Život 3.0

Life 3.0

Max Tegmark

Člověk v éře umělé inteligence

Život 3.0

4.03

na základě

20617

hodnocení na Goodreads

4.5

na základě

3241

hodnocení na Amazonu

hodnocení Čtuto

O knize

Kniha švédskoamerického kosmologa Maxe Tegmarka je věnovaná umělé inteligenci a jejímu dopadu na lidskou civilizaci. Autor popisuje možnost vzniku nové – technologické – formy života, takzvaného života 3.0, který má být schopen vylepšovat sám sebe.

Proč knihu číst

#čtutáty z knihy

Max Tegmark

Klíčové myšlenky z knihy

Co přinese budoucnost

Po tisíce let se život na Zemi zdokonalovat a vyvíjel. Žádný živočišný druh toho není lepším příkladem než člověk.

Max Tegmark si představuje, že nyní směřujeme k poslednímu evolučnímu stupni: životu 3.0. V této éře lidstva bude technologie žít samostatně, navrhovat svůj vlastní hardware i software a důsledky pro samotnou existenci lidstva budou nedozírné.

Takový umělý život na Zemi zatím neexistuje. Stojíme však před vznikem nebiologické inteligence, obecně známé jako umělá inteligence (AI).

V těchto kapitolách se vydáte na cestu mapující možné verze budoucnosti. Dozvíte se také, co přesně se na vzniku AI podílí a jak se AI liší od lidské inteligence. Na této cestě se také budete potýkat s některými z největších filozofických otázek týkajících se toho, co znamená být člověkem.

Umělá inteligence je možná budoucností života, ale jsou na to různé názory

Příběh o tom, jak vznikl život na Zemi, je dobře známý. Přibližně před 13,8 miliardami let vznikl při velkém třesku náš vesmír. Poté, asi před 4 miliardami let, se atomy na Zemi uspořádaly tak, aby se mohly zachovávat a replikovat. Vznikl život.

Jak autor předpokládá, život lze rozdělit do tří kategorií podle stupně sofistikovanosti.

První stadium života, život 1.0, je jednoduše biologické.

Vezměme si bakterii. Každý aspekt jejího chování je zakódován v její DNA. Je nemožné, aby se během svého života učila nebo měnila své chování. K učení nebo zdokonalování se nejvíce v tomto stadiu přibližuje evoluce, ale ta trvá mnoho generací.

Druhé stadium je kulturní, život 2.0.

Sem patří i lidé. Náš „hardware“ neboli tělo se vyvinulo stejně jako u bakterie. Ale na rozdíl od jednodušších forem života můžeme během života získávat nové poznatky. Vezměme si třeba učení se jazyku. Můžeme si přizpůsobovat a přepracovávat myšlenky, které bychom mohli nazvat naším „softwarem“. A na základě těchto znalostí se rozhodujeme.

Posledním stadiem je teoretický život 3.0, forma technologického života schopná navrhovat svůj hardware i software. Ačkoli takový život na Zemi zatím neexistuje, nástup nebiologické inteligence v podobě technologií AI to může brzy změnit.

Zastánce různých názorů na umělou inteligenci lze rozdělit podle toho, co si myslí o vlivu tohoto vznikajícího oboru na lidstvo.

Zaprvé jsou to digitální utopisté. Ti se domnívají, že umělý život je přirozeným a žádoucím dalším krokem evoluce.

Zadruhé jsou to technoskeptici. Ti, jak už název napovídá, nevěří, že umělý život bude mít v dohledné době nějaký vliv.

A konečně je tu hnutí za prospěšnou umělou inteligenci. Tito lidé nejsou přesvědčeni o tom, že umělá inteligence nutně přinese lidem výhody. Proto prosazují, aby byl výzkum AI cíleně zaměřen na možné pozitivní výsledky pro všechny.

Lidé nejsou jediní, kdo disponuje pamětí a inteligencí, umí počítat a učit se

Co nás dělá lidmi? Naše schopnost myslet a učit se? Někdo by si to mohl myslet.

Výzkumníci v oblasti umělé inteligence však mají většinou opačný názor. Tvrdí, že schopnost pamatovat si, počítat, učit se a inteligence nemají nic společného s lidským tělem a krví, natož s atomy uhlíku.

Začněme s inteligencí. Ačkoli neexistuje žádná všeobecně přijímaná jednotná definice, autor rád uvažuje o inteligenci jako o „schopnosti dosahovat komplexních cílů“.

Stroje nás možná stále častěji dokážou překonat v určitých úkolech, jako je například hraní šachů, ale lidská inteligence je jedinečně široká. Může zahrnovat dovednosti, jako je učení se jazykům a řízení vozidel.

Nicméně i když umělá obecná inteligence (AGI) zatím neexistuje, je jasné, že inteligence není jen biologická schopnost. I stroje mohou plnit složité úkoly.

Inteligence – stejně jako schopnosti pamatovat si, počítat a učit se – je tzv. substrátově nezávislá. To znamená, že jde o nezávislou vrstvu, která neodráží základní hmotný substrát ani na něm nezávisí.

Tak například lidský mozek dokáže ukládat informace, ale to samé umí i diskety, CD, pevné disky, úložiště dat SSD a flashky, přestože nejsou ze stejného materiálu.

Než se však dostaneme k tomu, co to znamená pro programování, musíme pochopit, co to programování je.

Programování zahrnuje transformaci informací. Takže slovo „ahoj“ může být transformováno na posloupnost nul a jedniček.

Pravidlo nebo vzorec, který tuto transformaci určuje, je však nezávislý na hardwaru, který ji provádí. Důležité je samotné pravidlo nebo vzorec.

To znamená, že učit se mohou nejen lidé – stejná pravidla a vzorce mohou existovat i mimo lidský mozek. Výzkumníci v oblasti umělé inteligence učinili obrovský pokrok ve vývoji strojového učení: strojů, které mohou vylepšovat svůj vlastní software.

Pokud tedy paměť, učení, počítání a inteligence nejsou specificky lidské, co přesně nás dělá lidmi? Vzhledem k rychlému tempu, kterým pokračuje výzkum v oblasti umělé inteligence, bude odpověď na tuto otázku stále obtížnější.

Přečetli jste první bezplatné kapitoly.
Chcete číst stovky knih bez omezení?
Pořiďte si členství od 49 Kč měsíčně!

Ceník

Kolekce s knihou:

Vypadá to, že tato kniha není v žádné kolekce (zatím).

Další knihy z těchto kategorií: