7 návyků skutečně efektivních lidí

Stephen Covey byl americký spisovatel, poradce a řečník, který se narodil v roce 1932 a zemřel v roce 2012. Je nejvíce známý pro svou knihu "7 návyků skutečně efektivních lidí", která se stala bestsellerem a byla přeložena do více než 40 jazyků. Covey byl také zakladatelem a prezidentem FranklinCovey, společnosti specializující se na vzdělávání a rozvoj lidí a organizací. Covey získal mnoho ocenění a uznání za svou práci, včetně ceny International Man of Peace Award a ceny Fatherhood Award. Jeho knihy a přednášky se staly inspirací pro mnoho lidí po celém světě, kteří hledají způsoby, jak dosáhnout osobního a profesního úspěchu.

Úvod

Bestseller Stephena Coveyho 7 návyků skutečně efektivních lidí byl označen za nejvlivnější knihu 20. století a prodalo se ho více než 25 milionů výtisků. Jak prozrazuje její název, je to kniha o změně – o změně sebe sama tak, abyste se stali efektivnějšími v každé oblasti svého života, o rozvoji sebe sama jako osobnosti.

Dozvíte se o 7 návycích, kterými žijí nejefektivnější lidé na světě. Tyto návyky jsou relevantní ve všech životních situacích. Kniha je v podstatě o sebeovládání a o mistrovství v jednání s druhými. Covey tvrdí, že k tomu, abyste v životě uspěli, potřebujete mít silný charakter, na který se můžete spolehnout.

Napřed se podíváme na to, co znamená být efektivní, jaký význam má charakter a jak vnímáme svět. Pak přejdeme k soukromému vítězství – musíte ovládnout sami sebe, než ovládnete svět. Dále probereme, jak využít svůj charakter k tomu, abyste byli efektivní v jednání s ostatními – dosáhneme veřejného vítězství. To bude zahrnovat návyky 4 až 6. Nakonec se budeme zabývat 7. návykem a tím, jak se neustále zdokonalovat. Jste připraveni naučit se, jak si vypěstovat silný charakter, se kterým dosáhnete úspěchu?

Zde jsou 7 návyků, které si můžete osvojit:

• Návyk 1: Buďte proaktivní
  Přijímejte zodpovědnost za své chování, rozhodnutí a výsledky. Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit.

• Návyk 2: Začínejte s myšlenkou na konec
  Definujte požadované výsledky a plán, jak jich dosáhnout.

• Návyk 3: To nejdůležitější dávejte na první místo
  Zaměřte se na priority a realizaci nejdůležitějších cílů.

• Návyk 4: Myslete způsobem výhra-výhra
  Budujte vztahy s vysokou s mírou důvěry a rozvíjejte efektivní spolupráci.

• Návyk 5: Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni
  Rozvíjejte efektivní komunikaci na všech úrovních organizace.

• Návyk 6: Vytvářejte synergii
  Vytvářejte inovativní řešení ve vztazích lidí s rozdílnými názory a taková, která vedou ke spokojenosti všech zainteresovaných stran.

• Návyk 7: Ostřete pilu
  Neustálé se zdokonalujte, zvyšujte motivaci a životní rovnováhu každodenní obnovou sil ve všech oblastech vašeho život

Podobenství o zlaté huse

Co vlastně znamená efektivní? Skutečná efektivita je funkcí dvou věcí: toho, co se produkuje, a produkujícího aktiva nebo schopnosti produkovat. Známé je podobenství o huse, která snáší zlatá vejce: Chudý farmář jednoho dne zjistí, že jeho husa snesla zlaté vejce. Je nesmírně šťastný. Další den snesla husa další zlaté vejce. A další den znovu. Farmář nemůže uvěřit tomu, jaké má štěstí. Každé ráno spěchá zjistit, jestli má husa další zlaté vejce. Nikdy není zklamaný. A tak pohádkově zbohatne. S rostoucím bohatstvím přichází chamtivost a netrpělivost. Farmář už nechce den za dnem čekat na zlatá vejce, a tak se rozhodne zabít husu, aby získal všechna zlatá vejce najednou.

Uvnitř husy však žádná zlatá vejce nejsou. A tak skončí s mrtvou husou a bez zlatých vajec. Farmář zabil husu, která je vyprodukovala. Efektivita spočívá v rovnováze – rovnováze P/PS. P znamená produkci požadovaných výsledků, zlatých vajec. PS znamená produkční schopnost, schopnost nebo aktivum, které zlatá vejce produkují. Covey uvádí, že v moderním životě se mnoha lidem nedaří tuto rovnováhu najít. Hodně pracují a dosahují vysokého stupně vnějšího úspěchu, ale v soukromém životě se trápí. Bojují se vztahy i zdravím a nedaří se jim nalézt hluboké a trvalé štěstí. Tito lidé snášejí mnoho zlatých vajec, ale pomalu zabíjejí husu, protože se o ni nestarají. Možná si ani neuvědomují, že oni sami jsou tou husou... Jádro toho všeho spočívá v tom, že abychom byli v životě vysoce efektivní, musíme najít rovnováhu mezi prací a péčí o sebe. To se naučíme díky 7 návykům.

Začněte u sebe

Přístup „zevnitř ven“ znamená začít nejprve u sebe, a co je ještě podstatnější, začít u toho nejniternějšího – u svých paradigmat, svého charakteru a svých motivů. Přístup „zevnitř ven“ říká, že soukromá vítězství předcházejí veřejným vítězstvím, že dávání a plnění slibů sobě samému předchází dávání a plnění slibů druhým. Říká, že je zbytečné „... snažit se zlepšit vztahy s druhými dříve, než se zlepšíme sami“. Náš charakter se projevuje ve všech životních situacích.

