Wuchanský deník

Wu-chan je jedno z největších měst Číny – významné průmyslové i kulturní centrum. Důvod, proč se o něm mluví, je však mnohem temnější. Na konci roku 2019 se Wu-chan stal ohniskem nového nebezpečného koronaviru, který brzy zasáhl celý svět.

Virus se poprvé objevil na trhu s rybami a mořskými plody v centru města. Byl vysoce nakažlivý a během krátké doby srazil rušnou metropoli na kolena. Dne 23. ledna 2020 byl ve Wu-chanu vyhlášen přísný lockdown, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. Trval dva a půl měsíce.

Spolu s dalšími 11 miliony obyvatel Wu-chanu se v domácí izolaci ocitla i známá čínská spisovatelka Fang Fang. Své zkušenosti z karantény začala chronologicky zaznamenávat ve veřejném deníku, který zveřejňovala na sociální síti Sina Weibo. Tyto zápisky poskytují intimní pohled na samotný začátek pandemie – od prvotní paniky přes rozhořčení nad opožděnou reakcí úřadů až po drobné radosti všedních dní.

V tomto shrnutí se dozvíte, která čtyři slova stála tisíce obyvatel Wu-chanu život, proč trvalo tak dlouho, než se podařilo zpomalit šíření nákazy, a jak autorka bojovala s internetovými trolly i cenzory, kteří se ji snažili umlčet.

Mnoho lidí mimo Čínu slyšelo o pandemii koronaviru poprvé až v únoru 2020. Ve Wu-chanu však lidé tušili, že se děje něco vážného, už mnohem dříve.

Wu-chan, hlavní město provincie Chu-pej, je jedním z největších průmyslových center země. Právě zde se také zrodilo první velké ohnisko koronaviru. Zásadní je, že vláda zpočátku krizi zlehčovala, takže vyhlášení karantény přišlo pro obyvatele jako šok.

Spisovatelka Fang Fang žije ve Wu-chanu více než šedesát let. První zprávy o podivném novém viru zaslechla už v prosinci 2019 – týdny předtím, než se o něm dozvěděl zbytek světa. Informací bylo málo a byly nejasné, protože čínská média podléhají přísné cenzuře. Lidé si proto začali soukromě posílat videa z uzavřeného trhu s mořskými plody Chua-nan, kde nákaza poprvé propukla. Jeden internetový příspěvek tvrdil, že nový patogen souvisí s dřívějším virem SARS.

Oficiální linie však dlouho zněla, že se obyvatelé nemají čeho obávat. K 10. lednu už byla oddělení intenzivní péče v mnoha nemocnicích zaplněná pacienty s koronavirem, ale většina obyvatel Wu-chanu zůstávala v nevědomosti. Vláda vyslala dva týmy specialistů, aby situaci prověřili. Zaměřili se mimo jiné na Centrální nemocnici ve Wu-chanu, která leží nejblíže trhu s mořskými plody.

Poté jeden ze specialistů, doktor Wang, učinil veřejné prohlášení, v němž virus popsal osmi osudnými slovy: „není přenosný mezi lidmi, je kontrolovatelný a preventabilní“. Ukázalo se, že šlo o tragické nedorozumění. Média se dál neptala a převzala oficiální hodnocení situace. Tisk stále dokola opakoval Wangovo osmislovné prohlášení. Novináři bez jakékoli kritiky informovali o masových akcích ve městě – například o vládním banketu, na němž 40 000 lidí společně slavilo příchod nového roku.

Den po tomto banketu však odborník na infekční choroby doktor Zhong Nanshan oznámil, že virus se přece jen přenáší z člověka na člověka. V té chvíli už vláda nemohla skutečnou závažnost situace dál skrývat. Aby zastavila šíření nákazy, nařídily úřady úplnou uzávěru města, která začala 23. ledna.

Pro mnoho obyvatel Wu-chanu bylo vyhlášení karantény potvrzením jejich nejhorších obav. Autorka si živě pamatuje paniku, kterou v prvních dnech uzávěry cítila. Spolu s dalšími 11 miliony obyvatel byla uvězněna doma. Týdny neměla nic jiného na práci – než psát o své nové zkušenosti.

Fang strávila lockdown ve svém bytě v areálu Literární a umělecké federace ve Wu-chanu. Po 76 dní izolace jí dělal společnost jen její šestnáctiletý pes. Ve virtuálním světě ji pak provázeli její online sledující.

Fang je aktivní uživatelkou sociálních sítí. Když jí jeden z editorů navrhl, aby začala zaznamenávat své zkušenosti z karantény, rozhodla se, že deník povede veřejně. Zvolila platformu Sina Weibo, čínskou obdobu Twitteru. Svůj deník zahájila 25. ledna – v den čínského nového roku, dva dny po začátku lockdownu. Na konci března, kdy deník ukončila, měly některé její příspěvky přes deset milionů zhlédnutí.

Klíčové poselství této části zní: Na začátku byl Wu-chan pohlcen panikou a zoufalstvím.

První dny lockdownu byly chaotické a stresující. Období čínského nového roku bývá obvykle rušné a radostné. Tentokrát však byly ulice Wu-chanu prázdné a obyvatelé vyděšení, protože počet nakažených neustále rostl. Veškerá veřejná doprava byla zastavena, takže pacienti museli do nemocnic docházet pěšky. A když dorazili, často byli odmítnuti – zdravotnický systém byl zcela přetížený.

Ani lékaři neměli dostatek ochranných pomůcek. Jeden přítel, který pracoval v nemocnici, Fang řekl, že mnoho menších klinik mělo zásoby jen na dva až tři dny – a často trpěly i nedostatkem personálu.

V prvních dvou týdnech se na internetu objevily desítky srdcervoucích fotografií a videí. Některé zachycovaly nakažené lidi, jak se hroutí přímo na ulicích; jiné byly svědectvím lékařů a sester, kteří sotva zvládali nápor pacientů.

Nebyl to však jen samotný virus, kdo si vybíral krutou daň. Utrpení způsobovala i překotná a často necitlivá reakce úřadů. Jeden internetový report například popisoval případ dítěte se speciálními potřebami, které zemřelo hlady ve vlastním domě poté, co byl jeho otec nucen odejít do izolace jinam.

Mnoho rolníků a migrujících pracovníků ve Wu-chanu přišlo o možnost výdělku – a zároveň nesměli město opustit. Pro řadu z nich to znamenalo, že se ocitli bez prostředků na jídlo i bez jistého přístřeší.