Zóna nepohodlí

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký by váš život byl, kdyby vás nebrzdil strach? Možná byste se přihlásili na ten herecký kurz, o kterém vám všichni říkali, že je „nepraktický“. Možná byste se konečně vydali sami do vysněné destinace. Nebo byste sebrali odvahu vyznat lásku někomu výjimečnému – a ocitli se díky tomu úplně jinde, než jste dnes.

Strach většinu z nás každý den omezuje. Ten nepříjemný pocit v břiše, kdy nám instinkty velí utéct. Jenže strach pouze svazuje náš potenciál. Zůstáváme v bezpečí „známého“, příliš vyděšení na to, abychom zjistili, jaké nové dovednosti, příležitosti nebo lidi bychom si mohli do života pustit.

Existuje ale způsob, jak se osvobodit od omezení, která pramení ze strachu – a není vyhrazený jen pro odvážlivce nebo hazardéry. Abychom se strachu postavili a svůj život skutečně přijali, musíme se naučit cítit se v nepohodlí relativně pohodlně.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• v čem je zpětná vazba podobná sexu,
• proč limitované edice parfémů představují odvahu,
• a co nám Steve Jobs neřekl o tom, jak skutečně „tlačit na pilu“ při dosahování úspěchu.

Vzpomínáte si na poslední důležitou zkoušku, kterou jste skládali? Jak vám bylo těsně předtím, než jste si sedli do lavice? Byli jste nadšení a připravení poprat se s každou otázkou? Nebo vám bylo na zvracení, báli jste se, že jste zapomněli něco zásadního, a v hlavě vám běžel film vašeho nevyhnutelného neúspěchu?

Každý z nás reaguje na očekávaný stres a strach jinak. Zatímco někteří vítají nával adrenalinu, který riziková situace přináší, mnozí – ne‑li většina – začnou panikařit. Ta pak spouští různé fyzické reakce, od závratí až po zoufalou potřebu jít na toaletu.

Pokud je vám to povědomé, nezoufejte. Když se naučíte jinak nahlížet na své fyzické reakce na výzvy, můžete se z úzkostného člověka postupně stát bojovníkem.

Klíčová myšlenka zní: Přehodnocením svého strachu ho můžeme využít ve svůj prospěch a zlepšit svůj výkon.

Ti sebevědomí „milovníci zkoušek“, kteří jsou přesvědčeni, že uspějí, se nacházejí v takzvaném výzvovém stavu. Stejně jako lidem pod stresem se jim při zátěži vyplavuje adrenalin. Rozdíl je v tom, jak si své zpocené dlaně a zrychlený tep vykládají. Neberou je jako znamení blížícího se selhání, ale jako důkaz, že se jejich tělo připravuje na bitvu, kterou hodlají vyhrát.

Když si představují svůj úspěch, aktivuje se v jejich mozku centrum odměny, což snižuje strach. Výsledkem je lepší okysličení krve a schopnost rozhodovat se rychleji a spolehlivěji.

Dobrá zpráva je, že do výzvového stavu se může naučit vstupovat každý a reagovat na stres pozitivněji. Před další velkou událostí si proto vědomě vyhraďte čas na vizualizaci toho, jak skvěle to zvládnete. Máte například pracovní pohovor? Představte si, že jste oblečeni tak, abyste udělali dojem. Vidíte se, jak sebevědomě zdravíte tazatele a klidně, srozumitelně odpovídáte na každou otázku. Tuto vizualizaci si před schůzkou co nejčastěji opakujte. Pomůže vám cítit se více v kontrolě a udržet strach na uzdě.

Dávejte si také pozor na svůj vnitřní dialog. Každou negativní myšlenku vědomě nahraďte pozitivní. Místo „jsem odsouzený k neúspěchu“ si začněte fandit. Sportovci tuto techniku používají ke zvládání nervozity před závody už po staletí – a funguje to.

Čím častěji budete cvičit, tím snáz se do výzvového stavu dostanete. Jakmile se přeškolíte v tom, jak si vykládáte fyzické projevy strachu, začnete se v nervy drásajících situacích cítit mnohem jistěji. A zároveň budete v lepší pozici vymyslet v případě potřeby plán B. Tomu se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole.

Eric Underwood patří k nejúspěšnějším tanečníkům tohoto století. Vystupoval s American Ballet Theatre a stal se prvním černošským sólistou v Královském baletu v Londýně. Jeho talent je o to působivější, že s tancem začal až ve čtrnácti letech – tedy téměř o deset let později než většina profesionálů.

A nebyla to láska k Labutímu jezeru, co ho přivedla k baletu. Hnala ho touha uniknout z drsné čtvrti ve Washingtonu, D.C., kde vyrůstal. Tanec navíc ani nebyl jeho první volbou.

Když místní škola performing arts vyhlásila nábor nových studentů, přihlásil se na herectví. Jenže v den talentových zkoušek se během svého vystoupení zasekl. Pro někoho jiného by to mohlo být zdrcující. On ale zůstal odhodlaný místo ve škole získat.

Když odcházel, všiml si skupiny baletek, které se rozcvičovaly před taneční zkouškou. Underwood se odhodlal a zkoušejícímu řekl, že zvládne cokoliv, co mu ukáže – přestože v životě neměl jedinou taneční lekci. A vyplatilo se. Eric Underwood byl na školu přijat.

Tím, že se soustředil na svůj konečný cíl, překonal prvotní zklamání a našel novou strategii ve chvíli, kdy ta původní selhala.

Klíčové poselství zní: To, jak se vyrovnáváme s překážkami, které nám stojí v cestě, určuje míru našeho úspěchu.

Ti z nás, kteří nejsou tak odolní jako Underwood, obvykle sahají po jedné ze tří strategií, jak se překážkám vyhnout. Když pochopíme, kterou z nich používáme nejčastěji, můžeme se při střetu s problémy snáz posunout dál.

První strategií je překážkám se úplně vyhýbat. V praxi to znamená, že se nikam neposouváme, protože se příliš rychle vzdáváme.

Druhou strategií je svalovat vinu za neúspěch na samotnou překážku, místo abychom se zamysleli nad tím, jakou roli jsme v výsledku sehráli my sami. Underwood mohl například obviňovat zkušební komisi, že byla zastrašující nebo diskriminační. Místo toho ale převzal odpovědnost za svou situaci a našel alternativní cestu ke svému cíli.

Poslední strategií je vytvářet si „mini‑překážky“, abychom se nikdy nemuseli postavit těm skutečným. Říkáme si třeba, že nemůžeme udělat důležitou pracovní prezentaci, protože nemáme připravený PowerPoint. Tím si ale zásadně omezujeme příležitosti.

Všechny tři vyhýbavé strategie nám brání naplno otestovat vlastní odolnost. Na rozdíl od Underwooda tak nikdy nedosáhneme svého potenciálu, protože jsme se přes překážky nepřenesli.

Když ale pochopíme, jak na výzvy obvykle reagujeme, dostáváme se do mnohem lepší pozice tyto reakce změnit. A s trochou štěstí pak – stejně jako čtrnáctiletý Underwood – najdeme způsob, jak se poprat s každou překážkou.