Změňte své myšlenky, změňte svůj život

Tao Te Ťing patří k nejcennějším starověkým textům východní filozofie. Přestože je zkoumán už více než 2 000 let, jeho 81 pasáží, připisovaných filozofovi Lao-c’, obsahuje dohromady jen asi 5 000 čínských znaků. Některé z nich se dnes už nepoužívají a mnohé pasáže jsou vyjádřeny velmi poeticky, což vedlo k bohaté tradici nejrůznějších výkladů textu i jeho učení.

Jedním z těch, kdo se Tao Te Ťingem do hloubky zabývali, je Dr. Wayne W. Dyer. Vychází z deseti populárních interpretací, které mu slouží jako průvodce při odhalování moudrosti Tao Te Ťingu. Dr. Dyer nejen vystihuje podstatu starověkých učení, ale zároveň se na Tao dívá moderní optikou a vysvětluje, jak může každý z nás tyto principy v dnešní době uplatňovat a z nich těžit.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, proč bychom se měli snažit být více jako voda, proč je dobrým vůdcem ten, kdo zbytečně nezasahuje, a proč je pružnost projevem skutečné síly.

Tao Te Ťing je starobylý text složený z 81 veršů, který často velmi poetickým způsobem předává moudrost a popisuje cestu Tao. Co je ale Tao? Podle prvního verše: „Tao je jak pojmenované, tak nepojmenované… je původem všech věcí.“ Hned na začátku se tedy setkáváme s paradoxem: energie stojící za veškerou existencí nemá jméno, a přesto ji nazýváme Tao.

Opakujícím se tématem textu je, že název pro něco není totéž jako samotná věc. Oceán například není totéž jako slovo nebo označení, kterým ho popisujeme. Jedním z učení Tao Te Ťingu je proto klást menší důraz na názvy, nálepky a snahu všechno zařazovat do kategorií.

Tao můžeme pojmenovat, ale ve skutečnosti pro něj žádné jméno neexistuje, protože je tím, co dalo vzniknout všem věcem. Text označuje Tao jako „Matku deseti tisíc věcí“, přičemž těchto prvních „deset tisíc věcí“ představuje veškeré projevy existence. Tao nevidíme, ale jeho důsledky jsou všude kolem nás: Tao a těchto prvních „věcí“ je to, co přivedlo k životu nás i všechno, co vidět můžeme.

První verš zároveň říká, že Tao je tajemné a že pouze ti, kdo jsou „bez touhy“, mohou spatřit toto tajemství, zatímco ti, kdo jsou „vždy toužící“, uvidí jen projevy a věci, které Tao vytváří. Mnoho veršů Tao Te Ťingu se dotýká myšlenky beznámahy a naznačuje, že touhu můžeme chápat jako úsilí, které stojí za to omezit. Jak to chápe autor, znamená to méně chtít a více dovolovat.

V mnoha oblastech života vidíme, že naše touhy mohou být méně užitečné než schopnost ustoupit a nechat věci plynout. Když se například snažíte usnout, silná snaha a touha po spánku vám často jen překáží. Teprve když si vyčistíte hlavu a jemně se necháte unášet, spánek nakonec přijde.

Podobně je to se zahradou. Aktivní touha po rychlém růstu ji neurychlí ani neudělá zdravější. Příroda má svůj vlastní, záměrný rytmus – a právě ten bychom měli ve svých životech přijmout. Tajemství Tao jsou dostupná jen těm, kdo jsou v souladu s přirozeným řádem a jsou „vždy bez touhy“.

Druhý verš Tao Te Ťingu se silně zaměřuje na přijímání paradoxů, které jsou životu vlastní. Pro západní myšlení může být obtížné s tím souhlasit, protože velká část západní filozofie a náboženství se točí kolem protikladu dobra a zla, přičemž podporuje první a potlačuje druhé.

Jedním z hlavních principů následování cesty Tao je však přijetí duality přírody a schopnost udržet v sobě dvě protichůdné myšlenky, aniž by se vzájemně rušily. Pochopení Tao tak může zásadně změnit způsob, jakým přemýšlíte i jak se chováte.

Mnoho veršů uvádí příklady paradoxů, které „moudrý“, tedy osvícený člověk, přijímá: jednat bez námahy, mít bez vlastnění, vést bez ovládání a chápat, že největší moudrost může působit dětinsky. Často jsou tyto paradoxy vyjádřením jednoty jin a jang, aby nám připomněly, že jednu stránku nemůžeme mít bez druhé. Neexistuje dobro bez zla ani krása bez ošklivosti – vše je součástí téže „paradoxní jednoty“ a mělo by být jako takové přijímáno.

Příroda sama nerozlišuje mezi hezkým a ošklivým, dobrým a špatným. Když soudíme, co je „ošklivé“ nebo „špatné“, snažíme se tím narušit jednotu přírody. Tím se stavíme proti Tao, místo abychom se mu přibližovali. Poselství je jednoduché: protože všichni máme Tao v sobě, jsme všichni součástí téže jednoty.

Druhý verš také říká: „Moudrý může jednat bez námahy a učit bez slov.“ V celém textu se opakuje, že beznámaha je součástí pochopení cesty Tao. Nejde o lenost, ale o to být prostě svým přirozeným já. Můžete si to představit jako tanec: když jste plně v přítomném okamžiku a v rytmu se svým tanečním partnerem, nesnažíte se – kroky přicházejí samy. Jste klidní, hraví a nesoudící.