Zpět k člověku

Technologie mění svět – a ne vždy k lepšímu. Sociální sítě nám sice usnadnily spojení s lidmi po celém světě, zároveň však souvisejí se zvýšeným výskytem deprese a sociální izolace. E‑mail a instantní zprávy zrychlily naši komunikaci, ale na úkor bohatšího zážitku, který přináší osobní kontakt. Práce na dálku může nabízet větší flexibilitu, zároveň ale ztěžuje spolupráci s kolegy a navazování přátelství na pracovišti.

Svět se tak stává o něco méně lidským – a to má svou cenu. Je proto nejvyšší čas, aby vedoucí v podnikatelském světě začali přemýšlet o tom, jak využívat výhody technologií a zároveň si být vědomi jejich omezení. Měli by hledat cesty, jak se vrátit k lidskému přístupu k podnikání, který bere vážně naši univerzální potřebu interakce a porozumění.

Následující kapitoly nabízejí řešení některých z nejběžnějších problémů, které technologie na pracovišti způsobují nebo zhoršují. V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč je technologie při zvyšování produktivity stejně tak zdrojem rozptýlení jako pomocníkem,
• jak důležité je mít v práci dobré přátele,
• a proč může být upřímný kompliment cennější odměnou než peněžní bonus.

Digitální technologie nadále proměňují svět. Věci, které před deseti lety sotva existovaly – chytré telefony, tablety, nové komunikační systémy či sociální sítě – jsou dnes běžnou součástí našeho života. A bezpochyby mají mnoho pozitivních dopadů. Nikdy nebylo snazší navázat a udržovat kontakt s lidmi po celém světě.

Technologie však mají i svou stinnou stránku. Negativně ovlivňují životy lidí, mimo jiné tím, že prohlubují sociální izolaci – nedostatek kontaktu a propojení s ostatními. To platí zejména u mladých lidí, kteří technologie používají nejvíce. Lidé totiž přirozeně touží po lidském spojení, ale je pro ně často jednodušší sáhnout po zařízení než vést obyčejný rozhovor. Mají pak pocit, že svou „dávku“ sociální interakce dostávají, ve skutečnosti však přicházejí o možnost budovat skutečné vztahy.

Univerzita v Pittsburghu provedla v roce 2004 studii, která ukázala, že člověk trávící dvě hodiny denně na sociálních sítích zdvojnásobuje své riziko sociální izolace. Deprese je dalším důvodem k obavám. Výzkum Univerzity v Houstonu z roku 2015 zjistil, že čím aktivněji někdo používá Facebook, tím je pravděpodobnější, že trpí depresí. Podle autorů to může souviset s tím, že se lidé srovnávají s pečlivě upravenými, „naleštěnými“ a často nereálnými verzemi životů svých přátel, které jsou na sociálních sítích vystaveny na odiv.

Izolace a deprese poškozují sociální vztahy, které jsou přitom pro spokojenost nesmírně důležité. Slavná Grantova studie, podrobně popsaná ve třech knihách amerického psychiatra George Vaillanta, sledovala životy 268 studentů Harvardu po dobu 75 let od roku 1938. Ukázalo se, že nejsilnějším prediktorem životní spokojenosti účastníků nebyly kariérní úspěchy ani výše příjmů, ale síla jejich vztahů.

Silné vztahy se ukázaly jako zásadní i pro spokojenost a úspěch v práci. Studie Wharton Business School z roku 2017, která oslovila více než 700 zaměstnanců a manažerů, zjistila, že osamělost zaměstnanců souvisí se slabším pracovním výkonem. Není to příliš překvapivé – podnikání je v jádru o vztazích a jejich budování.

Pokud tedy naše rostoucí tendence skrývat se za obrazovkami a zařízeními místo investování do vztahů oslabuje naši schopnost dosáhnout spokojenosti v práci i v životě, jaké je řešení? Potřebujeme se znovu stát více „lidskými“. V dalších kapitolách se dozvíte, jak můžete na pracovišti pomáhat vytvářet skutečné, lidské naplnění.

Peníze vám štěstí nekoupí. Ačkoli je to klišé, skrývá se v něm mnoho pravdy: naplnění a štěstí závisí na celé řadě faktorů, které s výší příjmu přímo nesouvisejí. V samotném jádru spokojenosti zaměstnanců stojí lidské vztahy.

V roce 1943 psycholog Abraham Maslow formuloval svou slavnou hierarchii potřeb, v níž popsal, co je pro lidi psychologicky nejdůležitější. Tato často citovaná teorie říká, že poté, co uspokojíme své nejzákladnější potřeby – jídlo, vodu, přístřeší a bezpečí – je pro nás nejdůležitější pocit sounáležitosti a lásky. Tato teorie je relevantní i pro pracovní prostředí a je podložena řadou důkazů.

Uveďme například průzkum společnosti Gallup z roku 2006. Ten zjistil, že lidé, kteří tvrdí, že mají v práci svého „nejlepšího přítele“, mají sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že se cítí do práce skutečně zapojeni. Sami sebe také hodnotí jako produktivnější a inovativnější než ti, kteří takového blízkého člověka na pracovišti nemají. Dává to smysl. Jak řekl Leor Radbil, seniorní spolupracovník v Bain Capital, skvělé vztahy se spolupracovníky nejen usnadňují samotnou práci, ale také dělají příchod do práce příjemnějším.

Silnější vztahy v týmu znamenají spokojenější a efektivnější zaměstnance, kteří u vás s větší pravděpodobností zůstanou déle. A velmi pravděpodobně to znamená i to, že se budete lépe cítit nejen jako šéf, ale i jako člověk, který takové vztahy podporuje.

Jak tedy můžete svým zaměstnancům pomoci budovat naplňující vztahy?

Za prvé se snažte vytvořit kulturu, v níž technologie nebrání naplnění. Jděte příkladem: místo instantních zpráv a e‑mailů upřednostňujte osobní rozhovory, které přinášejí bohatší komunikaci – včetně neverbálních signálů, emocí a větší jasnosti.

Za druhé investujte čas do poznání lidí na osobní úrovni. Opravdu rozumíte svým kolegům? Znáte jejich životní cíle a nejhlubší obavy? Pokud ne, jen těžko jim můžete pomoci dosáhnout skutečného naplnění. Najděte si proto čas na rozhovor – a především na naslouchání. Ptejte se svých zaměstnanců na jejich zájmy, motivace a na to, co potřebují k tomu, aby se v práci cítili naplnění.