Zoobiquity

Jako lidé máme tendenci vnímat se jako něco odděleného od zvířecí říše. Na první pohled to může dávat smysl – naše úroveň inteligence je výrazně vyšší –, ale když se podíváme hlouběji, zjistíme, že máme se svými zvířecími příbuznými mnohem víc společného, než si obvykle připouštíme. Když pochopíme vlastnosti, které sdílíme se zvířaty, lépe porozumíme sami sobě.

Pravděpodobně víte, že máme mnoho společného s našimi nejbližšími příbuznými, lidoopy, ale naše propojení se zvířecím světem sahá mnohem dál, než byste čekali. V tomto shrnutí uvidíte, jak daleko tato spojení mohou jít. Dozvíte se také o významných pokrocích, které může přinést užší spolupráce mezi veterináři a lékaři.

Mimo jiné zjistíte:

• co nás mohou mořské vydry naučit o řízení pod vlivem alkoholu u dospívajících,
• jaké jsou paralely mezi obezitou u lidí a přibýváním na váze u hospodářských zvířat,
• že vodní buvoli vykazují podobné vzorce drogové závislosti jako lidé,
• proč mohou lemurové kata trpět erektilní dysfunkcí stejně jako muži
• a jak by společný výzkum lékařů a veterinářů mohl vést k novým lékům na rakovinu, pohlavně přenosné choroby i virové epidemie.

Byli jste někdy v zoo a překvapilo vás, jak „lidsky“ se některé opice či jiná zvířata chovají? Tato blízkost není náhoda ani vaše fantazie. Je to genetika.

Lidé a zvířata mají mnoho základních podobností, včetně genů. Lidský genom je z 98,6 procenta shodný s genomem šimpanze. Biologové označují genetické podobnosti, které sdílíme s jinými živočišnými druhy, jako hlubokou homologii. Ta se netýká jen blízce příbuzných druhů, jako jsou vlci a psi nebo lidé a šimpanzi, ale i velmi vzdálených. Vysvětluje například souvislost mezi světločivným zrakem jestřába a fotosenzitivitou zelených řas.

Vzhledem k těmto intimním podobnostem mezi lidmi a zvířaty je logické, aby veterinární a lékařský výzkum úzce spolupracoval. A skutečně tomu tak kdysi bylo: před dvěma stoletími většina lékařů zároveň pečovala i o zvířata ve svém městě. Ve dvacátém století se to změnilo – lékaři získali vyšší společenský status, větší prestiž a lepší platy. Veterináři tyto výhody z velké části nezískali a mezi oběma profesemi se vytvořila hluboká propast.

Tato dělící čára přetrvává dodnes, i když se pomalu stírá. V roce 2007 se například sešli prezidenti Americké lékařské asociace a Americké veterinární lékařské asociace s cílem podpořit užší spolupráci mezi oběma obory. Pokud budou podobné iniciativy pokračovat, můžeme získat hlubší porozumění jak lidské, tak zvířecí biologii.

Naše genetické podobnosti sahají velmi hluboko – ale jak je to s chováním a s tím, jak nemoci ovlivňují naše těla? Následující kapitoly se podívají blíže na některé překvapivé paralely, které sdílíme se zvířaty kolem nás.

Zažili jste někdy závrať po příliš rychlém vstání? Bylo to někdy tak silné, že jste omdleli, nebo jste měli pocit, že omdlíte? Mdloby jsou u lidí ve skutečnosti poměrně běžné – zhruba každý třetí dospělý alespoň jednou v životě omdlel.

Omdlévání je obvykle způsobeno dočasným nedostatkem krve a kyslíku v mozku. Může k tomu dojít ze dvou hlavních důvodů.

Prvním je prudká změna polohy. Když se postavíte příliš rychle, musí srdce pumpovat krev do mozku proti gravitaci. Někdy se tento proces nerozběhne dostatečně rychle, což vede k závrati a případně k mdlobám.

Druhým důvodem je silná emoční reakce. Intenzivní emoce zvyšují srdeční frekvenci a tělo se ji pak snaží snížit. Pokud ale dojde k příliš prudkému poklesu, může se na krátkou dobu snížit prokrvení mozku a člověk omdlí.

Jaký má ale emocionální omdlení smysl? Odpověď můžeme hledat ve zvířecí říši. Mdloby nejsou výsadou lidí – některá zvířata také omdlévají, když čelí vážnému nebezpečí, a může to pro ně být důležitý ochranný mechanismus.

Kachny například někdy omdlí, když spatří lišku. Tím se sníží pravděpodobnost útoku, protože kachna vypadá jako mrtvá a lišky dávají přednost živé kořisti. Když zvířata omdlí, obvykle se jim zároveň sníží srdeční frekvence, což může mít další ochranný efekt. Žraloci například dokážou detekovat elektrické impulzy z bijících srdcí blízkých ryb. Pokud ryba omdlí a srdeční činnost se zpomalí, může se tak vyhnout útoku.

Pozorování zvířat nám může pomoci lépe pochopit i lidské mdloby. Je pravděpodobné, že se u lidí vyvinuly ze stejných důvodů jako u jiných živočichů – mohly našim předkům pomáhat přežít v kritických situacích.