Věk ambice

V posledních desetiletích jedna země předstihla všechny ostatní. Čína – kdysi vnímaná jako venkovská, chudá a paranoidní – se stala největším vývozcem na světě a jednou z největších průmyslových mocností. Její obyvatelé rok od roku bohatnou. Co stojí za tímto rychlým obratem?

Tyto úryvky ukazují, jak se Číně podařilo stát se jednou z předních světových ekonomik a jaký obrovský dopad má tento růst na čínskou společnost jako celek. Snad nejdůležitější je, že země se posouvá od tradičně centralizovaných a autokratických kořenů k individualističtější a otevřenější společnosti.

Dozvíte se mimo jiné, proč oddělení, které v Číně kontroluje média, oficiálně neexistuje; proč Čínská komunistická strana zaměstnává profesionální internetové trolly; a jak čínští úředníci využívají obchody se suvenýry k praní úplatků.

Čínská ekonomika se stala neuvěřitelným úspěchem: během pouhých několika desetiletí se země vyhoupla z chudoby k ekonomické dominanci a stala se jedním z největších hráčů na světě – a její rychlý růst pokračuje i dnes.

Za posledních 30 let rostla čínská ekonomika v průměru zhruba o osm procent ročně, pokud jde o HDP. Jinými slovy, její velikost se každých sedm až osm let zdvojnásobila. To z Číny dělá nejrychleji rostoucí velkou ekonomiku na světě. Mezi lety 1989 a 2014 dosahovala průměrná roční míra růstu HDP v Číně ohromujících devíti procent, zatímco Spojené státy rostly ve stejném období jen asi tříprocentním tempem.

Spolu s úžasným růstem HDP výrazně rostou i příjmy – a rostou dodnes. V roce 1978 činil průměrný příjem na hlavu v Číně pouhých 200 dolarů ročně. Dnes si průměrný Číňan vydělá zhruba třicetinásobek, tedy kolem 6 000 dolarů ročně. Mzdy i celkové ekonomické podmínky v Číně se nadále zlepšují.

Čína se navíc v průběhu let stala stále významnějším vývozcem. V roce 1999 představoval čínský export méně než třetinu vývozu tehdejšího největšího světového exportéra, Spojených států, a země tak byla až devátá v žebříčku největších vývozců. O pouhé desetiletí později však Čína vystoupala na první místo.

Je zřejmé, že čínská ekonomika zažívá boom. Nabízí se tedy otázka: proč?

V padesátých letech byla Čína stále velmi chudou zemí. Ještě v roce 1979 dosahoval příjem na obyvatele v Čínské lidové republice jen třetiny průměru subsaharské Afriky. Co se tedy změnilo? Co spustilo tento obrovský růst?

Začněme tím, co nefungovalo. Když se Mao Ce-tung na konci padesátých let pokusil vytáhnout Čínu z chudoby, byl daleko od úspěchu. V roce 1958 zahájil program nazvaný Velký skok vpřed, který mimo jiné zakazoval soukromé zemědělství a snažil se urychlit industrializaci s cílem modernizovat ekonomiku.

Zpočátku se zdálo, že plán funguje, a Čína zaznamenala nárůst produkce. Brzy se však Velký skok vpřed změnil spíše v krok zpět: zemi postihla recese a strašlivý hladomor, který si vyžádal 30 až 45 milionů obětí – více, než činily dohromady vojenské i civilní ztráty první světové války.

Tváří v tvář bídě se zoufalí rolníci uchýlili k jiným prostředkům, jak přežít. V obci Xiaogang se 18 chudých rolníků tajně dohodlo, že si rozdělí půdu kolektivního hospodářství mezi sebe, budou ji obdělávat samostatně a navzájem se ochrání v případě zatčení. Zatímco ostatní rolníci museli odevzdávat většinu úrody státu, oni se rozhodli přebytky tajně prodávat na trhu se ziskem. Už v následujícím roce vydělávali asi dvacetkrát více než dříve.

Jejich schéma se stalo modelem pro ostatní a trhy začaly postupně vzkvétat. Vláda o tomto systému věděla, ale nechala ho být, protože přinášel výsledky. Od roku 1979 se tento model začal postupně rozšiřovat na 800 milionů čínských rolníků a Čína zaznamenala výrazný nárůst HDP.

V následujících letech čínský vůdce Teng Siao-pching rozšířil možnost zakládat soukromé či polosoukromé podniky i do dalších odvětví. Výsledkem byl vznik nespočtu malých firem a prudké oživení ekonomiky.