Pokud se chcete změnit, ať už jakkoli, je těžké začít nejprve u sebe. Možná chcete změnit sami sebe, pak je samozřejmé, že začnete u sebe. Když však chcete změnit svého manžela nebo své děti nebo to, jak s vámi jedná váš šéf atd., je pořád stejně důležité začít nejprve u sebe. V podstatě platí, že pokud chcete změnit jakoukoli situaci, musíte jít nejprve do svého nitra. Jak se můžete změnit, abyste situaci změnili? Co byste mohli změnit u sebe, abyste změnili chování svého šéfa? Ale především, jak to můžete udělat? Pojďme se dozvědět, co je klíčem k úspěšné osobní změně.

Vnímání je klíčové

Jednoduše předpokládáme, že to, jak věci vidíme, odpovídá tomu, jaké věci skutečně jsou, nebo jaké by měly být. A z těchto předpokladů vycházejí naše postoje a chování. Způsob, jakým věci vidíme, je zdrojem toho, jak myslíme a jak jednáme. To je zásadní.

Uveďme si to na příkladu bohatství. Když jsem vyrůstal, naučil jsem se, že bohatí lidé nejsou čistí. Že zbohatli díky podvodům nebo díky tomu, že byli neféroví a falešní. Takové bylo mé vnímání, můj předpoklad o bohatých lidech. Myslel jsem si, že to tak je. A tento předpoklad určoval mé jednání. Protože jsem si nechtěl ušpinit ruce, nemohl jsem se stát bohatým. Tečka. Je zřejmé, že můj předpoklad nebyl pravdivý. Jen jsem byl takto vychován a musel jsem se naučit vnímat jinak, abych mohl v něco jiného věřit.

Teprve když jsem poznal jiné způsoby vnímání a když jsem změnil své vlastní vnímání, mohl jsem úspěšně změnit své myšlenky a činy. Každý z nás má tendenci si myslet, že vidí věci tak, jak jsou, že je objektivní. Ale tak to není. Nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jací jsme my – nebo jak nás naučili ho vidět. Vždy existuje více než jeden způsob, jak se na situaci dívat. To, že jsem se dozvěděl, že bohatí lidé nejsou čistí, ještě neznamená, že to je pravda. Může to platit pro hrstku lidí, ale neplatí to obecně.

To, co vidíte, co považujete za pravdu, závisí na tom, kde se nacházíte, a na tom, co jste se naučili a zažili. Musíte si uvědomit, že cokoli vnímáte jako pravdu vy, nemusí být vnímáno jako pravda někým jiným. Stephen Covey doporučuje zůstat otevřený a naslouchat vnímání druhých lidí. Tak můžeme získat širší obraz a mnohem objektivnější pohled. Klíčem k úspěšné osobní změně je tedy uvědomit si své vnímání.

Pokud se například domníváte, že vaše zeď je bílá a je na ní černá skvrna, budete se snažit černou skvrnu odstranit, dokud si neuvědomíte, že ve skutečnosti je zeď černá a je na ní bílá barva. Najednou vám snaha odstranit černou „skvrnu“ připadá hloupá. Všechno je to otázka vnímání.

„Můžeme si stěžovat, že růžové keře mají trny, nebo se radovat, že trnité keře mají růže.“ – Abraham Lincoln

Ve druhé části se podíváme na první 3 návyky. Jde o to, abychom zvládli sami sebe. Pamatujte, že se musíme změnit uvnitř.

Buďte proaktivní

Být proaktivní? Co to znamená? Jde o to být v pohodě. To vy máte na starosti svůj život. Jste zodpovědní za svůj život. Pokud jste úspěšní, je to díky vám. Pokud se vám nedaří, je to kvůli vám. Podívejte se na slovo zodpovědnost – znamená to schopnost reagovat, schopnost vybrat si svou reakci.

Vybíráte si, jak budete reagovat na jakoukoli situaci (na některé příklady se podíváme později). Zajímavé je, že schopnost volby reakce nás odlišuje od zvířat. Zvířata jsou reaktivní, nevybírají si svou reakci, prostě reagují na určitý podnět tak, jak jsou podmíněna, nebo podle svých instinktů. Podívejme se společně na příklad. Slyšeli jste o Pavlovových pokusech se psy? Jde o to, že psy můžete podmínit, aby na určitý podnět reagovali určitým způsobem. V podstatě platí, že konkrétní podnět musí vést ke konkrétní reakci. Normálním chováním psa je slintat, když vidí jídlo. A normální chování psa je neslintat, když slyší zvonění zvonku. Když psovi dáte jídlo a zároveň zazvoníte na zvonek, podmiňujete ho. Pokud to uděláte několikrát, pes bude slintat už jen při pouhém zazvonění zvonku. Pes je podmíněn tak, že si zvonek spojí s jídlem. Na podnět (zvonek) reaguje (slintá) automaticky. Mezi podnětem a reakcí je naše největší moc – svoboda volby.

Dobrá zpráva: Nejsme jako psi, můžeme si svou reakci vybrat. Jsme schopni reagovat. Když na vás maminka křičí, můžete si svobodně vybrat svou reakci. Můžete také křičet, nebo se usmát a obejmout ji, nebo se jí omluvit, nebo rozhodnout se reagovat jakkoli jinak. Když vám někdo vjede do cesty, můžete druhému řidiči buď nadávat, nebo být v klidu a přejít to. Když vám spadne na hlavu jablko, můžete být buď naštvaní a jablko odkopnout, nebo za něj být vděční a sníst ho. Opět zde platí, že jsme zodpovědní za svůj život. Ať už jablko odkopnete, nebo sníte, jste zodpovědní za to, co uděláte.

