Zlepšete se

Může se to zdát samozřejmé, ale každý smysluplný vztah, ať už osobní, nebo pracovní, vyžaduje základní soubor vlastností, jako jsou důvěra, důvěryhodnost a ohleduplnost. To je však jen výchozí bod toho, co je potřeba k vybudování a udržení zdravého vztahu. Stejně důležité jsou otevřenost a náš celkový postoj k lidem kolem nás.

V tomto shrnutí najdete soubor praktických nástrojů, tipů a nápadů, které můžete začít okamžitě používat k vytváření zdravějšího pracovního prostředí. Díky nim budou manažeři lépe vybaveni k budování silných týmů a k vytváření bezpečného, příjemného prostředí, v němž se zaměstnanci cítí respektováni a oceňováni. A využít je může i každý zaměstnanec, který má zájem zlepšit vztahy se svými kolegy.

Dozvíte se mimo jiné, jak si „otevřít“ vlastní emocionální bankovní účet, proč je důležité více naslouchat a méně mluvit a jak udělat ze zpětné vazby od zaměstnanců méně děsivou záležitost.

Může se to stát každému: myslíte si, že něčemu dokonale rozumíte – a pak jednoho dne zjistíte, že jste se mýlili. Každý z nás prožívá svět jinak, ale někdy ustrneme v pohledu, který připouští jen jednu pravdu. Přijmeme určité představy o sobě i o ostatních a začneme věřit, že právě tento obraz je jedinou realitou.

Snadno tak uvízneme v myšlenkách typu: „Prostě nejsem dost dobrý,“ „Nikdy se nezměním,“ „Můj kolega je líný“ nebo „Můj přítel je bezohledný.“

Představme si běžnou situaci: kolega za vámi přijde a stěžuje si na jiného kolegu. Tvrdí, že je tak pomalý a líný, že kvůli němu všichni nestíhají termíny. S podobným případem se setkal i autor Todd Davis, když za ním jeho kolega Jon přišel se svými obavami ohledně kolegyně Isabel. Jon chtěl, aby s Isabel promluvil Davis, protože byl přesvědčený, že on sám „není ten typ člověka, který umí mluvit s lidmi“.

V Jonově případě tu tedy máme člověka, který si o sobě myslí, že neumí jednat s lidmi, a zároveň vnímá Isabel jako pomalou a nešikovnou. To je jeho pravda – ale nemusí to být pravda objektivní.

Lepší přístup je odmítnout zúžené pohledy na sebe, na ostatní i na svět. Je na vás, abyste svá přesvědčení průběžně zpochybňovali, udržovali si otevřenou mysl a převzali odpovědnost za jakékoli zjednodušující či nespravedlivé soudy o sobě, o světě nebo o lidech ve svém životě. Stejně tak byste měli zůstat otevření perspektivě druhých.

Autor Jonovi připomněl, že je dobrý manžel a otec. Proto zřejmě nebude v komunikaci tak špatný, jak si o sobě myslí, a pokud se do toho skutečně pustí, může s Isabel vést produktivní rozhovor. Možná tedy není v kontaktu s lidmi tak neobratný, jak si dlouho namlouval.

Jon nakonec pochopil, že Isabel nespravedlivě nálepkoval jako pomalou a línou, aniž by si našel čas s ní o situaci mluvit nebo se skutečně seznámit s její pracovní morálkou.

Další, bohužel velmi častý scénář: nepříjemný zákazník si stěžuje a vy ztratíte nervy – odpovíte mu strohým, podrážděným e‑mailem. Po nějaké době se uklidníte a dojde vám, jak nevhodně jste zareagovali.

V podobných situacích máme tendenci nechat se ovládat vnějšími okolnostmi, které nemáme pod kontrolou, a ty pak určují naši náladu a pocity. Představte si například, že zjistíte, že kolega tajně pracoval na konkurenčním projektu za vašimi zády. Není těžké domyslet si, jakou hořkost by ve vás tato událost mohla vyvolat při každém dalším setkání s daným člověkem.

Když byl Todd Davis mladým náborářem, nastoupil do firmy nový kolega, který si dokázal vyjednat výrazně vyšší plat, než měl on sám. Davis zuřil, že jeho šéf takové rozhodnutí schválil, a cítil se podhodnocený a nedoceněný. Několik dní si stěžoval přátelům a rodině a byl demotivovaný a skleslý.

Taková reakce na nepříjemné vnější události je běžná, ale existuje mnohem lepší způsob, jak s nimi naložit. Prvním krokem je zastavit se a v klidu si situaci promyslet.

Zastavení je skvělý způsob, jak si udržet kontrolu nad svou náladou a emocemi. Když si dovolíte na chvíli se zklidnit a zamyslet se nad tím, co se děje, dáváte si čas získat jemnější, vyváženější pohled na situaci. Díky klidné reflexi můžete lépe pochopit své pocity i to, proč vás to svádí reagovat určitým způsobem – a to často vede k lepším řešením, než je postoj oběti.

Po několika dnech stěžování se Davis konečně zastavil, aby se nad situací zamyslel, a přišel s mnohem konstruktivnější reakcí: „Proč si prostě nepromluvit se šéfem a nepožádat o zvýšení platu?“ A skutečně – šéf byl myšlence zvýšení jeho mzdy otevřený, pokud bude Davis do budoucna pracovat o něco rychleji na svých náborových úkolech.

Pamatujte tedy: zkuste se zastavit, zklidnit, zhluboka se nadechnout a dopřejte si alespoň pět minut na rozmyšlenou.