Vnější myšlení

Mnozí z nás procházejí životem s jedním hlavním cílem: co můžeme udělat pro sebe? Rozhodujeme se podle toho, co z dané situace můžeme získat, často s malým ohledem na to, jak se mají ostatní. Takové soustředění na vlastní zájmy však způsobuje řadu problémů; místo toho bychom se měli zaměřit na to, co chtějí druzí.

Představte si, že jste manažer a zoufale potřebujete zvýšit produktivitu. Který přístup by podle vás byl účinnější: nutit zaměstnance, aby odpracovali více hodin, jen aby se zlepšily ukazatele, nebo se jich zeptat, co můžete udělat pro to, aby byli v práci spokojenější? Jak ale rozvinout způsob uvažování, který dává přednost ostatním?

Tato kniha ukazuje cestu. V tomto shrnutí se dozvíte například to, jak jeden policista snížil kriminalitu tím, že nabídl kávu a veřejné toalety, a proč byste své děti neměli nutit, aby sportovaly.

Přemýšleli jste někdy o tom, co skutečně určuje vaše jednání? Mnoho lidí si myslí, že to, co dělají, je jen produktem jejich osobnosti, ale skutečnost je mnohem jednodušší: vaše chování řídí především vaše myšlení.

Vaše myšlení je v podstatě způsob, jakým nahlížíte na svět a jak ho vykládáte. Neomezuje se jen na základní přesvědčení o sobě samých, ale zahrnuje i to, jak přemýšlíte o všem kolem sebe – včetně toho, jak posuzujete a jakým způsobem zacházíte s ostatními lidmi.

Protože má tak dalekosáhlé důsledky, je vaše myšlení nesmírně důležité. I drobné změny v něm mohou vést k dramatickým rozdílům v tom, jak se chováte a co děláte.

Vezměme si například zásahovou jednotku policie v Kansas City. Dlouho čelila kritice místních obyvatel kvůli tendenci používat nepřiměřené násilí. Mnoho občanů si například stěžovalo, že policisté při raziích střílejí na domácí zvířata.

Když byla jednotka konfrontována se svou špatnou pověstí, nezbylo jí než změnit způsob uvažování a začít se soustředit na pocity podezřelých a jejich blízkých. Najednou začali lidem projevovat úctu. Místo agresivního postupu usilovali o spolupráci. V jednom případě si například před výslechem podezřelých nejprve našli čas na uklidnění plačícího miminka v domě.

Tento nový přístup se skutečně vyplatil – a dokonce zlepšil výsledky v boji s kriminalitou.

Změna myšlení tedy může zásadně proměnit chování, a co je nejlepší, nevyžaduje nutně obrovské úsilí. Představte si firmu, která se ocitla ve vážných finančních potížích. Aby se udržela nad vodou, začala přehnaně kontrolovat náklady, propouštět zaměstnance na všech úrovních a omezovat benefity i úroveň zákaznického servisu.

Takové uvažování je založeno výhradně na šetření peněz. Je to ale pro firmu skutečně to nejlepší? Místo toho by se mohla zaměřit na vydělávání peněz – tedy na rozhodnutí, která přinášejí příjmy. Začala by rozvíjet nové trhy a investovat do technologických inovací, které by mohly její finanční problémy vyřešit, a přitom udržet spokojené jak zaměstnance, tak zákazníky.

Proč má ale tak zdánlivě jednoduchá změna myšlení tak výrazně pozitivní účinky? Tomu se budeme věnovat v další kapitole.

Když se v životě něco nepodaří, lidé mají tendenci hledat výmluvy. Představte si, že má někdo pohovor na vysněnou práci, ale nakonec nedostane nabídku. Kandidát okamžitě předpokládá, že za neúspěch mohou například rodiče, kteří ho špatně vychovali, nebo personalista, který se neptal na správné otázky.

Takové výmluvy jsou však málo užitečné. Jsou projevem sebestředného, negativního zaměření, které se soustředí výhradně na jednotlivce a na to, co chce sám pro sebe.

Jak takové myšlení vzniká? Za prvé, mnoho lidí se příliš snaží kontrolovat situace, v nichž se ocitají. Typickým příkladem je snaha přimět ostatní, aby se chovali určitým způsobem – třeba jako matka, která neustále kárá hlučné dítě. Když takové taktiky selžou, lidé bývají rozrušení a propadají pesimismu.

Jindy se lidé příliš spoléhají na zastaralé hierarchické struktury. Řekněme, že jste manažer ve firmě. Můžete si postupně osvojit způsob uvažování, jehož hlavním cílem je chránit vlastní pozici. Nakonec neustále hledáte chyby u ostatních a za jakékoli problémy obviňujete je.

Takový přístup samozřejmě může vést k vážným potížím. Proto je lepší rozvíjet vnější myšlení – tedy takové, které se zaměřuje na potřeby a pocity druhých.

Základem je soustředit se na to, co potřebujete od ostatních, abyste dosáhli svých cílů, a zároveň na to, co oni potřebují od vás.

Aby byl rozdíl mezi těmito dvěma způsoby myšlení zřetelnější, představte si, že jste rodič dvou dětí a každý den po práci s nimi chodíte ven hrát basketbal.

Pokud máte vnitřní, sebestředné myšlení, můžete si říkat: „Vždycky se postarám o to, aby moje děti měly každý večer pohyb.“

Pokud ale uvažujete navenek, můžete se sami sebe ptát: „Chtějí moje děti vůbec hrát basketbal? Zeptám se jich a uvidím, co by rády dělaly. Když ne basketbal, můžeme najít něco jiného, co nás bude bavit společně.“

Jinými slovy, vnější myšlení vám umožňuje hledat řešení, která naplňují jak vaše potřeby, tak potřeby ostatních.

V další části se dozvíte, jak si takové myšlení osvojit.