Nyní se podívejme na některé konkrétní rozdíly mezi proaktivními a reaktivními lidmi. Vysoce proaktivní lidé si uvědomují svou zodpovědnost. Neobviňují okolnosti ze svého chování. Jejich chování je výsledkem jejich vlastní vědomé volby. Reaktivní lidé naopak za svůj život odpovědnost nepřebírají. Přenechávají odpovědnost svému okolí. Obviňují své rodiče z toho, kým se stali, nadávají na jiné lidi, kteří jim zničili život, a dokonce obviňují počasí. Když se jim počasí nelíbí, cítí se kvůli tomu skleslí. Viní počasí z toho, jak se cítí a chovají. Určitě chcete být zodpovědní za svůj život. Jinak nemáte žádnou kontrolu a žijete reaktivním životem podobně jako podmíněný pes.

Co dalšího odlišuje proaktivní lidi od reaktivních? Proaktivní lidé přebírají iniciativu. Rozdíl mezi iniciativními lidmi a těmi, kteří iniciativu nevyvíjejí, je doslova jako rozdíl mezi dnem a nocí. Reaktivní lidé čekají, až se něco stane, proaktivní lidé věci dělají. Nebuďte reaktivní a nečekejte, až vás někdo objeví, ale převezměte iniciativu a něco pro to, co chcete, udělejte. Zařiďte, aby se to stalo. To je nesmírně důležité. Pokud jste proaktivní, jdete a pozvete svou oblíbenou dívku na rande. Pokud jste reaktivní, čekáte a doufáte, že vás pozve ona. Jednejte, nebo nechte jednat druhé – volba je na vás.

Dalším vynikajícím způsobem, jak si lépe uvědomit, jak moc jsme proaktivní je podívat se na to, kam soustředíme svůj čas a energii. Podívejte se, co dělají reaktivní lidé. Reaktivní lidé mají deprese ze zpráv. Reaktivní lidé naříkají na své sousedy. Mohou ovlivnit počasí? Ne! Mohou ovládat své sousedy? Ne přímo. Mohou kontrolovat, co se děje na Blízkém východě? Ne.

Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit. Pokud leje jako z konve, můžeme se zaměřit na vlastní reakci – budeme si stěžovat, nebo to budeme brát tak, jak to je? Nemůžeme ovlivnit počasí, ale svou reakci ano. Pokud jsou zprávy špatné (většinou jsou), můžeme je brát takové, jaké jsou, a uvědomit si, že s tím nic nenaděláme, nebo je můžeme přestat sledovat. Pokud slyšíme ve dne v noci sténání sousedů, můžeme si místo nadávání jít s nimi promluvit, můžeme si pustit hudbu nebo se můžeme odstěhovat. Přemýšlejte o tom: Jak omezující je soustředit se na věci, které nemůžeme ovlivnit?

Nakonec se budeme cítit jako bezmocná oběť, v depresi a zcela závislí na tom, co se děje „tam venku“. Kdykoli si myslíme, že problém je „tam venku“, už tato myšlenka sama o sobě je problém. Umožňujeme tomu, co je „tam venku“, aby nás ovládalo. Paradigma změny je v tomto případě zvenčí dovnitř – to, co je „tam venku“, se musí změnit dříve, než se změníme my. Proaktivní přístup spočívá ve změně uvnitř: být jiný, a tím, že jsem jiný, dosáhnout pozitivní změny toho, co je „tam venku“. Mohu být vynalézavější, mohu být pilnější, mohu být kreativnější, mohu více spolupracovat. To, co můžete vždy ovládat, jste vy sami. Zaměřte se na sebe. Změňte se uvnitř a buďte tvůrcem svého života. Až příště uslyšíte někoho stěžovat si, zpozorněte. Zeptejte se sami sebe: Může kontrolovat to, na co si stěžuje? Čím více si budete všímat toho, že si lidé stěžují, tím je pravděpodobnější, že si budete stěžovat méně. Méně si stěžovat je velký skok směrem k proaktivitě. Jsme zodpovědní za svou vlastní efektivitu, za své vlastní štěstí a v konečném důsledku i za velkou část okolností, ve kterých se nacházíme.

Začněte s myšlenkou na konec

Začít s myšlenkou na konec znamená začít s jasnou představou o cíli. Znamená to vědět, kam směřujete, abyste lépe pochopili, kde se právě nacházíte, a aby kroky, které podnikáte, vždy vedly správným směrem. Druhý návyk je především o tom, že víte, kam chcete v životě dojít. Nezapomeňte, že první návyk říká, že jste proaktivním tvůrcem svého života. Musíte však také vědět, co chcete vytvářet.

Představte si, že jedete na pohřeb milované osoby. Vidíte kapli a vnímáte ponurou atmosféru pohřbu... Vcházíte dovnitř budovy, všímáte si květin, tichého zvuku varhan. Vidíte tváře přátel a rodiny, které míjíte po cestě. Když se dostanete k rakvi a podíváte se do ní, najednou se ocitnete tváří v tvář sami sobě. Tohle je váš pohřeb. Všichni tito lidé vás přišli uctít, vyjádřit vám lásku a uznání za váš život. Děsivé, že?

Tohle je velmi silné cvičení: Hluboce se zamyslete nad tím, co byste chtěli, aby o vás a vašem životě řekli vaši přátelé, rodina, kolegové a ostatní. Jaký charakter byste chtěli, aby ve vás viděli? Jaké vaše přínosy a úspěchy byste chtěli, aby si zapamatovali? Co byste chtěli v jejich životě změnit? Co vás napadá? Jaká slova? Pozitivní? Spolehlivost? Důvěryhodný? Dobrý přítel? Milující? Vždy naslouchal? Soustředěný? Odhodlaný? Vytrvalý? Pracovitý? Energický? Trpělivý? Než budete číst dál, věnujte několik minut přemýšlení o tomto scénáři. Bude to pro vás velkým přínosem.

