajícího vztahu. S jistotou však také víme, že ne všichni mají stejné potřeby.

Když se někdo s velkou potřebou blízkosti zamiluje do někoho s vyhýbavým stylem připoutání, jejich vztah bude velmi pravděpodobně připomínat jízdu na horské dráze.

Jejich rozdílné postoje k intimitě budou celý jejich vztah vystavovat silnému tlaku, protože tyto postoje ovlivňují důležité otázky, jako například zda se vzít nebo mít děti. Úzkostní lidé je většinou chtějí, zatímco vyhýbaví lidé to mají naopak.

Pokud se na těchto zásadních životních rozhodnutích nedokážete shodnout, bude téměř nemožné najít kompromis, který by vašemu vztahu umožnil přežít.

Hlavní tajemství šťastného vztahu spočívá v nalezení partnera, který je schopen uspokojit vaše potřeby.

Bez ohledu na to, jaký styl připoutání máte, existuje jeden jednoduchý způsob, jak si zajistit, že najdete někoho, s kým můžete mít šťastný vztah. Jak jsme viděli, vše spočívá v účinné komunikaci.

Nejdůležitější je vědět, co váš partner ve vztahu potřebuje, a dát mu najevo, co potřebujete vy.

Pokud však nejste skutečně šťastní, neztrácejte čas snahou o řešení věcí, které vyřešit nelze. Někdy je lepší přijmout fakt, že vaše přání a potřeby nejsou slučitelné s přáními a potřebami vašeho partnera, a poohlédnout se po někom, jehož očekávání se více shodují s vašimi.

Takto se buduje šťastný vztah.