Zázračná rovnice

Není pochyb o tom, že věnovat čas osobnímu rozvoji je nesmírně obohacující. Je to ale dost? Hal Elrod, který se sám považuje za nadšence do osobního rozvoje, si tím není tak jistý. Můžete každý den meditovat, číst a cvičit – a pak… nic nedělat. Jistě, budete nejvíc „zen“, nejvzdělanější a v nejlepší fyzické kondici, v jaké jste kdy byli, ale pořád vám bude něco chybět: výsledky a úspěchy.

A i když se dá hodně říct pro radost z cesty samotné, nakonec je to právě dosahování cílů, co nás udržuje motivované. Vyrýsované břicho a nově nabytá plynulost v japonštině zkrátka nebudou tolik znamenat, pokud je váš bankovní účet stále v minusu, vaše vztahy nefungují a jste uvězněni v práci, kterou nenávidíte. Pokud tyto velké problémy necháte nevyřešené, všechny dobré návyky pravděpodobně skončí na vedlejší koleji.

Jaká je tedy alternativa? Musíte začít energii, kterou vkládáte do osobního rozvoje, využívat ve službách něčeho většího. Nazvěme to misí. Právě ta vás ráno vytáhne z postele a dá všem těm menším strategiím osobního rozvoje skutečný smysl.

Pokud to zní jako těžký úkol, nezoufejte – v tomto shrnutí najdete akční, krok za krokem vedený návod, jak svou osobní misi vytvořit a naplnit. Během toho se mimo jiné dozvíte,

• co nám Matrix může říct o víře v sebe sama,
• jak se stát emocionálně „nezranitelnými“,
• proč náš mozek omezuje náš potenciál – a co s tím můžeme dělat.

Jednoho dne se americký klenotník Donnie Register ocitl uprostřed přepadení se zbraní namířenou na hlavu. Situace se vyhrotila a lupič stiskl spoušť. Pravděpodobnost, že takový výstřel skončí jinak než okamžitou smrtí, byla prakticky nulová, ale štěstí stálo na Donnieho straně. Instinktivně zvedl ruce a kulka se odrazila od jeho zlatého snubního prstenu – a zachránila mu život.

To, co obvykle považujeme za zázrak, je mimořádná náhoda, která jako by přišla z nebes. Právě takové zázraky ale tomuto pojmu kazí pověst. Skeptici rychle poukazují na to, že události, jako byl Donnieho těsný únik, jsou neuvěřitelně vzácné. Navíc jsou mimo naši kontrolu – kdyby lidé věděli, jak jednoduše vyvolat zázračné zásahy, všichni bychom měli ve schránkách šeky na šesticiferné částky a překonání vážných zdravotních problémů by bylo na denním pořádku.

Autor to dlouho viděl podobně. Postupně si ale uvědomil následující: racionální skepticismus se velmi snadno může zvrhnout v cynismus. Jaký je mezi nimi rozdíl? První je zdravým projevem toho, že používáte kritické myšlení k analýze světa kolem sebe. Cynismus je naopak iracionální víra, že vaše možnosti jsou omezenější, než ve skutečnosti jsou. A v tu chvíli začnete odmítat zázraky, které můžete ovlivnit.

Lidé často předpokládají, že jejich nejúspěšnější vrstevníci mají neuvěřitelné „štěstí“, jako by jejich úspěchy někdo shora osobně nařídil. Většina úspěšných lidí ale jen nesedí a nečeká na náhodný, pasivní zázrak jako Donnie – aktivně si vytvářejí vlastní štěstí. To z nich dělá mistry zázraků, výraz odvozený z hebrejského slova mebhin, které znamená „ten, kdo ví“.

Každá doba má své mistry zázraků. Můžeme si připomenout například Johna F. Kennedyho, prvního amerického prezidenta, který vyslal člověka na Měsíc, nebo Martina Luthera Kinga, vůdce hnutí za občanská práva, jenž zásadně proměnil představy národa o sobě samém i o svých černošských občanech. Zatímco ostatní čekali a modlili se za zázrak, tito lidé vyrazili do světa a udělali ho skutečností.

Vraťme se do doby, kdy bylo Halovi Elrodovi něco přes dvacet. Právě dokončil vysokou školu a pracoval jako obchodní zástupce pro společnost Cutco, která se specializuje na vysoce kvalitní kuchyňské nože a další potřeby. Do té doby byl spíše průměrným klukem, ale začínal se dostávat „do formy“ – zejména díky svým úspěchům v takzvaných „push obdobích“, čtrnáctidenních prodejních soutěžích Cutco.

Na začátku roku 2001 měl za sebou dvě po sobě jdoucí soutěže, v nichž pokaždé prodal zboží za 20 000 dolarů, a byl na dosah historického prodejního rekordu firmy. Stačilo zopakovat stejný výkon i ve třetí soutěži. Byl tu však problém – další kolo trvalo jen deset dní. To znamenalo, že by musel každý den prodat zboží za 2 000 dolarů, což se mu dosud nikdy nepodařilo.

Noc před začátkem soutěže se převaloval v posteli a uvažoval, že to vzdá. Pochybnosti o sobě samém měly navrch, když si vzpomněl na slova obchodního guru Jima Rohna: smyslem cíle není jen ho dosáhnout, ale stát se člověkem, který se o to alespoň pokusí.

Toto uvědomění vedlo k tomu, co autor nazývá zázračnou rovnicí. Ta má dvě části: zaprvé si musel vytvořit neochvějnou víru, že může svého cíle dosáhnout, a zadruhé musel vynaložit mimořádné úsilí, aby tento výsledek zajistil.

Když se blížil poslední den soutěže, měl na kontě prodeje za 17 024 dolarů a před sebou dvě schůzky. Získat další tři tisíce bylo hodně ambiciózní, ale ne nemožné. Pak však přišla pohroma. První klientka nebyla doma. Elrod si nahlas připomněl svůj závazek k zázračné rovnici, naskočil zpět do auta a vyrazil na poslední schůzku.

A tehdy se stal zázrak. Klientka, se kterou se měl setkat, na schůzku také zapomněla, ale zrovna u ní byla na návštěvě švédská švagrová. Když si vyslechla Elrodovu prezentaci, poznamenala, jaká je to šťastná náhoda, že se objevil právě v tu chvíli. Ona a její manžel se rozhodli po cestě po USA koupit novou sadu nožů a zároveň hledali dárek pro jejího bratra, vášnivého amatérského kuchaře. Na místě koupila dvě sady „Ultimate Set“ od Cutco.

To stačilo k tomu, aby Elrod překonal hranici 20 000 dolarů! Když odjížděl, uvědomil si, že našel vzorec pro dosahování úspěchu a vytváření výjimečného života pro sebe i svou rodinu.