To, co chcete slyšet, je v podstatě vaše vlastní definice úspěchu. Je to typ člověka, kterým se chcete stát. Když víte, kam chcete jít a jací chcete být, ujistěte se, že to, co děláte, je s těmito věcmi v souladu. S myšlenkou na cíl se automaticky vydáte správným směrem, takže každý den smysluplně přispěje k tomu, co v životě chcete. Mnoho lidí jen tvrdě pracuje a ztrácí se v životním shonu. A kdo chce být ztracen? Takže buďte lídrem a vězte, kam chcete jít.

Je neuvěřitelně snadné uvíznout v rušném životě, stále usilovněji šplhat po žebříku úspěchu, jen abychom pak zjistili, že je opřený o špatnou zeď. Je možné být zaneprázdněný – velmi zaneprázdněný – aniž byste byli příliš efektivní. Tak to dopadá, když nemáte jasný cíl, když nevíte, kam chcete dojít. Takoví lidé mohou šplhat, jak rychle chtějí a jak vytrvale chtějí, nikdy však nedojdou na správné místo, nikdy nedosáhnou skutečného úspěchu. Vždyť ani nevědí, kam jdou.

„Když nevíte, kam jdete, můžete skončit někde jinde.“ – Yogi Berra

Proto musíte být vůdčí osobností. Vůdce nejprve analyzuje situaci, různé zdi a to, co je nahoře a na druhé straně, a pak určí, o kterou zeď opřít žebřík. To je mnohem efektivnější než jen lézt po jakémkoli žebříku a doufat, že místo, kam vylezete, bude to správné. Lezení na špatnou zeď může znamenat různé věci. Může to znamenat, že prostě pracujete, ale ve skutečnosti nevíte, co v životě chcete. Může to znamenat, že prostě děláte to, co po vás chtějí ostatní. Nebo to v dnešní době může znamenat, že jsou lidé zaslepeni materialistickým pozlátkem. Lidé věří, že vědí, co chtějí: Sláva, peníze, Ferrari, rolexky a vila na pláži... I když všechny tyto věci znějí skvěle, v mnoha případech jsou špatnou zdí. Lidé těchto věcí dosáhnou a zjistí, že stále nejsou skutečně šťastní. A je to ještě horší: na svém úspěchu pracovali tak tvrdě, že zanedbávali svou rodinu, přátele a zdraví. Kdo jim půjde na pohřeb? Ferrari? Uklízečky? Zanedbávaní přátelé?

Neznamená to, že nemůžete šplhat po správném žebříku a přitom jezdit ve Ferrari. Ale musíte být vůdčí osobností a přemýšlet o tom, kam přesně se chcete dostat. Přemýšlejte o nejdůležitějších věcech ve svém životě. Často to nejsou hmotné věci, ale lidé.

„Skutečný úspěch je úspěch nad sebou samým. Nespočívá v tom, že máte věci, ale v tom, že dosáhnete mistrovství, vítězství nad sebou samým.“ – Anwar Sadat

Abyste se stali skvělým vůdcem, doporučuje Stephen Covey určit si role a cíle, abyste přesně věděli, o co opřít svůj žebřík. Každý z nás má ve svém životě řadu různých rolí – různých oblastí nebo schopností, v nichž máme odpovědnost. A každá z těchto rolí je důležitá. Už jen to, že si určíte různé oblasti svého života a dva nebo tři důležité výsledky, kterých byste podle svého názoru měli v každé oblasti dosáhnout, abyste se posunuli vpřed, je přelomové. Kým chcete být v každé roli? Jaká je cesta k dosažení cílů? Tyto věci dají smysl všemu, co děláte. Tím se uzavře cyklus. Nyní víte, co máte vytvářet, a jako proaktivní člověk to můžete skutečně vytvořit. Nezapomeňte, že máte svůj život ve svých rukou a máte moc tyto cíle uskutečnit. Cíle, které jste si stanovili, jsou základem pro vaše efektivní každodenní řízení, které se naučíte v rámci třetího návyku.

To nejdůležitější dávejte na první místo

Jde o stanovení priorit a jejich naplnění. Právě jste si určili své role a cíle, že? Třetí návyk je o tom, abyste si udělali čas a tyto cíle realizovali. Tyto cíle jsou nejdůležitější věci, které chcete dát na první místo.

Pravděpodobně jste si určili jako svou roli roli syna/dcery. Cílem by mohlo být, že chcete naslouchat svým rodičům a trávit s nimi čas. Je skvělé, že jste si to určili, ale rozhodující je, abyste to skutečně udělali. Totéž platí i pro další cíle, jako je cvičení, trávení času s přáteli, dokončení pracovního projektu a další cíle, které máte na mysli. Prvním krokem je opřít žebřík o tu správnou zeď a dalším krokem je po tomto žebříku skutečně vylézt. To je další obtížný krok. Zamyslete se nad tím. Kolik lidí ví, co by pro ně bylo dobré? „Já vím, měl bych cvičit.“ To je pravda. „Vím, že bych měl jíst zdravě.“ „Jo, vím, že bych měl trávit víc času se svými dětmi.“ Zatímco mnoho lidí selhává už v tom, že neví, kam jít, ještě více lidí selhává v tom, že určeným směrem nejdou. Lidé například vědí, že by měli cvičit, ale necvičí. Raději dělají jiné, jednodušší věci. Je mnohem snazší dívat se na televizi než cvičit. Je mnohem snazší číst o určování cílů, než si je skutečně napsat. Taky je jednodušší se sejít se spolubydlícím než jet autobusem na návštěvu k babičce.

„Úspěšný člověk má ve zvyku dělat věci, které neúspěšní dělají neradi. Ani on je nutně nedělá rád. Ale jeho cíl je silnější než jeho nechuť.“ – E. M. Gray.

