Za krásnými navždy

Viděli jste film Milionář z chatrče? Tyto úryvky vás zavedou do podobného světa – do slumů v Bombaji. Provedou vás osobní cestou skrze Annawadi, chudinskou čtvrť v jednom z největších a nejsložitějších měst světa. Její obyvatelé sní o lepším životě, jen aby jejich sny rozmetal i ten nejmenší zvrat osudu.

Dočtete se o lhostejnosti, sebevraždách a korupci a možná se začnete ptát sami sebe, co byste byli ochotni udělat pro útěk, kdybyste žili po boku obyvatel Annawadi. Zjistíte například, proč se jedno dítě, které při práci přišlo o ruku, cítilo povinováno omluvit svému zaměstnavateli; jak nemocnice prodávají obyvatelům slumů léky, které by jim měly poskytovat zdarma; a proč jsou lidé ze slumů tak hrdí na to, že mohou chodit k volbám.

Všichni lidé mají naděje a sny o budoucnosti. Platí to i pro obyvatele nelegálního osídlení – slumu Annawadi – který leží u mezinárodního letiště v Bombaji. Jejich sny však může rozmetat něco tak zdánlivě banálního, jako je sousedská hádka.

Seznamte se s rodinou Husainových, která je podle místních měřítek poměrně dobře situovaná a díky svému podnikání se sběrem odpadu si vydělá až jedenáct dolarů denně. Jejich snem je koupit si pozemek v legální zástavbě a postavit si nový domov. Zálohu na pozemek už dokonce zaplatili.

Jednoho dne však při opravě svého příbytku nechtěně zatřesou cihlovou zdí, kterou sdílejí s psychicky labilní sousedkou Fatimou. Jedinou skutečnou škodou je, že se do hrnce s rýží, který má Fatima na ohni, sesype trochu suti. Fatima však žárlí na „bohatství“ Husainových, a tak tvrdí, že jí zničili dům, a požaduje odškodnění. Když jí Husainovi odmítnou zaplatit, upadne do takového záchvatu vzteku, že se polije petrolejem a zapálí.

V nemocnici se jí dostane naprosto nedostatečné péče o popáleniny a Fatima následně umírá. Tragédii ještě prohloubí skutečnost, že několik členů domácnosti Husainových je zatčeno a mylně obviněno z její vraždy.

Husainovi nyní sledují, jak se jejich skromné úspory rozplývají. Zaprvé, protože je místní soudní systém zcela zkorumpovaný, musejí platit různé úplatky. Zadruhé, sousedé si také dobře uvědomují jejich domnělé bohatství, a tak požadují peníze jen za to, že policii řeknou pravdu o tom, co se stalo. Zatřetí, když jsou členové rodiny před soudem ve vazbě, přicházejí o příjem, protože nemohou pracovat. Začtvrté, musejí prodat část své původní chatrče, aby zaplatili právníky, což dále poškozuje jejich podnikání s odpadem. A nakonec, protože si nemohou dovolit doplatit za nový pozemek, na který už složili zálohu, je prodán jiné rodině. Husainovi nedostanou žádnou náhradu.

Ačkoli jsou Husainovi ve srovnání se svými sousedy považováni za relativně majetné, i oni trpí drsnými životními podmínkami, které v Annawadi panují a způsobují obyvatelům nejrůznější zdravotní potíže.

Zvířata se po okolí volně potulují a živí se, čímkoli mohou. Když například nejstarší syn Abdul Husain třídí odpad, přicházejí k němu kozy a olizují etikety z vyhozených plastových lahví. Protože však pijí z nedalekého jezírka plného odpadních vod, trpí průjmy, které pak roznášejí po slumu a nakazí další.

Toto jezírko s odpadními vodami je – jak asi nepřekvapí – zdrojem mnoha nemocí. Protože jde o nelegální osadu, slum nemá kanalizaci, a tak obyvatelé Annawadi házejí veškerý odpad právě do tohoto odporného jezírka. Abdul v něm jednou napočítal dvanáct rozkládajících se kozích zdechlin. Voda je tak nechutná, že když v mělké části spí prasata nebo psi, jejich břicha se zbarví do modra.

V jezírku se také množí komáři, kteří pak obyvatele slumu infikují malárií. Kousnutí komárů však není jediným problémem – lidé jsou často pokousaní i krysami. Abdulův mladší bratr Lallu má tváře poseté kousanci od krys, které se v dusném klimatu snadno zanítí.

Vzduch v Annawadi je navíc plný písku a štěrku, které vítr zvedá z nedaleké betonárny. Mnoho obyvatel, například Abdulův otec Karam, trpí astmatem a neustálé kašlání a kýchání způsobené prachem napomáhá šíření tuberkulózy, která své oběti ničí.