Velký útěk

V posledních letech osmnáctého století, kdy byla průměrná délka života mužů zhruba 35 let, umíralo v Evropě na neštovice více než 400 000 lidí ročně – na nemoc, kterou dnes prakticky nemusíme řešit. Od té doby se změnilo opravdu mnoho. Díky vědeckým objevům, novým politickým idejím a technologiím se život velké části světové populace výrazně zlepšil. Neplatí to však pro všechny. Obecně lze říci, že bohatší země z těchto změn těží, zatímco chudší zaostávají.

Co s tím můžeme dělat? Právě o tom pojednávají následující kapitoly. Dozvíte se mimo jiné, proč způsob života našich nejstarších předků nemusel být vůbec tak špatný, jak se Spojené státy proměnily v novodobou aristokracii a proč je zahraniční pomoc často tupým nástrojem v boji proti chudobě.

Když dnes sledujeme zpravodajství, můžeme mít dojem, že se svět neustále jen zhoršuje. Zprávy ale nikdy nepodávají úplný obraz. Ve skutečnosti platí, že místo zhoršování se průměrná životní úroveň lidí naopak nikdy v dějinách nebyla vyšší než dnes.

Až zhruba do před 250 let žila většina obyvatel světa v bídě. Dnes, přestože se od té doby mnoho změnilo, žije více než miliarda lidí v extrémní chudobě a snáší stejně hrozné životní podmínky jako jejich předkové. Celková životní úroveň – tedy přístup ke zdravotní péči, výše mezd, délka života, míra subjektivního štěstí, možnosti vzdělání a společenského vzestupu i celková kvalita života – se však dramaticky zvýšila.

Například bílá dívka ze střední třídy narozená dnes ve Spojených státech má očekávanou délku života přes 80 let (a zhruba padesátiprocentní šanci, že se dožije sta let). Má také lepší vzdělávací příležitosti a ekonomické vyhlídky než její rodiče.

Přesto však ve světě přetrvává obrovská nerovnost v životních podmínkách. I když lidé vydělávají více peněz a těší se vyššímu životnímu standardu než kdykoli dříve, rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi zůstávají propastné. Zdravotní situace v Sierra Leone je například horší než ve Spojených státech v roce 1910, kdy 25 procent dětí zemřelo před pátými narozeninami. A více než polovina obyvatel Demokratické republiky Kongo žije za méně než jeden dolar denně.

Dobrou zprávou je, že tyto nerovnosti mohou být i motorem pokroku – pokud se s nimi správně pracuje. Je-li například dobře znám rozdíl v dětské úmrtnosti mezi bohatými a chudými zeměmi, mají chudší státy větší motivaci přebírat inovace, které bohatším zemím pomohly prodloužit délku života, a tím tyto rozdíly postupně snižovat.

První lidé, příslušníci komunit lovců a sběračů, žili poměrně zdravě, i když ne dlouho. Členové těchto kočovných kmenů se dožívali zhruba čtyřiceti let a většinu dne trávili sháněním potravy a hledáním úkrytu. Může se to zdát jako nesmírně těžký způsob života, ale není to tak jednoznačné.

Tyto kmeny měly například velmi pestrou a vyváženou stravu a nalezené potraviny mezi sebou sdílely. Místo aby uvízly v nehygienických vesnicích, mohly se přesunout dříve, než nedostatek čistoty vedl k šíření nemocí. Jejich jídelníček tvořily vysoce výživné planě rostoucí rostliny a maso, které bylo pravděpodobně zdravější než mnohé z toho, co jíme dnes.

Před několika tisíci lety, během neolitické revoluce, se však tito lovci a sběrači začali usazovat a přecházeli k zemědělskému způsobu života po boku nově domestikovaných zvířat. Tato zemědělská revoluce však ve skutečnosti vedla k poklesu životní úrovně a k masivnímu nárůstu úmrtnosti způsobené nemocemi.

Dalo by se čekat, že usazení ve vesnicích zvýší blahobyt našich předků. Usazený život přece znamenal menší závislost na ročních obdobích a klimatu, méně cestování a menší konkurenci s jinými kmeny o potravu. Ukázalo se ale, že opak je pravdou: usedlý způsob života blahobyt spíše snížil.

Raně zemědělské vesnice a města byla špinavá – lidé skladovali potraviny v těsné blízkosti výkalů domestikovaných zvířat a nemoci se rychle šířily, jak se s rozvojem obchodu objevovaly nové epidemie. V důsledku toho kvalita života i očekávaná délka života během neolitické revoluce dramaticky klesly. Lidé žili kratší životy a často umírali mladí na infekční choroby nebo na katastrofální hladomory po obdobích sucha.