Změna tématu

Právě teď, v tuto chvíli, nejspíš nemáte svůj chytrý telefon daleko. Možná ho držíte v ruce, možná ho máte v kapse nebo v kabelce, možná leží na stole – a kamkoli půjdete, pravděpodobně ho vezmete s sebou. Internet a sociální sítě jsou dnes tak rozšířené, že si mnozí z nás nedokážou představit jediný den bez nich. Ve skutečnosti formují celou naši životní zkušenost – naši individualitu, vnímání i návyky.

Právě kvůli této všudypřítomnosti má smysl položit si několik kritických otázek. V tomto shrnutí se zamyslíte nad tím, jak vás digitální svět ovlivňuje: jak působí na váš intelekt, jak vás odpojuje od reality a jak může zasahovat do fungování vašeho mozku.

Dozvíte se také, proč je někdy lepší vypnout navigaci, jak Wikipedia, YouTube a Google mohou brzdit skutečné poznávání a proč byste si měli znovu udělat čas na čtení dobrého románu.

Je skutečně ohromující, kolik informací je dnes na internetu k dispozici. Stejně ohromující je i to, že odpověď na téměř jakoukoli otázku máme doslova na dosah ruky. Tato snadná dostupnost vědění však má svou cenu.

Za prvé, pohodlí může způsobit, že získávání znalostí prostřednictvím vlastních zkušeností začne působit méně důležitě a méně smysluplně – a tím se může vytrácet i pocit životního naplnění.

Vezměme si jako příklad GPS. Je nesmírně užitečná, když se snažíte zorientovat v neznámém městě, zároveň nás ale odrazuje od toho, abychom se skutečně seznámili se svým okolím. Začínáme se na ni spoléhat, místo abychom pracovali s mapou a vlastní orientací.

Před nástupem GPS lidé mapy studovali a vykládali, představovali si krajinu kolem sebe. Díky tomu viděli různé možné trasy a dokázali odhadnout, jak daleko budou cestovat. Mohli se ponořit do detailů a přesně vědět, kam míří. A když nakonec dorazili do cíle, zažili pocit zadostiučinění, který pouhé následování pokynů navigace nenabízí.

Existuje zvláštní uspokojení z toho, když si znalosti vydobudeme sami a pak je dokážeme využít. Autor tuto radost dříve zažíval při objevování nové hudby. Studoval booklet k oblíbeným albům, četl si o dalších hudebnících, kteří na nich hráli, hledal kvalitní rozhlasové stanice a nechával si doporučovat nahrávky od lidí, jimž důvěřoval. Všechno to zabralo spoustu času. Ale když nakonec narazil na skutečný hudební poklad, pocit objevu byl mimořádně silný.

Nešlo jen o uspokojení; hudba se tím stávala osobnější. Dodatečná práce a úsilí mu umožnily cítit se propojený s hudební scénou i s umělci, které poslouchal. Abychom tento druh uspokojení zažili, musíme mít pocit, že jsme si ho zasloužili – že jsme do získání znalostí vložili vlastní práci.

V digitální době se to však děje čím dál méně. Hudební služby jako Spotify nebo Pandora nás jednoduše zásobují nekonečným proudem skladeb, jednu za druhou, na pár kliknutí. Prostor pro vlastní hledání a objevování se tím zmenšuje.

Uspokojivé životní zážitky jsou důležité. Nejde ale jen o vnější úspěchy a dobrodružství. Stejně zásadní je i spojení s vlastním vnitřním světem.

Sociální sítě nám poskytují nepřetržité spojení s okolím – a právě proto je pro nás stále těžší rozvíjet vnitřní prostor pro sebereflexi a sebepoznání. Neustálá potřeba být připojený k vnějšímu světu podkopává naši schopnost být vnitřně soběstační.

Existuje nespočet komunikačních aplikací a platforem sociálních médií, které zkracují vzdálenost mezi vámi a zbytkem světa. Mnozí to vnímají jako skvělou věc, jako úžasný dar. Pokud si ale dovolíte být k dispozici 24 hodin denně a zároveň očekáváte, že ostatní budou stejně dostupní, můžete nakonec zjistit, že vám nezbývá čas soustředit se na sebe a své vlastní myšlenky.

Výsledkem je, že neustále čekáme na odpovědi a hledáme potvrzení zvenčí, místo abychom se obrátili dovnitř a zjišťovali, co si doopravdy myslíme. Stále obtížnější je také cítit se v klidu, když jsme sami, nebo být v pohodě s tím, že věci plynou pomalu. Místo toho jsme neklidní a nervózně vyhlížíme další reakci z vnějšího světa.

Tato závislost na vnějším souhlasu nás vzdaluje naší individualitě i skutečným faktům naší situace. Mnoho lidí si zvyklo na digitální prostředí natolik, že si už ani nedokáže představit, jaké by to bylo žít bez okamžitého přístupu k internetu.

Když se dnes lidé cítí znudění, osamělí nebo bezmocní, téměř automaticky sahají po chytrém telefonu. Snaží se před těmito pocity utéct, místo aby udělali to zdravější – postavili se jim čelem a zkusili pochopit, odkud se berou. Jinými slovy, hledají v telefonu snadné řešení: únik před skutečnými emocemi nebo osobnostními problémy, které by bylo potřeba zpracovat.

Jenže neustálý útěk do digitálního světa vytváří další potíže. Po čase se začíná objevovat pocit neúplnosti a úzkosti.