Vzestup do vzduchu

Dnes už není nic neobvyklého na tom, že lidé nastupují do letadla a vzlétají k oblakům. Jídlo může být mdlé a místo na nohy omezené, ale jinak je přesun z jednoho místa na druhé poměrně jednoduchý. První pokusy lidstva o létání však byly víc než komplikované – byly životu nebezpečné.

Balony a balonáři stáli v čele pokroku. Byla to raná éra moderního vědeckého bádání a plavby těchto „kapitánů oblohy“ často končily smrtí. Historie balonového létání je přitom nesmírně inspirativní. Dnes si horkovzdušné balony pravděpodobněji spojíte s animovanými filmy nebo s mírně excentrickými nadšenci než s opravdovým dobrodružstvím a odvážnými činy. Ve své době však balony nebyly inspirativní jen v abstraktní rovině – skutečně ovlivňovaly svět kolem sebe.

Je to o to úžasnější, uvědomíme‑li si, že základy balonové technologie nejen daly vzniknout novým literárním formám, ale také umožnily lidem utéct z totalitních režimů ve dvacátém století. Tyto úryvky vám pomohou znovu objevit inspiraci v technologii, která byla dlouho považována za bezvýznamnou. Dozvíte se také, proč se vyplatí pojmenovat svůj balon po anglické královně, který pozemní dopravní prostředek balonové létání prakticky zabil a jaký klobouk si nasadit, pokud chcete vypadat jako balonář z devatenáctého století.

S balonářstvím je odjakživa spojována především excentričnost. Není divu – rozhodně nejde o běžný koníček. Pilotování horkovzdušného balonu ale rozhodně není žádné rozmar­né vznášení se mezi mraky. Dostat se do vzduchu a vydat se k nebi je riskantní i dnes.

V roce 2008 dostal brazilský kněz a zkušený balonář otec Adelir Antonio de Carli nápad. Chtěl vybrat peníze pro chudé. Způsob, který zvolil, byl netradiční: balonářská charitativní akce. Připoutal se do křesla, které bylo uvázáno ke stovkám barevných héliových balonků, a začal stoupat. Zpočátku šlo všechno dobře. Otec Adelir vystoupal do výšky asi 19 000 stop. Pak mu však selhala GPS navigace a ztratil rádiové spojení. Vítr ho zanesl nad moře. Byla vypravena záchranná akce, ale bez úspěchu. V červenci byly nalezeny jeho ostatky, plovoucí zhruba 100 kilometrů od brazilského pobřeží.

S největší pravděpodobností některé héliové balonky ve velké výšce praskly. Otec Adelir pak pomalu klesal k oceánu, kde na něj čekali žraloci. Co je dnes riskantní, bylo nebezpečné i v minulosti – a naopak. Ani charitativní let otce Adelira ostatně nebyl prvním svého druhu.

V roce 1875 vzlétl major John Money v Anglii se svým balonem, aby vybral peníze pro místní nemocnici v Norwichi a Norfolku. Majorova zkušenost byla knězovu osudu znepokojivě podobná. Start proběhl bezchybně. Jakmile se však dostal do vzduchu, balon zachytil prudký poryv větru a odnesl ho nad moře. Major Money měl ale štěstí a přežil. Když balon, z něhož rychle unikal plyn, klesl k hladině, odřízl těžký koš a vytáhl se do obruče balonu. Jako moderní kitesurfer byl tažen po vodní hladině. O několik hodin později ho našla záchranná loď. Není třeba dodávat, že dary pro nemocnici byly nakonec velmi štědré.

Jednoduchá konstrukce horkovzdušného balonu znamená, že si ho může postavit i zapálený amatér. Platí to obzvlášť tehdy, když je motivací touha uniknout.

V roce 1978 se dvě rodiny žijící na východoněmeckém venkově pokusily o útěk na Západ pomocí balonu. Peter Strelzyk a Günter Wetzel, oba zruční kutilové, se rozhodli postavit si vlastní balon na skryté půdě. Po několika neúspěšných pokusech se vystrašený Wetzel smířil s tím, že plán selhal. Strelzyk však pokračoval a 4. července 1979 se on a jeho rodina pokusili hranici přeletět ve svém malém balonu.

Balon však na takový úkol nebyl připraven. Za deště stále více nasákl vodou a začal ztrácet vztlak. Přistáli v pásmu nikoho před hraničním plotem. Naštěstí déšť snížil viditelnost natolik, že je nikdo nezahlédl. Strelzyk se vrátil domů – odhodlanější než kdy dřív.

Úspěšné balonové starty často vyžadují několik pokusů a tento případ nebyl výjimkou. Wetzel a Strelzyk znovu spojili síly a z vyřazeného oblečení ušili mnohem větší balon. Po nafouknutí měřil téměř 27 metrů na výšku a k jeho pohonu byly potřeba čtyři plynové lahve.

V časných ranních hodinách 16. září 1979 obě rodiny vzlétly ze svého tajného místa v lese. Jeden mohutný výbuch plamene je vynesl až do výšky asi 6 500 stop. Obklopeni tmou však ztratili veškerý smysl pro orientaci. Když dole spatřili reflektory, riskovali zapnutí hořáku, aby se vyhnuli odhalení – i když plamen je nepochybně učinil ještě viditelnějšími. V tu chvíli praskla špička balonu. Rychle klesali a znovu tvrdě dopadli na zem.

Byli ztraceni. Dostal se jejich balon na Západ? Odpověď poskytl elektrický stožár s logem západoněmecké společnosti: byli v bezpečí v Západním Německu.