Prvním krokem k tomu, abychom zvládli nejdůležitější věci, je identifikovat, jakými dalšími věcmi vlastně trávíme svůj čas. Stephen Covey tvrdí, že příliš mnoho času trávíme pouhým reagováním. To znamená, že děláme to, co je naléhavé. Máme tu projekt, který je třeba dokončit ještě dnes, e-mail, který je třeba vyřídit právě teď, tady je kolega, který potřebuje pomoc právě teď. V mnoha případech nás ani nezajímá, zda je to důležité, nebo ne – je to naléhavé a je třeba to řešit hned. Tomu říká Covey krizový management. Prostě reagujeme na to, co se děje, a děláme to, co se nám zdá být důležité právě teď. Je to prostě dělání věcí s krátkodobým zaměřením.

Nakonec to podle Coveyho vede ke stresu, nebo dokonce k vyhoření. Když jsou lidé ve stresu, tráví čas snadnými a nedůležitými úkoly, jako je sledování televize a kontrola Facebooku. Lidé reagují na naléhavé záležitosti, dokud se jim nevybijí baterky. Pak už zbývá dostatek energie jen na jednoduché a nedůležité úkoly.

Proč trávíme čas pouhým reagováním? Je to jednoduché. Trávíme čas reagováním, protože to je prostě cesta nejmenšího odporu. Naléhavé věci se objeví za rohem a řeknou: „Hej, je třeba mě řešit hned teď!“ Pak prostě cítíme nutkání je okamžitě vyřídit. Ať už je to cokoli. Řekněme, že pracujete na důležitém projektu, když vám najednou zazvoní telefon. Váš telefon v podstatě křičí: „Tohle je naléhavé, zvedni to!“ A co uděláte? Přestanete s důležitým projektem, abyste si poslechli, jak se váš kamarád chlubí svým vztahem.

Další příklad: Pracujete v kanceláři na důležitém projektu, když najednou do vaší kanceláře vejde kolega a prosí: „Prosím tě, kamaráde, pojď mi pomoct s tiskárnou. Nefunguje, ale já právě teď potřebuju tisknout!“ Co uděláte? Odejdete od důležitého projektu, abyste mohli opravit pokaženou tiskárnu? Co jste... opravář? Základ je v tom, že reagujeme na své okolí, protože je to prostě nejjednodušší a nejpřirozenější způsob chování. Tímto způsobem však nikdy neuděláme skutečně důležité úkoly. Protože tyto úkoly nám nikdy nepřipadají naléhavé, dokud není pozdě.

Podívejme se na příklady nejdůležitějších věci:

• Budování vztahů.
• Dlouhodobé plánování.
• Preventivní údržba, jako je zdravé stravování a cvičení.

Tyto věci se nikdy nezdají být naléhavé. Vždycky si můžete promluvit se svými přáteli až zítra. Svou budoucnost si můžete naplánovat vždy až zítra. Můžete vždy cvičit až zítra. Důležité záležitosti, které nejsou naléhavé, vyžadují více iniciativy, více proaktivity. Proto mnoho lidí selhává v tom, aby věnovali čas nejdůležitějším věcem. Jak tedy na to? Místo toho, abychom reagovali na momentální podněty, měli bychom jednat v souladu s našimi hlavními cíli. Nejprve tedy musíme vědět, kam chceme jít a co je pro nás prvořadé. Covey doporučuje si věci, které jsou pro vás nejdůležitější, naplánovat. Udělejte si na ně čas. Zapište si je do svého diáře. Napište si, že v úterý v 10 hodin dopoledne navštívíte babičku. Zapište si, že si ve středu v 18 hodin zacvičíte. Zapište si, že dnes ve 23 hodin si zapíšete své dlouhodobé cíle. To je první krok. Teď přijde ta těžší část. Budete je muset skutečně uskutečnit. To bude vyžadovat disciplínu. Vždycky bude jednodušší dělat neodkladné věci a jen reagovat na své okolí. Nicméně nedůležitější věci jsou zatraceně důležité. Když je uděláme, prudce zvýšíme svou efektivitu.

Covey nemá kouzelný recept, který nám pomůže projít důležitými činnostmi. Plánování jistě pomáhá, ale nakonec jsme to my sami, kdo je musí udělat. A to je opět to, co odlišuje úspěšné lidi od poražených. Poražení se ztrácejí v neodkladných věcech, zatímco vítězové mají nejdůležitější věci hotové jako první. „Time management“ je ve skutečnosti nesprávné označení – výzvou není řídit čas, ale řídit sebe sama. V konečném důsledku jde o to, stanovit si priority pro nejdůležitější věci a říkat „ne“ jiným, méně důležitým věcem. Řekněte „ano" cvičení a „ne“ kamarádovi, který se chlubí novým vztahem. Řekněte „ano“ svému důležitému projektu a „ne“ opravě tiskárny. Řekněte „ano“ návštěvě babičky a „ne“ sledování seriálu Hra o trůny. Nejdůležitější věci musí vyhrát nad nutkáním dělat jednoduché věci.

Naučili jsme se první tři návyky, abychom ovládli sami sebe. Nyní se naučíme, jak být efektivní v jednání s druhými. Podíváme se na návyky 4 až 6, abychom zvládli své vztahy.

„Věci, na kterých záleží nejvíce, nesmí být nikdy vydány na milost a nemilost věcem, na kterých záleží nejméně.“ – Goethe.

Myslete způsobem výhra-výhra

Princip výhra-výhra znamená, že dohody nebo řešení jsou oboustranně výhodné, oboustranně uspokojivé. Tento přístup vnímá život jako kooperaci, nikoli jako arénu. Většina lidí má tendenci uvažovat v dichotomiích: silný, nebo slabý, tvrdý, nebo měkký, výhra, nebo prohra. Takové myšlení je však od základu chybné. Princip výhra-výhra vychází z paradigmatu, že pro všechny je dostatek, že úspěch jedné osoby není dosažen na úkor nebo s vyloučením úspěchu ostatních. Čtvrtý návyk je o oboustranném prospěchu. Oba vyhrávají. Oba nakonec získají více než předtím.

