Všechno je v tvojí hlavě

Od útlého věku byl Russ přesvědčený, že se stane slavným hudebníkem. Většina lidí kolem něj však pochybovala, že se mu to někdy podaří. Než v roce 2015 začal vydávat hity, strávil v hudebním průmyslu už šest let a vydal zhruba 80 písní. Během té doby byl rád, když si vydělal 200 dolarů měsíčně, a musel se spoléhat na podporu rodičů.

To, co Russe odlišovalo od ostatních kluků, kteří dělali hudbu ve svých sklepech, byla jeho neúnavnost. Měl hlubokou vnitřní motivaci a sebevědomí, které ho držely i v těch nejchudších obdobích. Neustále tvořil nové skladby, piloval své dovednosti a s vášnivou intenzitou studoval hudební byznys.

Jeho vytrvalost se vyplatila a dnes je z něj mimořádně úspěšný hudebník. Na svých písních vydělal miliony dolarů a jeho tvorba nasbírala na YouTube stovky milionů zhlédnutí. Tyto úryvky shrnují strategie, které Russ postupně vyvinul, aby dokázal odolávat neúspěchu, a ukazují, jak si šel za svými sny bez ohledu na překážky, které mu stály v cestě.

V tomto shrnutí zjistíte, proč umělci potřebují i podnikatelské dovednosti, jak se Russovi podařilo během jediného roku zvýšit příjmy o 100 000 dolarů a proč jsou dobří přátelé tak důležití při zvládání náročné tvůrčí cesty.

Russ neměl žádný hmatatelný důkaz, že bude úspěšný, přesto si udržoval neochvějnou důvěru v sebe sama. Právě ta mu pomohla překonat těžké časy, kdy neúnavně pracoval na písních ve sklepě svých rodičů a nikdo jiný jeho hudbu neocenil.

Russ chápal sílu pozitivní mantry. V roce 2011, v devatenácti letech, se on a jeho nejlepší přítel Bugus vydali na výlet do Los Angeles. Vždycky snili o tom, že se jejich videoklip jednou objeví na MTV. A tak, když projížděli městem, neustále si opakovali mantru: „Dostaneme se na MTV.“

Samozřejmě museli také podniknout konkrétní kroky, aby se sen stal skutečností. Rozjeli energickou kampaň, v níž na Twitteru „uháněli“ jednoho z manažerů MTV a prosili ho, aby si jejich hudbu poslechl. Nakonec souhlasil – a jejich tvorba se mu tak zalíbila, že je skutečně zařadil na MTV.

Russ a Bugus museli tvrdě pracovat, aby dosáhli toho, co chtěli, ale všechno začalo jasnou vizí a vírou, že to dokážou. Jak tento příklad ukazuje, je důležité sdílet své ambice se světem a využívat sílu sociálních sítí.

Russ pravidelně „vysílal“ své sny na Twitter, jako by už byly skutečností. Jednou například tweetoval, že bere „milion dolarů za beat“, přestože byl v té době úplně na mizině a vydělával téměř nic. Nenapsal: „Jednou budu vydělávat hodně peněz.“ Tvrdil, že už vydělává tolik, kolik chce, protože ve své hlavě to považoval za hotovou věc – jen čekal, až realita dožene jeho sny.

Máte-li, stejně jako Russ, odvážný sen, za kterým chcete jít, vezměte si z něj příklad: vizualizujte si realitu, ve které chcete žít. Řekněme, že si chcete koupit nový dům. Představujte si, jaké to bude, až poprvé vejdete hlavními dveřmi s klíči v ruce. Vybavte si krystalově modrou vodu v bazénu a pocit, když budete ležet na pohodlném lehátku na zahradě svého nového domu.

I když jste momentálně bez peněz a netušíte, jak zaplatíte nájem – natož dům – můžete pořád snít. A nezapomeňte své sny sdílet s ostatními, aby věděli, kam míříte. Ambice není nic, za co byste se měli stydět.

V roce 2015 měl Russ koncert v Tampě na Floridě. Přišlo na něj jen asi 40 lidí a on musel přespat sám v ošklivém hotelu, protože si nemohl dovolit vzít s sebou nikoho na podporu. Pro někoho, kdo se vnímal jako hvězda, by to mohlo být hodně frustrující. Russ to ale takhle nebral.

Naopak – byl nadšený, že může dělat to, co miluje: hrát hudbu. Bylo mu jedno, jestli je v publiku 40, nebo 40 000 lidí. Do vystoupení dal všechno, co měl. Zážitek ho natolik inspiroval, že ho dokonce motivoval napsat další píseň.

Z Russova příběhu si můžeme vzít mnoho, pokud jde o hledání a následování toho, co nás skutečně baví. Mnozí z nás se nikdy do hloubky nezamysleli nad tím, jaké jsou naše opravdové vášně. Jsme zvyklí uvažovat v kategoriích omezení a bát se toho, co by se mohlo pokazit. Nežijeme v prostředí, kde by byly „bláznivé“ sny běžně podporovány. Častěji se setkáváme s tím, že naše touhy tlumí „realističtí“ příbuzní a přátelé, kteří mají spoustu námitek.

Abychom mohli jít za tím, co nás skutečně naplňuje, musíme tyto kritické hlasy v sobě potlačit a nahradit je neochvějnou vírou v sebe sama. Pokud se nám podaří udělat tento krok, získáme obrovskou vnitřní spokojenost z toho, že děláme, co milujeme. Stejně jako Russ budeme „hrát hru“, místo abychom jen seděli na lavičce a přemýšleli, co by kdyby.

Russ čekal šest let, než se dočkal uznání, po kterém v hudbě toužil. Celou tu dobu dál skládal a vydával singly. Dnes víme, že úspěch na něj čekal „za rohem“. A co kdyby nepřišel? Russ by se své tvorbě věnoval dál – i kdyby to znamenalo hrát v poloprázdném baru na Floridě.