Tento stav může nastat pouze v případě, že se na něm podílí více než jedna strana. Potřebuje tedy alespoň dva lidi. Hlavní myšlenkou je, že obě strany mají prospěch. O to jde. Výhra-výhra není technika; je to celková filozofie lidské interakce. Způsobem výhra-výhra přemýšlíte tehdy, když ve všech interakcích s druhými vždy usilujete o vzájemný prospěch. Je to přesvědčení. Je to lepší způsob, vyšší princip.

Coveyho myšlenka spočívá v tom, že neexistuje jiná možnost než výhra-výhra kromě možnosti „žádná dohoda“. Je to jednoduchá filozofie: Vždy usilujte o vzájemně výhodnou spolupráci. Tento princip je základem úspěchu ve všech našich interakcích.

Ne nadarmo autor tento princip zařadil do 7 návyků. Lidé často bojují s hledáním řešení výhodného pro obě strany. Covey vidí příčinu v naší soutěživé společnosti. Tvrdí, že všichni jsme nastaveni tak, abychom mysleli způsobem výhra-prohra. Všechno je založeno na soutěžení: Systém známkování ve škole, posuzování ve sportu a také právo. Tvrdí, že se musíme od tohoto nastavení distancovat a naučit se myslet stylem výhra-výhra. A říká nám, jak na to.

Základem principu výhra-výhra je náš charakter. Abychom dosáhli paradigmatu výhra-výhra, musíme si osvojit tři základní charakterové vlastnosti.

První z nich je integrita. integrita se týká toho, jak žijete. Například jste si určili své role a cíle a pokud žijete bezúhonně, žijete v souladu s těmito cíli. Integrita také znamená být čestný, korektní, etický a důvěryhodný. Když žijete v souladu s integritou, dodržujete své sliby a závazky vůči druhým i vůči sobě.

Další vlastností je zralost. Je to rovnováha mezi odvahou a ohleduplností. Jinými slovy, jste zralí, když jednáte tvrdě, ale s respektem k druhým. Zralým vedoucím jste tedy tehdy, když odvážně půjdete vpřed a nenecháte polovinu lidí za sebou. Pokud člověk dokáže vyjádřit své pocity a přesvědčení s odvahou vyváženou ohleduplností k pocitům a přesvědčení druhého člověka, je zralý. Takový člověk dokáže nejen někoho empaticky pochopit, ale také ho odvážně konfrontovat. Velká odvaha a ohleduplnost jsou nezbytné pro řešení typu výhra-výhra.

Třetí vlastností je mentalita hojnosti. To je myšlenka, že je dost pro každého. Myslíte si, že se stále objevují nové šance a příležitosti. Většina lidí je však podmíněna opačnou mentalitou nedostatku. To jsou lidé, kteří si myslí, že na světě toho není dost pro všechny. Myslí si, že je v životě jen málo příležitostí a šancí. Tito lidé jsou často plní strachu a zoufalství. Je třeba mít mentalitu hojnosti – pro každého je víc než dost, a skvělých věcí.

Rozvíjejte tyto charakterové vlastnosti a budete častěji myslet způsobem výhra-výhra. Stručně řečeno: Vždy usilujte o vzájemně výhodné vztahy. Ať už v práci, na univerzitě, nebo v soukromém životě, snažte se hledat řešení, která jsou výhodná pro všechny strany. To dělají ti nejefektivnější lidé.

Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni

Pátý návyk je klíčovou zásadou efektivní komunikace. V podstatě říká: „Nejprve naslouchejte a pak mluvte.“ Autor tvrdí, že když pouze posloucháme, máme tendenci spěchat a snažit se dávat dobré rady. Dokonce ani nenecháme mluvčího dokončit, co říká. Prostě mu do toho skočíme:

• „Ach, já rozumím, já jsem to zažil taky.“
• „Vím přesně, jak to myslíte.“
• „Jo...Tohle bys určitě měla udělat.“

Většina lidí neposlouchá s úmyslem porozumět, ale s úmyslem odpovědět. Buď mluví, nebo se připravují mluvit. A ještě zajímavější je, že to, co se připravujeme říct, se většinou týká nás. A vlastně to myslíme dobře, snažíme se pomáhat.

Ale buďme upřímní, naslouchat nezvládáme. Řekněme, že se vám kamarádka snaží vyprávět o problému, který má se svým přítelem. Ještě než domluví, váš mozek automaticky vymyslí něco, co se týká vašeho vlastního života: „Sakra. Jo, to jsem zažila se svým bývalým“ A pak se najednou rozčílíte. „Ale no tak, tvůj přítel je přece anděl. Na druhou stranu můj přítel“ Nebo: „Já ti to říkala, je to blbec! Já to věděla.“ Ať už řeknete cokoli, zcela jistě to souvisí s vaším životem. To je přirozené. Přirozeně se snažíme najít nějakou odpověď v rámci vlastního života. To je však velmi limitující. Jak chcete pochopit druhého člověka, když neustále hledáte odpověď ve svém vlastním životě?

Covey má naštěstí lék. Empatické naslouchání. Covey uvádí, že abyste uměli dobře komunikovat, musíte se naučit důkladně naslouchat. Člověk, který dobře komunikuje, totiž druhému člověku rozumí. Žádné porozumění = žádná dobrá komunikace.

Podstatou empatického naslouchání není to, že s někým souhlasíte; jde o to, že danému člověku plně, hluboce rozumíte, a to jak emocionálně, tak intelektuálně.

Empatické naslouchání zahrnuje čtyři fáze:

První je napodobování obsahu, kdy opakujete slova, která jsou pronesena (to vás nutí skutečně poslouchat). Druhá je přeformulování obsahu, kdy musíte přemýšlet o tom, co bylo řečeno. Třetí fáze je reflexe pocitů, kdy se soustředíte spíše na to, co daná osoba cítí, než na to, co říká. Ve čtvrté fázi zároveň přeformulujete obsah a reflektujete pocity vlastními slovy. To není snadné. Pokud máte pocit, že jste sdělení interpretovali až příliš, musíte dát osobě více času a prostoru na to, aby se mohla vyjádřit. Základní myšlenkou je naslouchat s úmyslem porozumět. To je vše. Snažte se nemyslet na to, co jste zažili nebo co jste udělali. Nehledejte odpověď ve svém vlastním životě. Když půjdete do rozhovoru s úmyslem druhého člověka zcela pochopit, instinktivně uděláte správnou věc. Budete důkladně naslouchat a přeformulujete obsah, abyste se ujistili, že rozumíte. Automaticky se zaměříte na pocity, dokonce je budete sami cítit. V tom je celé kouzlo.

Vytvářejte synergii

Slovo „synergie“ pochází z řeckého slova pro spolupráci a vychází z Aristotelovy teorie, že celek je větší než součet jeho částí.

„Synergie – bonus, kterého je dosaženo, když věci harmonicky spolupracují.“ – Mark Twain.

V přírodě se setkáváme s mnoha synergiemi. Například vztah mezi zebrami a klubáky: Zatímco klubáci získávají potravu (klíšťata a parazity v srsti, ale také krev), zebry získávají ochranu proti škůdcům a poplašný systém (ptáci vydávají syčivý zvuk, když se leknou). Z tohoto vztahu tedy mají prospěch oba. To je synergie. Synergie je v přírodě všudypřítomná. Když dáte dva kusy dřeva k sobě, udrží mnohem více, než kolik unese každý zvlášť. Celek je větší než součet jeho částí. Jedna plus jedna se rovná třem nebo více. Výzvou je uplatnit principy tvořivé spolupráce, které se učíme v přírodě, v našich sociálních interakcích. Základní myšlenka synergie podle Stephena Coveyho spočívá v tom, že když úspěšně spolupracujeme, můžeme dosáhnout více, než bychom dokázali jednotlivě. Jak tedy můžeme dosáhnout synergie v každodenním životě?

Synergii v přírodě je hezké pozorovat, ale v každodenním životě nám nepomůže. Abychom dosáhli tvůrčí spolupráce, musíme synergizovat naši komunikaci. Kreativní spolupráce je úspěšná komunikace, ze které mají prospěch obě strany. Společně můžete vytvořit něco, co by vás samotného nenapadlo. Synergie je nejvyšší úrovní komunikace.

Představte si, že pracujete společně v malé skupině. Abyste dosáhli tvůrčí spolupráce, musíte:

• Empaticky naslouchat.
• Jasně komunikovat.
• Otevřít svou mysl novým možnostem.
• Představit si, že chcete získat nové poznatky.
• Žíznit po vědomostech.
• Prozkoumat téma v celé jeho šíři.

V podstatě buďte houbou, která nasává všechno, i když nesouhlasí s tím, co slyší. Abyste dosáhli tvůrčí spolupráce, musíte zůstat otevření. Jak říká Covey: „Pokud s vámi nesouhlasí člověk, který je stejně odhodlaný, inteligentní a schopný jako vy, pak je příčinou toho nesouhlasu něco, čemu musíte porozumět. Máte perspektivu, referenční rámec, na který se potřebujete podívat.“ To je skvělý přístup, který vám pomůže získat znalosti a objektivnější pohled, protože poznáte perspektivy jiných lidí. Nezáleží na tom, zda s nimi souhlasíte, nebo ne, protože jde o získání širšího pohledu. Stručně řečeno: vážíte si rozdílů.

To je zcela v rozporu s realitou. V reálném životě si lidé vytvoří svůj názor a toho se drží. Lidé nejsou otevření názorům jiných lidí. Věří tomu, co považují za správné, a je jim jedno, co si myslí ostatní. Většina lidí si neváží rozdílů... Nebuďte jedním z nich. Buďte jako ti nejefektivnější lidé a važte si odlišných názorů. Nemusíte souhlasit, jen buďte otevření a snažte se pochopit ostatní. Buďte pokorní a uvědomte si, že vaše vlastní vnímání je omezené, nevidíte a nevíte všechno. Člověk, který je skutečně efektivní, má dostatečnou pokoru a úctu na to, aby si toto uvědomil a ocenil bohaté zdroje, které jsou mu k dispozici díky interakci se srdci a myslí jiných lidských bytostí.

V okamžiku, kdy si uvědomíte, že se skutečně můžete učit od druhých, uděláte obrovský krok směrem k synergii. Představte si znovu svou pracovní skupinu: Jako skupina si vyslechněte názor každého a snažte se mu porozumět. Společně můžete získat nové poznatky. Představte si, že při samostatném brainstormingu přijdete celkem na 5 možností. Když ale brainstormujete ve skupině, skončíte u 11 možností. Společnou prací tedy můžete dosáhnout mnohem lepších a efektivnějších výsledků než individuální prací. Jednoduché, že?

‍

Ostřete pilu

Sedmý návyk je o tom, že si musíte najít čas na ostření pily. Jde o sebezdokonalování. Jde o neustálé učení a růst. Jde o to, abyste uchovali a vylepšili to největší bohatství, které máte – vás! Jedná se o nejlepší investici, kterou můžeme v životě udělat. Dělejte to každý den.

Měli byste na sobě pracovat v rámci všech 4 dimenzí naší přirozenosti – fyzické, duchovní, mentální a sociální/emoční. Musíte se neustále obnovovat a zdokonalovat ve všech čtyřech dimenzích života. Fyzická dimenze je pro člověka důležitá. Zahrnuje účinnou péči o naše fyzické tělo – jíst správné druhy potravin, dostatečně odpočívat a relaxovat a pravidelně cvičit. To je nadmíru důležité. Abyste mohli být vysoce efektivní, potřebujete zdravé tělo.

Duchovní dimenze je váš základní rozměr, váš střed, vaše oddanost vašemu hodnotovému systému. Čerpá ze zdrojů, které vás inspirují, povznášejí a pojí vás s nadčasovými pravdami celého lidstva. V podstatě jde o nalezení vnitřního klidu a míru. Lidé to dělají různými způsoby. Můžete třeba meditovat, modlit se, číst. Udělejte si čas sami na sebe a budujte vlastní já.

Pokud jde o mentální dimenzi, Covey tvrdí, že většina z nás nechá svou mysl zakrnět, jakmile opustí školu. Díváme se na televizi a plýtváme časem. Požaduje, abychom se učili celý život. Vzdělávání – průběžné vzdělávání, neustálé zdokonalování a rozšiřování mysli – je životně důležitou duševní obnovou. Seznamujte se s velkými mozky a čtěte dobrou literaturu. Člověk, který nečte, na tom není o nic lépe než ten, kdo číst neumí. Psaní je dalším skvělým způsobem, jak si naostřit mentální pilu. Ovlivní to všechny vaše vztahy a zlepší to kvalitu a efektivitu vašich dnů.

Sociální/emoční dimenze se rozvíjí především na základě našich vztahů s ostatními. Nepotřebujete k tomu čas, ale dovednosti, jak jsme se naučili v návycích 4 až 6. Žijte podle těchto návyků. Covey navrhuje sloužit druhým lidem anonymně. Tak se naším motivem stává dopad, který máme, nikoli uznání.

To jsou čtyři dimenze lidské přirozenosti. Autor nám radí, abychom se neustále regenerovali ve všech čtyřech dimenzích a ani jednu nezanedbávali! To vám pomůže stát se efektivnějšími ve všech oblastech života. Budete růst jako osobnost. Přiblížíte se nejlepší verzi sebe sama.

„Úroveň vašeho úspěchu jen zřídkakdy přesáhne úroveň vašeho osobního rozvoje, protože úspěch je něco, co přitahujete tím, jakým člověkem se stáváte.“ – Jim Rohn

‍

Závěr

Nejdůležitější je začít používat to, co jste se naučili. Pamatujte si, že učit se a nedělat ve skutečnosti znamená neučit se. Vědět a nedělat znamená ve skutečnosti nevědět. Vzpomínáte si na příběh o farmáři, který zabil husu, jež snášela zlatá vejce? No, mnoho lidí se obrazně řečeno zabíjí, aby dosáhli vnějšího úspěchu – znáte to, vysoký plat, velký dům, nové auto a rolexy. Tolik toho vyprodukují, ale nestarají se o sebe. Dříve, nebo později je husa mrtvá a už nic neprodukuje. Chcete-li dosáhnout skutečné efektivity, musíte najít rovnováhu mezi produkcí a péčí o sebe. Vy jste vaším největším bohatstvím.

Začněte u sebe, změňte se směrem zevnitř ven. Začněte tím, že budete proaktivní. Jste tvůrcem svého života. Převezměte odpovědnost za svůj život. Převezměte iniciativu. Zaměřte se na věci, které můžete ovlivnit. Jako proaktivní člověk začínáte s myšlenkou na konec. Víte, kam chcete dojít. Víte, čeho chcete dosáhnout. Víte, kým chcete být. Buďte vůdčí osobností a opřete svůj žebřík o správnou zeď. A pak po tomto žebříku šplhejte tak, že budete dávat nejdůležitější věci na první místo. Víte, co je důležité, tak to udělejte! Nedělejte jen to, co je naléhavé a snadné, dělejte to, na čem skutečně záleží. Dělejte to, i když se vám nechce. Budujte důvěryhodné vztahy. Plánujte dlouhodobě. Pracujte. Udělejte si čas sami na sebe. Rozhodněte se dělat to, co je důležité, a ne to, co je snadné.

Když jednáte s ostatními, usilujte o vzájemně výhodné vztahy. Vyhráváte vy a vyhrává i ten druhý. V těchto vztazích se snažte nejprve pochopit, a teprve potom být pochopeni. Naslouchejte druhým lidem. Naslouchejte empaticky a nepřipravujte se na dobu, kdy budete mluvit vy. Prostě se snažte druhému člověku skutečně porozumět. Až zvládnete naslouchání, budete připraveni na synergizaci. Buďte otevření a vyslechněte si názory druhých lidí. Oceňte rozdíly a získejte objektivnější pohled. Společně můžeme dosáhnout více. A v neposlední řadě ostřete pilu. Neustále se zdokonalujte. Vzpomeňte si na výrok Jima Rohna.

Chcete znát jeden společný návyk vysoce úspěšných lidí? Čtou. Hodně. Warrena Buffetta se jednou zeptali na klíč k úspěchu. Ukázal na hromádku knih poblíž a řekl: „Každý den přečtěte 500 stránek. Tak fungují znalosti. Nahromadí se jako složené úročení. Všichni to můžete udělat, ale zaručuji vám, že málokdo z vás to udělá.“ Jeho obchodní partner a další miliardář Charlie Munger sdílí tuto vášeň. Jednou řekl: „Za celý svůj život jsem nepoznal žádného moudrého člověka, který by neustále nečetl – žádného.“

A tito dva nejsou sami. Mark Zuckerberg si klade za cíl přečíst každé dva týdny jednu knihu. Bill Gates přečte jednu knihu týdně, tedy asi 50 knih ročně. Dalším náruživým čtenářem je Elon Musk, který na otázku, jak se naučil stavět rakety, odpověděl jednoduše: „Četl jsem knihy.“ Mark Cuban na svém blogu píše, že každý den čte více než 3 hodiny. Oprah Winfrey je známá svým knižním klubem. Čtení je velká věc.